Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Sam Peckinpah publikuje divoký západ úplně jinak než všichni ostatní. Bylo by hloupé vám popisovat jak, proto se na to určitě podívejte sami, budete překvapení, že ti muži s koltem u pasu nebyli vždy tak dokonalí a né vždy ovládali svoje "umění" a ne vždy bylo podle mlýnů božích. William Holden v jedné ze svých nejlepších rolí (no co si budeme povídat, co druhá role, to klenot). Démonická hudba. Skvělá režie, nadčasová kamera. Srovnávat to s Tenkrát na západě se vůbec nehodí, protože tam je i vedlejší příběh, který je o cti, lásce a touze, tady je to pouze jedna velká mela. Přesto si myslím, že Divoká banda je jedním z nejlepších westernů, který si na nic nehraje a nic nepřikrášluje. ()
Velmi působivá výpověď plná pesimismu, skepse a netajeného pohrdání vším obvyklým a uhlazeným. Sam Peckinpah vypráví o lidském životě, prostém iluzí a pozlátek. To, že si k tomuto poněkud nihilistickému poselství zvolil Divoký západ, dělá z Divoké bandy na první pohled "pouze" demýtizaci starého dobrého westernového světa, ovšem o tom to především není. Naprosto svůj a zcela strhující režijní styl, jdoucí proti tradičnímu rozvržení westernu, činí z filmu pochoutku pro jakéhokoliv filmového fanouška, zabíjení nikdy nebylo tak poetické, naléhavost mu ale tento způsob zpracování neubírá. Vedle estetických hodnot pak film nabízí především spoustu "antihodnot" morálních. Láska se rozplývá jako chiméra, dřív než se o ní vůbec začne mluvit. Čest a svědomí se musí v zájmu holého přežití stále znovu značně uskromňovat. Snad jen to přátelství z toho vyšlo jako něco, co za cosi stojí. ()
Hogo Fogo, hlavní to záporák a psanec z jednoho nejmenovaného westernu by i vedle nejkladnější postavy z tohohle kusu strýčka Sama působil jako Matka Tereza. Je to tam prostě samý vrah a opilec, jenom támhle vzadu, to je výjimka jsou dva vrazi vedle sebe. Což divákovi pranic nevadí a svého oblíbeného hajzlíka(nebo dva) si brzy najde a celý film mu(nebo jim) nepokrytě fandí. Závěrečný kulometný balet je legendární a osud jihotexaské abstinenční ligy z úvodu filmu zase celkem zřetelně vypovídá o tom, že Peckinpah nebyl žádný abstinující Mirek Dušín, ale naopak pěkná houba. Jeden z nejlepších(nejen) westernů všech dob. Plus mínus dostavník. Jo, a nehraje tam John Wayne. Ani trošičku. ()
„Niekedy by sa aj vyvrheli radi znova stali deťmi. Tí možno najviac.“ Výborný (anti)western, v ktorom svorku hrdinov tvoria desperádi a civili (je jedno, či vinní, nevinní alebo spolovice vinní) umierajú v zakrvavenom prachu strelou do chrbta. Ja mám radšej klasické slnečné westerny á la SEDEM STATOČNÝCH, ale čo je dobré to je dobré a Peckinpah dobrý jednoducho bol a dobrá je i jeho drsná DIVOKÁ BANDA. Vstúpila do dejín kinematografie úvodnou masakrou protialkoholickej ligy (režisér bol alkoholik) a výbušným finále, v ktorom je vystrieľaná polovica planéty. Brutálnu akciu a podmanivé herecké obsadenie (Holden, Borgine) rozvráti len melancholická atmosféra starých časov, ktoré sa už nevrátia. 70 % ()
[8/10] (Warner Bros./Seven Arts) (Technicolor /// Produkce: Phil Feldman, Roy N. Sickner /// Scénář: Walon Green, Roy N. Sickner, Sam Peckinpah /// Kamera: Lucien Ballard /// Hudba: Jerry Fielding /// Nominace na Oscara: Walon Green, Roy N. Sickner, Sam Peckinpah (scénář), Jerry Fielding (hudba)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (57)
- Vlaková loupež nebyla ve scénáři, všechny scény kolem ní byly dílem improvizace. (džanik)
- Robert Ryan byl do role Deke Thorntona obsazen poté, co ho Peckinpah viděl ve filmu Tucet špinavců (1967). (džanik)
- Filmová hláška "Jestli se pohnou, tak je zabij" byla časopisem Premiere v roce 2007 zvolena 72. nejlepší filmovou hláškou ze sta. (džanik)
Reklama