Divotvůrkyně

Životný príbeh Helen Keller je natoľko zaujímavý, že úplne chápem to množstvo filmov a dokumentov, ktoré sa ním inšpirovali. Špeciálnou časťou jej života je obdobie detstva (opísanom v autobigrafickom diele "The Story of My Life"), kedy sa súcit jej najbližšej rodiny začal prejavovať na jej správaní skôr negatívne a tak jej rodičia povolali mladú (takmer slepú) učiteľku Anne Sullivan, ktorá svojou odvahou a odhodlaním dokázala Helen vysvetliť význam slov a našla spôsob, ako s ňou komunikovať... Toto je jeden krásny film, na ktorý nikdy nezabudnem. Ináč, výkony oboch herečiek v hlavných rolách boli doslova fantastické. (13.03.2009)

Uvažuji o nejvyšším hodnocení a hned Vám řeknu proč. Ať přemýšlím, jak chci, nenapadá mě těžší látka na zfilmování než je příběh učitelky, která díky operacím dokáže opět vidět a přijede učit slepou-němou-hluchou-nezvladatelnou dívku z bohaté rodiny, o které si každý myslí, že je ideální případ pro psychiatrickou léčebnu. Naneštěstí pro mě, Arthur Penn věděl jak na to a přizval nejen Anne Bancroft, která tu nechá kus svých nervů, obličeje a zubní protézy, ale také Patty Duke, která dává zapomenout na herecké velikány jako Dustin Hoffman nebo Al Pacino a strká jejich herecké výkony do kapsy u svých šatiček od bahna. Na co oni dřeli roky, ona zvládá ve svých 16nácti letech. Na obou zmíněných herečkách leží všechna tíha snímku, kterou jim režisér posadil na záda, ale ony se s přehledem dokáží vzchopit a unést 106 minut společně aniž by byl divák nespokojen. Krom toho jen málo snímků se může pišnit tak vynikajícím scénářem plným důvtipných dialogů. Pochybuji, že šla Divotvůrkyně natočit nebo zahrát lépe. Přes všechnu tu kvalitu dám jen hodně silné 4* ... Ale jinak je to opravdu silný snímek, který by neměl uniknout žádnému milovníkovi vynikajících hereckých výkonů ani malých-velkých lidských příběhů. (14.08.2009)

Vždy mě ohromně potěší, když se ze snímku, u kterého už tak zažitě očekávám určitá žánrová klišé, vyklube nějaké nepředvídatelné překvapení, jako v tomto případě. Co naopak nepřekvapilo, bylo mé pozdější zjištění, že je scénář napsán podle divadelní hry, to jsem z těch dialogů tak trochu podvědomě vytušila. Přesto však Divotvůrkyně působí velmi živoucím dojmem, což je nesporně zásluha nejen Patty Duke, jejíž herectví bylo vzhledem k povaze dané role spíše fyzického rázu, ale především skvělé Anne Bancroft, která tu vytvořila jednu z nejsilnějších ženských osobností, které jsem za poslední dobu na filmovém plátně viděla. (25.08.2014)

Silné drama popisující, jak se zrakově postižená mladá vychovatelka snaží najít cestu k divoké, frustrované a těžce smyslově postižené Helen. Obě hlavní představitelky předvedly skvělý výkon, ale přesto musím vypíchnout Patty Duke ztvárňující malou Helen. Snímek je černobílý, a tak o to více vyniká boj mezi tvrdohlavostí, houževnatostí, obětavostí, tvrdosti a soucitem. (20.10.2013)

Silný, dechberoucí zážitek... Arthur Penn patřil ke stejné tvůrčí generaci jako John Frankenheimer nebo Sidney Lumet, tedy americkým režisérům, kteří v 50. letech získavali cenné zkušenosti u studiových TV inscenací a jejich následné kino filmy se poté vymykaly svým pojetím. Televizní režiséři si mj. nemohli dovolit, aby se jejich divák byť jen na půl minuty začal nudit, jelikož právě nesedí v uzavřeném kinosálu, ale doma u malého přijímače, kde může záhy přepnout na druhý program, vstát a odejít od televize nebo ji vypnout... a v případě Divotvůrkyně je televizní škola pana režiséra hodně znát, vůbec jsem se od toho nedokázal pohnout! I mnohé dlouhé scény z jedné místnosti dokážou napínat za pochodu tolika různých silných emocí. Režisér Penn, zvyklý dříve točit pro tu malou obrazovku, se výrazně přibližuje s kamerou k postavám na scéně a jejím obličejům, čímž (i díky špičkovým hereckým výkonům) umožňuje divákovi ještě intenzivněji pronikat až do intimní psychiky postav v mezní situaci. Psychický (nejednou i fyzický) souboj mezi hluchoslepou dívkou a její vychovatelkou probíhá často v nepříjemně vypjaté náladě, slušně se mnou v nejedné scéně zamával, ale zároveň přirozeně spěje k nejedné pozitivně silné scéně nebo je občas nečekaně odlehčen vtipnou hláškou. Dlouhou dobu proti sobě stojí dva rozdílné přístupy starších rodičů a mladší (cizí) vychovatelky: pochopitelná, byť bezmezná tolerance vs. účinná, ale radikálně drsná výchova. Výsledek této výchovy spějící k vybudování silného vzájemného vztahu i dalším pokrokům na mě působil minimálně stejně obdivuhodně, jako celkové zpracování i velmi silné výkony obou hereček.  [95%] (05.08.2024)