V síti

Tomuhle dokumentu bychom mohli vyčítat leccos. Je povrchní, plytký, tlačí na city, je nevyvážený. Jenže! Musí být srozumitelný cílové skupině, tou skutečně není primárně dvanáctiletá dívka, pro tu je určená jiná verze. Cílovou skupinou tohoto filmu je typicky uhoněná matka, která z náročného zaměstnání běží vést domácnost, a otec, který pro uživení rodiny má raději práce rovnou dvě, případně nevesele pracuje na dvanáctihodinové směny. Ani jeden z nich netuší, co jejich dítě dělá na netu. Tenhle dokument přesně splnil úkol, žádné zbytečné žvanění odborníků o tom, co by se mělo změnit v legislativě, jak ničivá taková setkání mohou pro dětskou duši být, ani statistika počtu úchyláků v kyberprostoru. Tři vynikající herečky mimo roli jasně a bez skrupulí zprostředkovávají své emoce. Ze všech mužů, se kterými si herečky chatují, je v dokumentu pouze jeden, který nemá tendence sexuálně atakovat nezletilou dívku. Určitě je to neobjektivní, ale jednoznačně působivé a pomáhá to rozproudit celospolečenskou diskuzi na téma, které před uvedením tohoto dokumentu bylo tabu. A kdyby se režisérskému duu nic jiného nepodařilo dosáhnout, v mých očích mají tímto splněno na 100%. (08.08.2021)

Veľmi si cením snahu tvorcov a taktiež ich chválim za nevšedné spracovanie, ale miestami som mal pocit, že si zbytočne robili z témy srandu (dievčatá so smiechom komentujúce ich "nápadníkov", pes ocikávajúci kabát) a inokedy naopak príliš tlačili na pílu (scéna s prvým slušným video callom bola síce úsmevná až dojemná, ale zároveň na mňa pôsobila mierne silene). Pocitu, že filmári kládli malý dôraz na serióznosť témy, som sa nevedel zbaviť taktiež kvôli hlučným divákom v kinosále, ktorí sa neustále smiali aj na záberoch, ktoré určite nemali pôsobiť humorne. V síti stojí za to, odporúčam zájsť do kina, ale ako som už napísal, určité výhrady, bohužiaľ, mám. (07.03.2020)

Dlouho jsem se filmu vyhýbal, protože mi přišlo, že už mi stejně rozhovory s režisérem a kamarádi všechno podstatného řekli. Bál jsem se, že to bude spíš taková "freak show", která sice v ohromném měřítku poukázala na důležitý problém, ale přeci jen to bude spíš komedie, což mě na tohle téma moc nelákalo. Nakonec ale klobouk dolů - V síti je perfektně natočeným dokumentem. Jsou zde nějaké ty "psycho" a/nebo vtipné okamžiky, ale udělalo na mě dojem, jak jsou většinou nějakým nenásilným způsobem dovysvětlovány a komentovány. Film není zdaleka tolik na efekt, jak by se mohlo podle propagace zdát. Má svou hloubku a rozhodně jde o kvalitní psychologickou sondu. Tomu pomáhají i hlavní tři herečky, které zde nejsou jen tvářičky vypadající na míň let, ale jsou také odvážnými účastnicemi celé té akce, které umí věrohodně zahrát chování a mluvu dvanáctiletých a tím akcentují celou tu strašidelnost a vážnost dané věci. Vynikající snímek. (9/10) (06.04.2021)

Už hodně, hodně dlouho jsem neviděl film, při kterém jsem měl takové nutkání někomu rozbít hlavu ocelovou trubkou. Tady ano a opakovaně. Zneužívat mentální nevyspělosti malých holčiček je prostě prasárna. Ale komentář je o filmu jako takovém, nikoli o tématu, takže... Jo, je to dobrý, dokonce jsem tady i odpustil Klusákovi jeho "dokumentární" prasárničky, kdy nechá herečky v rolí dvanáctek ležet ve ztemnělém pokoji a smutně hledět do kamery, protože narozdíl od protagonistů jiných filmů dvojice Klusák/Remunda, zde tenhle stav těm holkám věřím (zdravice na babice, okopávající silnici z jiného dokumentu). Škoda, že ve filmu nebylo víc konfrontací ve stylu "my jsme štáb, vy jste úchylnej parchant," protože tohle bylo neskutečně silné završení už tak silného tématu. Jo, hraje to na emoce, ale tady je to tak správně a má to tak být (plus bonus v podobě naprosto přirozeného dojetí nad jediným normálním v tlupě degenerátů). (05.04.2021)

Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. (29.02.2020)