Corpus Christi

Chtěl být chvíli dobrý a zlí lidé mu v tom zabránili. Mladý delikvent se touží stát knězem. Nosí s sebou i černý oděv a kolárek. Když je propuštěn z nápravného zařízení, chopí se příležitosti a ve vesnici, kde ho nikdo nezná, začne působit jako kněz. Mezi lidi vnese spoustu nových, pozitivních myšlenek, začne dokonce rovnat staré sousedské spory a nesváry. Jenže nic netrvá věčně a i jeho dožene minulost. (18.04.2020)

Určite zaujímavý, novátorský príbeh, do akej miery však má prínos? Pre mňa maximálne na poukázanie na toho echt dedinského katolíckeho pokrytectva v spore o pochovanie jedného muža, z ktorého ostal už len prach. Akoby na tom tak veľmi záležalo. A falošne si nepripúšťať, že naše deti nie sú celkom nevinné. No na druhej strane je príbeh málo uveriteľný. To si fakt myslí, že do morku kosti veriaca obec uverí, že chlapec s kruhmi pod očami ako po celodennom kukaní do vysávača, ktorý fajčí, chlastá, nadáva je skutočný kňaz? Šaty síce robia človeka, ale nie až takto. (20.02.2021)

Po čase opět musím hodnotit pěti kousky polský film s náboženskou tématikou. Kler byl sice na podstatně vážnější téma, ale tento snímek ho výborně doplňuje a ukazuje v pravém světle ne flanďáky, ale jejich stádečko, které se dokonale řídí křesťanským učením, pokud jde o starozákonní tresty, ale horší už je to s břevny v očích a s milováním bližního svého. Řekl bych, že šlo o poučný film, jenže nás, kdož víme, už poučit nemohl, a ti, pro něž by měl být určen především, jsou prakticky nepoučitelní. (03.05.2021)

Zatím jsem neviděla film, který by vyvrátil staré čínské přísloví "co polské drama to skvost" a ani Corpus Christi tak neučinil. Kluk je ani ne den venku z pasťáku a ještě se zbytkáčem mka či jiné sloučeniny si jen tak vystřelí z místní kostelní krásky a ani dvakrát nemrkne a už stojí v rouchu a káže. Racionálně uvažující člověk by si to asi ověřil, ale když žiješ na polský vesničce a tvůj hřeb týdne je bohoslužba jsi asi rád, že ti konečně poslali nového kněze a bez jakékoli pochybnosti ho nejenže ubytuješ nakrmíš a oblečeš, ale i mu u zpovědi vykecáš všechny svoje smrtelný hříchy. A tak si milý hoch vysloužil místo nucených prací respekt a úctu a to možná jen díky absenci nálepky "děcko z pasťáku" v kombinaci se zaslepeností části věřících obyvatel. Město pomohlo klukovi a kluk naoplátku svým talentem (možná přímo od boha?) pomohl městu vyrovnat se s křivdami dní minulých. Je to drama a všem je jasný, že to nezůstane jen tak. Na konci je vám mladého kněze fakt líto, když víte, že to byl prostě jen ztracenej kluk, který se možná mohl nalézt v tom malém kostelíčku, ale tu šanci mu sebrali. Film ukazuje hodně lidských a společenských nedostatků a asi si tam každej najde něco, nad čím se pozastaví. (25.12.2021)

Boże Ciało (2019) bych doporučil všem, kteří zapomněli, že podstatou křesťanství je odpuštění - v jeho zakladatelském aktu totiž Bůh v podobě Syna obětí nejvyšší vykoupil všechny naše hříchy. Režisér Jan Komasa přichází s bolavým, leč pro tápající (ve smyslu kladoucím si otázky typu: Jak žít? Jakou úlohu může hrát v mém životě Bůh?) důležitým filmem ukazujícím, jak obtížným může odpouštění být (že je to v podstatě nejtěžší, úkol, který si libovolný člověk může naložit na svá bedra), ale že člověk, resp. společenství, jež tohoto odpuštění není schopno, jež se zajíká potlačovaným smutkem a zlobou, pomalu uhnívá, jinými slovy přichází o schopnost rozlišit mezi dobrým a zlým - a věřte, že se jakékoliv komunitě nic horšího stát nemůže! Bartosz Bielenia v roli Daniela excelentní. 85 % [dafilms] (16.09.2023)