Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Rád převracel pravidla typicky amerického žánru, učil nás milovat zloduchy, šokoval násilím, které však nebylo samoúčelné. A inspiroval další velká režisérská jména – John Woo, Michael Mann. Legendární Divoká banda se mi do rukou dostala bezmála pětačtyřicet let poté, co Sam Peckinpah postaví čtveřici desperátů ke zúčtování za mučení kamaráda proti minimálně stovce mexických vojáků. Kombinací zpomalených záběrů a rychlého střihu divák pocítí intenzitu, s kterou jdou tihle chlapíci do konfrontace s kulkou, která se může ve vteřině vpašovat do jejich těla. Konec éry Divokého Západu, ve které se hranice mezi zlem a dobrem smývá čerstvě prolitou krví. ()
Nevim nevim... To geniální veledílo se nedostavilo. Jen vizuálně překrásný, silně nekorektní a místy až nepřiměřen brutální western s podivně přehrávajícími herci ve vedlejších rolích a rušivou hudbou... Jako důkaz velké liberálnosti Hollywoodu a Ameriky jako takové na přelomu 60. a 70. let zajímavé, jinak ale nic, co by mne výrazněji oslovilo. Emoční dopad v mém případě nulový... ()
Divoká banda působí i dnes v rámci westernu jako zjevení. Netušíc o jaký film se jedná jsem byl hned v úvodu šokován (příjemně) hodně kvalitně a hlavně nekompromisně drsně pojatou přestřelkou. A příjemné překvapění nepolevilo ani v průběhu filmu. Sam Peckinpah vyobrazuje divoký západ snad ještě drsněji než Sergio Leone. Ten měl ve svých filmech alespoň nějaké kladné hrdiny. V Divoké bandě je každá postava zavrženíhodný šmejd. Díky svižnému střihu a netradičním švenkům film dodnes působí dynamicky a skoro moderně. K dobému lze počítat i jednoduchý příběh a syrovost. Rozhodně jeden z nejlepších westernů. ()
Kdybych si chtěl hrát na objektivního, musel bych dát minimálně čtyři hvězdy. Mě to ale v první řadě nebavilo. Abych byl úplně upřímný, naprosto jsem nedokázal filmu věnovat pozornost. Nevím, jestli je to chyba Peckinpaha, nebo má (uznávám, že spíš má), ale v tomto případě minul mě obloukem. Například v Patu Garretovi mě naopak strefil přímo do srdce, tak nevím... ()
V detektívkach existuje drsná škola, tento film by mohol byť predstaviteľom drsného westernu. Westernu, ako žánru dodýchavajúcemu, ktorý hľadá, čo by ešte mohol ponúknuť. Je presýtený násilím a brutalitou, ktoré sú často samoúčelné. Celý film je vykolíkovaný úvodným a záverečným masakrom a obávam sa, že medzi nimi ma okrem prekrásnych scenérií ani nemalo čo zaujať. Viac ako tri hviezdičky za toto remeselne perfektne odvedené dielo nemôžem dať. ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (57)
- Robert Ryan byl do role Deke Thorntona obsazen poté, co ho Peckinpah viděl ve filmu Tucet špinavců (1967). (džanik)
- Poslední scéna, na které se pracovalo, byl výbuch mostu přes Rio Nazas, která měla představovat Rio Bravo. Pracovalo na ni pět kaskadérů, z nichž každý dostal 2 000 amerických dolarů, natočena byla na jeden záběr, který zabíralo 6 kamer, z nichž každá filmovala jinou rychlostí. Jedna z kamer byla štábem "utopena". (džanik)
- Slavná "Poslední procházka" byla improvizací Sama Peckinpaha v průběhu natáčení. (džanik)
Reklama