Scény z manželského života

Komornost dovedená na samou hranici nesnesitelnosti. Portrét dvou blízkých, a přece neskutečně vzdálených duší provedený v absolutní hloubce a bergmanovské zevrubnosti. Navzdory tomu, že celý film vpodstatě stojí s duem Ullmann a Josephson se nenajde v masivní stopáži slabé místo. Bergman více či méně zúčastněně sleduje, naslouchá, odlupuje vrstvy až k samému jádru, které není složité, ale spíše děsivě prosté ve své bezvýchodnosti. Jeden z nejpůsobivějších portrétů lásky jako emoce na hranici usedlého štěstí a věčného úniku, poddání se a vzpoury, oddanosti a nenávisti. (28.05.2008)

"Sometimes it grieves me that I've never loved anyone. I don't think I've ever been loved either. That distresses me." Z mého pohledu asi nejlepší Bergman. Snímek mi sice z počátku přišel poměrně odtažitý... a při vědomí jakou má délku a rovněž že se po 95% filmového času točí jen (a pouze!) kolem dvou postav jsem to s ním neviděl moc růžově. Ovšem nemohl jsem mu upřít jistou fascinaci těma dvěma lidmi, jež mě k snímku stále poutala. S postupujícím časem jsem jejich vztahu začal stále více propadat a třetí hodinu už jsem jen uhranutě sledoval koncert emocí. Hodně nebezpečný film... hlavně se nepoznat ;-) (20.09.2006)

Nic pro mě. Nikoli proto, že s podobným hlubokým a složitým vztahem mezi dvěma lidmi nemám zatím zkušenosti, ale zdejším postavám jsem jednoduše nevěřil a nechápal je - divadelní charaktery mi ostatně nepřipadají stvořené k tomu, aby s nimi člověk soucítil, ale spíše aby obdivoval duševní hloubku jejich dialogů, monologů a symbolického utrpení. Ale ani toho Bergman tentokrát nedosáhl, z jeho komorního vyprávění jsem cítil odcizenost, každá scéna je neúměrně protahovaná navzdory minimálnímu rozsahu jejího sdělení a nedostal jsem jediný pádný důvod, proč se o osud těch bláhových jedinců hlouběji zajímat a ztotožnit se s nimi. Herci možná perfektní, dialogy sofistikované a výpovědní hodnota nestárnoucí, ale když mě tak moc nebaví to celé sledovat, k čemu to vlastně je....? (25.02.2016)

Je to fascinující, jak lze vnímat tento film. Něco úplně jiného jsem vnímala jako svobodná žena, žijící krátce v manželství a něco zcela jiného vidím teď. Film odhaluje jedno velice choulostivé téma a sice že člověk není čistě monogamní tvor, že potřebuje k životu více než jeden uzavřený vztah. Navzdory všem konvencím, předsudkům a učení katolické církve. Ukazuje, co všechno je pod povrchem navenek šťastného manželství. Je tu fáze běžného manželského života se svou jistoou a každodenností, potom první fáze rozchodu - přiznání nevěry, doba vyřizování, majetkového vypořádání, kdy jsou ještě příliš zjitřené city a vyzrálá fáze, kdy má každý z nich nového partnera, jsou schopni být zase spolu, těží ze vzájemných zkušeností a je jim spolu dobře. Věc, která se nikde nevyučuje - vztaahy, schopnost je nnavázat a udržet. Učímese jen ze svého okolí a ze svých vlastních chyb. scénář: Ingmar Bergman , kamera: Sven Nykvist, v obsazení chybí Peter (Jan Malmsjö), Lena Bergman, Ingmar Bergman ... (15.08.2014)

Scény z manželského života sú dôkladnou terapeutickou analýzou partnerského života. Trochu iný Bergman (taký, ktorého mám radšej) - opúšťa lyrickosť, čiernobielosť, sofistikovanosť a tentokrát dáva viac realistickejšie repliky v podobe hustého dialógu. Príbeh je utkaný jednoducho a tlmočí strasti spolužitia jednej závislej manželky a pohodlne milujúceho manžela. Obe postavy majú spoločné asi toľko, že sú obe jednosmerne zahladené do Johana a jediné, čo ich obmedzuje sú oni sami. Počas trojhodinového rozhovoru som konečne pocítila Bergmanovo kúzlo, škoda, že to na mňa nefunguje aj v ostatných jeho veľdielach. (01.11.2008)