Vůně vanilky

Strach patří dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější české režiséry a třeba jeho televizní „Silver A“ si opravdu zasloužila velké plátno, tak byla nadprůměrná. Na „Vůni vanilky“ se teprve rozjížděl, je to také méně výpravný, komorní příběh, ale rozhodně má své kvality. Všichni herci jsou vedeni k výborným výkonům, vzhledem k mým zálibám jsem kvitovala také fakt, že hlavní hrdinka je cukrářka, ale výprava je opravdu chudinká a navíc jsem se úplně nesrovnala s hrdinčinými motivacemi (tedy proč žila tak, jak žila). Skoro 4*. (28.05.2020)

Ta školská angličtina amerických hrdinů tahá za uši i mě. Divím se, že Anna nepoznala, že ti američtí vojáci vlastně nejsou američtí vojáci, protože jestli fakt uměla jazyk perfektně, nemohlo jí uniknout, že kluci hovoří, jak když předčítají ze slabikáře.:-)) Ale jinak celkem dobrý. Na české poměry určitě.:-) (01.05.2014)

Celkem průměrné drama s topornou Barborou Munzarovou, slušným Jiřím Dvořákem a vynikajícím Jirkou Schmitzerem. Je až s podivem, jak tento příjemný chlapík (měl jsem tu čest s ním mluvit) dokáže přesvědčivě zahrát ty svoje despoty, do kterých je poslední dobou často obsazován (dále třeba "Kráska v nesnázích"). Kdyby někdo u nás natáčel remake "Dospívání po americku", nebo něco na ten způsob ("Dospívání po česku" :-)), roli otčíma by nemohl hrát nikdo jiný, než Jirka. 60%. (25.05.2008)

Vanilková vůně s přehledem překryla všechno, pro co jsem původně málem dal přednost úplně jinému programu. Český televizní film z období války, ve kterém se převážně mluví anglicky (přičemž většina herců opravdu mluví sebe sama), kde hraje Pavel Kříž s Jarkou Obermaierovou, a jehož režisérem je Jirka, z něhož jde Strach - tak to je pěkně prosím skoro kompletní seznam všech věcí, které mě v tuzemské tvorbě děsí. Chybí snad už jen Holubová. No a vida, dostalo se mi povedené drámo, ze kterého sálá naděje s pozitivní energií, i když je svým dějem o lidských osudech laděné do pochmurných akordů. (07.05.2012)

Do takové 25. minuty je to velmi solidní vesnické drama, kdy člověk čeká, co se z toho vyvine. Jenže pak přijedou američtí vojáci a celé do té doby stavěné drama je na kusy. S americkými vojáky přijely i nelogičnosti v příběhu, různá drobná wtf, a i když jsou vizuál a detaily výpravy stále vymazlené, lidsky mě to tak už nějak štve. Nehledě na to, že k Onch jsem si za tu dobu nezískal takový vztah, abych šel s ní. Chápu její pohnutky, naději, ale víc je mi sympatičtější postava Jiřího Schmitzera, a dokonce i Jany Hlaváčové - jsou uvěřitelnější, lidštější. U holky, která sloužila v Londýně a má tedy rozhled, nadhled a zkušenosti, by člověk čekal, že nenalítne prvnímu frajírkovi, kterého náhodně potká, a že je jí jasné, že mu nejde o tlumočení, ale jen o to jedno jediné. A že při jejích zkušenostech si dokáže už doma na vesnickém dvorku domyslet, kam by to (ne)vedlo. Ale ona jako trdlo jde, jako nějaká obyčejná vesnická nána, jako hrála Míša Maurerová - té by tuhle historku člověk věřil spíše. Režie, herci, výprava, kamera, to vše je nadprůměrné, ale příběh je od své hlavní zápletky kýčovitý, klišovitý a nevěrohodný, a nenabízí moc dalších možností. Schválně, jestli Lucie Konášová viděla rok předtím Čokoládu a má ten film ráda. --- Průběžné poznámky: Velmi slušný vizuál, kamera, výprava. Velmi dobré režijní vedení dětských herců, to se málokdy vidí. Postavy zatím "nahozeny" dobře, nejednoznačně, což je dobře. Uvidíme, co příběh a jak dál. Trochu mi vadí sousedka drbna, jak je přepjatě pojatá, je to trochu klišé. A i "teta" je až nějak moc nabručená a lakotná, přes čáru. Opět tradiční chyba - film z konce 2. světové a hlavní hrdinka má vyholené podpaždí? (04.01.2013)