První zrádce

První zrádce ukazuje přesvědčivě, proč určité látky mizí z filmové nabídky a přesouvají se pod křídla televizních společností. Marco Bellocchio se sice snaží, ale zachytit adekvátním způsobem soupeření mafiánských klanů a válku Cosa Nostry proti státnímu aparátu v časovém úseku dlouhém bezmála dvě dekády v jediném snímku není uspokojivým způsobem možné. Většina vysoce zajímavých postav se filmem jen mihne, důležité události se odbývají ve zkratce. Na hlavní postavu pohlíží scénárista se zjevnou empatií, jakkoliv jeho spolupráce s justicí byla účelová. Jeho protivníci jsou líčeni jako ukázková monstra (což nepochybně byla), Bucettovým pestrým rejstříkem a krví za nehty se ale snímek zabývá jen okrajově, vlastně až v samotném závěru. Jedno zhlédnutí je v pohodě, ale vracet se k filmu nemá smysl. Celkový dojem: 60 %. (17.12.2020)

V boji proti sicilské mafii znamenalo Buscettovo svědectví jednoznačně rozhodující zlom, to ovšem z tohoto vraha, gangstera a co hůř, nebetyčného pokrytce (který sám pokrytectví ostatním vyčítá) určitě nedělá žádný vzor morálky ani oběť - a přesto ho tento působivý snímek chvílemi právě tak vykresluje. Člověk může s ústředním hrdinou občas soucítit (třeba v krajně ponuré scéně, kde se dozvídá podrobnosti o bestiálním zavraždění svých synů), ale veškeré sympatie se vytrácejí v jedné z mála sekvencí, kdy Bellocchio Buscettu ukáže takového, jaký patrně skutečně byl - když musí čelit přesvědčivým argumentům obhájce při procesu s Andreottim. A to podivně zkreslující a morálně ambivalentní vyznění snímku vyvážit nedokáže. (12.10.2023)

Fajn rekonstrukce velké události italské historie. Jejich spleť mafií je vděčné divácké téma a pozorování různorodých hereckých kreací postav mafiánských bosů je pro milovníky dramat a thrillerů žůžo. Proto škoda, že tady jako kdyby chyběla první třetina 3-hodinového filmu, protože o postavách, které se propírají v druhém plánu, nic moc nevíme. Většina mafiánů, které hlavní postava napráská a pak na ně koukáme u soudu (či jinde), jsou spíše panáčkama na odstřel a jejich osobní vztah k Buscettovi, čím konkrétně si spolu prošli, je nám neznámý. Mimo tento handicap, který třeba některým divákům vadit nebude, je to filmařina řemeslně na úrovni a s výborným Pierfrancescem Favinem. Já ale dávám jasně přednost třeba sice fiktivní, ale cinematičtější, atmosferičtější a dramatičtější Subuřře. [Cannes] (24.05.2019)

Proti Gudauliniho či Verbalovu - či jiných podobných -posouzení a hodnocní není třeba se vzpouzet, a to jak z hlediska Cosy Nostry obecně, tak Tomasse Buscetty zvlášť. Luxus a moc podmíněné zabíjením lidí a rauš (adrenalin) z neustálého ohrožení vlastního života není pro většinu lidí asi příliš lákavé. K tomu se dá přijít i jinými cestami. K mafii vedou přesto dvě zaručené cesty: "pocit vlastní míněcennosti" (mávnutím kouzelného proutku a z Nikoho je pan Někdo - často je tomu však třeba zasvěcení vraždou), takovému nutkání není příliš obtížné odolat, a "touha po pomstě", kterou mafie dokáže naplnit mnohem lépe a efektivněji než jakákoli jiná organizace. Vzpoměňme na příběh Ameriga Bonasery v úvodu Puzziho Kmotra. Odolat tomu je již mnohem těžší a v mnoha příppadech nemožné. Navíc omerta je základem každého partyzánského hnutí, kterou vždycky někdo poruší. Neznamená to, že byl méně partyzánem; jen to, že jím již není. A proto i soudit by se mělo za to, co se stalo, a ne za to, co se nestane. - Film pojednávající zřejmě složitý vztah Buscetty a prokurátora Falconeho by mohl být ještě zajímavější. (26.03.2022)

Pokud máte obličej jako Robert de Niro, Joe Pesci, Chazz Palminteri, nebo jako v tomto případě Pierfrancesco Favino, mafiánský film už je z poloviny hotový. Tentokrát velice rychle vyeskaloval a následně se houpal na vlnách střídajícího tempa a občas z psychologicko-kriminálního dramatu sklouzl k čiré (nevím, jak moc chtěné) komedii při scénách u soudu, který Italové nazývají Maxiprocesso. I když Buscetta by neměl být vykreslován až takto s neskrývanými sympatiemi, tak za mě hodně dobrý, tohle je kinematografie. (14.10.2023)