Bídníci

Ač současný, přesto téměř dystopický obraz života na jednom z pařížských předměstí, bohužel potvrzující prorocká slova alžírského prezidenta Boumediena z r.1974: "Brzy prorazíme do severní polokoule. Budeme ji dobývat tak, že vaše území zalidníme našimi dětmi. Ovládneme ji dělohami našich žen." V zemi galského kohouta je už rozhodně pozdě se ptát, komu zvoní hrana... (27.05.2022)

Jestli do Francie, tak jedině na vesnici. Francouzská města zejména Paříž a Marseille jsou už úplně ztracena. Vládu přebírají gangy černochů, muslimů a podobných individuí. Nedivím se, že v Paříži každý měsíc hoří nějaká auta. Snad se jako ČR udržíme spolu s kolegy z V4 (Polsko, Slovensko a Maďarsko) a zůstaneme pokud možno bez africko-arabského "obohacení." (16.10.2020)

Za vlasy pritiahnutá prezentácia Parížskej “sebranky”, obalená do jednoduchého príbehu, kedy jeden z “Bilo nás piet”, akurát tmavší, ujebe olaskému morgošovi pumu, a tak sa spúšťa kolobeh udalostí, které nelze zastavit. Čiže taký “Luník ĎEVAŤ” len vo vačšom, kedy jedna absurdita strieda druhú. Každopádne, pozerá sa nato dobre, lebo to “pustili rýhlejšie” ako Rytmusov bratranec Rosaldo, pričom stále lepšie, ako prijebaná, extrémne preceňovaná - “Patrola”. (23.04.2020)

Tak z tohoto mě dobře nebylo, viděl jsem drsný realistický kruh lidí a je jedno zda svoloč na sídlišti nebo svoloč u policie ze který není cesta ven. Musím se smát, když prezident země jehož hlavní město má uzemí kde naprosto neplatí žádný zákony poučuje celou evropu co a jak. Nicméně zpátky, tohle je hodně nekompromisní náhled do stavu současné francie, doku styl jede na plný koule, nečekej příběh, jen jeden den v životě jedně pařížské čtvrti přes policejní postavy s výborně vygradovaným koncem. Líbí se mě, že film nemá názor, má jen sdělení ani já nemám názor, mám jen pocit a ten není směrem k budoucnosti Evropy vůbec dobrý. (07.10.2019)

Ladj Ly se v pozici debutujícího tvůrce ukazuje jako sakra dobrý vypravěč. Nezvykle dlouhou expozicí diváka nejprve důkladně seznámí s prostředím, aby posléze velmi pečlivým a sugestivním způsobem rozvinul na oko obehraný, ovšem ve svém vyznění nesmírně silný konflikt. Pařížské předměstí v jeho podání skutečně spíše připomíná džungli, kde tím daleko největším zdrojem problémů není příslušnost k té či oné sociální skupině, nýbrž pokroucenost lidských charakterů (a je upřímně jedno, na které straně). Navíc ten narativní koncept, kdy se celý děj odehrává v rámci dvou dnů, brilantně přispívá k mnohem větší naléhavosti celého příběhu. Smířlivý konec tu opravdu nečekejte. (27.06.2020)