Bliss

Krvavá lázeň s experimentální pěnou. Joe Begos nekompromisně zbavil šatů Doru Madison a vyslal ji vstříc "haluškám" sexuálního a vražedného původu. Umělec, co zaprodá svoji duši i tělo v rámci dokončení svého mistrovského díla, není svým námětem nikterak převratný nápad, nicméně v levném produkčním kabátku to filmu sluší. Vizuál není vůbec ničím oslnivý, dalo by se napsat, že je i hnusný, ovšem nezalekne se být brutálním halucinogenním dobrodružstvím, které se neustále zbavuje účastníků. Levná placená síla je zlitá krví, až to dosáhne patřičného vrcholu. Je zřejmé, že režisér nemá zájem proniknout do širšího povědomí, takže to samé platí i o jeho nadcházejícím počinu. Dokáže se obklopit partou herců, která nemusí zrovna absolvovat školu Shakespeare, je však pro tyto účely plně funkční. Kompetentnost Dory Madison je tím hlavním, co film pohání. Podívaná to určitě není pro každého. Není to jediný film, který operuje s halucinogenními manévry, je záměrně hodně pokleslý a vyžívá se ve své špinavosti. Spojení masakru s uměním, to se vzájemně nevylučuje a ani se to spolu netluče. Begos si to vyzkoušel, a kdo bude mít zájem, může jeho patřičně prapodivnou a intenzivní jízdu na fetu (na vlastní ohrožení duševního zdraví) zhlédnout. 7/10 (08.11.2019)

Co s tebou, Begosáku? Tohle jsem od tebe rozhodně nečekal. Sakra intenzivní, syrově punkový, držíš to pevně v rukou, mluvíš obrazem, to jo. Ale co s tím? Celej film jsem jen přemýšlel, co je to proboha za lidi, a jak jsou mi odporní. Městští zevlové, věčný party animals, pozéři, feťáci, snobové, sprostí arogantní zmrdi. Jsou sice neustále bez peněz, ale vždycky je poblíž někdo, kdo má fet nebo zatáhne rundu. A celej ten přístup- "Nemám love na nájem, táhni do prdele, jdu se ožrat a nakoupit fet", to je na rozbití držky. Odporný, zoufalý, zbytečný, smutný existence. Ke konci jsem si už říkal, jak Dezzy naprosto rezignovala na to být ženou. Sice má výrazné ženské znaky, ale tahle nahá troska, celá pokrytá krví, dávící se zvratky, nikdy ženou doopravdy nebude, zvolila si jinou cestu. (18.10.2019)

Musím uznat, že v rámci toho, o co se Joe Begos snažil, odvedl dobrou práci. Ale pro mě tenhle snímek není určen, ztratil mě už na začátku - a když se to následně v druhé půli zvrhlo v poměrně intenzivní masakr, byl jsem již dávno otupělý. Sledovat se zájmem tenhle typ zbytečné zfetované krávy (hlavní hrdinka) holt nezvládnu. Ostatními uživateli zmiňovaný Gaspar Noé ty svoje zfetovance alespoň halí do zajímavé formy, takže se u jeho filmů mám čím bavit. Ale Begosova novinka je prostě jenom hnusná. Stylem, který mi je z hloubi duše odporný a nic mi neříká. (04.10.2019)

Bliss je film, u něhož bych uvítal možnost vypnout dialogovou stopu a ponechat jen ostatní zvuky a hudbu. Ono totiž poslouchat od začátku do konce neustálé fuckování a všemožné stěžování sice hezké, ale extrémně nesympatické hlavní „hrdinky“ (Dora Madison) hodně rychle začne štvát. Nemluvě o tom, že kromě jejích nočních eskapád zde moc děje nenajdete. Pro mě jde o čistě vizuální gorefest, jehož výrazná barevná stylizace v kombinaci s až groteskním násilím a četnými proudy krve dokáží uspokojit zrak hororového diváka, nicméně mozek u toho raději co nejrychleji vypněte. (20.02.2020)

Dezzy nenosí prsa, maluje, je permanentně sjetá a její slovník obsahuje ze tří čtvrtin Fuck. Tady si člověk samolibě povzdechne, jak je čeština výrazově bohatá a kolik báječných vulgarismů by tohle už poněkud fádní slovo nahradilo. Film by se klidně mohl jmenovat Na ďábelském tripu, jelikož halucinogenní stavy v rauši jsou jeho hlavní náplní. Dezzy toho do sebe narve tolik, až už jen dáví krev. Do toho pracuje na svém monumentálním díle, kdy si jeden tak vzpomene na The Church (1989), Doriana Graye i Hellraisera. Postupně přituhuje, cáry masa poletují, rubínové fontánky vystřikují. Původně bych dal 3*, vylepšily to ale dámský wrestling a celkový atmosferický konec. Zde zmiňovaný Climax se mi líbil více, ale jinak jsem si film vcelku užil. Skvělá hudba! Mj. Isis, Deth Crux nebo Electric Wizard. (08.10.2019)