Portrait de la jeune fille en feu
Portrét ženy v plameňoch
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Režie:
Céline SciammaScénář:
Céline SciammaKamera:
Claire MathonHrají:
Adèle Haenel, Noémie Merlant, Valeria Golino, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Michèle ClémentVOD (1)
Obsahy(1)
Bretaň, Francie, rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody. (Artcam Films)
(více)Recenze (160)
Až zase nějakého přeborníka na homosexuály, kvantovou fyziku a kreacionismus napadne komunikovat mi názory konzervativních metafyziků, vzpomenu si na tento film, který vydá za víc než vědecký článek. Je jemný a klidný, do detailů důkladný. Vyniká precizním dialogem, kde na každé větě opravdu záleží. Předává příběh lásky tak silný a důstojně vyprávěný, že povyrážel všechny příčky mezi mými favority na milostné téma. Dokonalá práce s kompozicemi jediná je hodna takového díla. I to se stalo. Svět se nezmění dřív, než se vrátí matka s jasným plánem obětovat dceřino štěstí ideálům patriarchátu. Ten komanduje i tahy štětcem a skrze estetiku zpětně formuluje ženství jako toliko společenský úděl, definovaný před-interpretovanou biologií. Vyčpělými šablonami zformované blbečky, obdařující nás duchaplnými tipy na „zamilované filmy“, rovnou odkazujme sem. Třeba už je na čase, aby zvládli víc než Transformers. ()
Tak ta forma i tzv. "přeartovanost" mne dostala... ()
Myslel som si, že preháňajú, keď hovoria o najkrajšom filme o láske, no po polovici som si uvedomil, že to nepovedali len tak. ()
Píše se rok 2019 a máme tu další homogenní snímek, tentokráte to je vyprávění o dvou dívkách v 18. století. Příběh je prostý , přijede malířka, která má za úkol namalovat svatební portrét mladé dívky. Dívka se nechá namalovat až poté, co se intimněji sblíží a nakonec spolu začnou spát. Ende. Je to vlastně strašně jednoduché, tomuto filmu chybí vášeň, chybí dravost, tah na bránu. Po hodinu a půl se díváme na dvě herečky, které se procházejí po pobřeží a občas si něco i řeknou. To mi nestačí a když srovnám snímek s filmy jako Moonlight, Blue is the warmest colour, či Call me by your name, tak je toto opravdu nejhorší a k vyrovnání tomu chybí právě již zmiňovaná vášeň a vlastně emoce obecně. Až moc jemně a hladce natočeno. 70% ()
Dvě mladé dívky se do sebe zami(a)lují a prožijí spolu krásné chvíle. Na tom by dnes nebylo nic divného, jenže jsme ve Francii osmnáctého století a takový vztah proto nemůže mít šanci. Film plný něhy a vzletných slov je zřejmě určen pro jiné diváky, než jsem já. ()
Európske kino vo vrcholnej forme. Nádherná, nádherná kamera, farby, zábery. Banálna "zápletka", vo svojej podstate hlboko osudová, krásna a tragická. Sledovať dve skvelé herečky a ich postavy bola číra radosť. Film je vlastne minimalistický, povie a naznačí len toľko, aby to stačilo nesentimentálne zlomiť srdce a zanechať večnú stopu. Turn around! ()
Film, ktorý krásne zachytáva osamelosť života na odľahlom mieste, absenciu hudby, život rôznych vrstiev žien v 18. storočí, umenie a silné puto. Ide na vec pomaly a opatrne, následne vás strhne poslednou tretinou. Na niektoré scény - bábätko, záver - tak skoro nezabudnem. Tisíckrát lepšie ako nepodarený Ammonite (2020), sorry Kate. ()
Moji pozornost drželo hlavně prostředí a jeho estetické vyjádření, ve kterém se příběh odehrává a pár zajímavých faktů z práce malířky. Bohužel to nevydrží bavit celé dvě hodiny. Přestože jsem se myslím dokázal celkem vcítit do pocitů obou hlavních aktérek a SPOILER: poslední scéna v divadle byla ve své zdánlivé jednoduchosti velmi silná, musím si přiznat, že v druhé půlce filmu jsem se na můj vkus celkem často nudil. ()
Sciamma je taková adaptace Watersové! Díky jejímu osobitému stylu jsem ihned poznala, že jde o autorku Akvabel. U této režisérky rozhodně nenajdete žádný happy end. Opět dojemný příběh, který poukazuje na to, že i s osudovou láskou nemusíte nakonec skončit. Konečně jsem se po třinácti letech dočkala krásné Haenel, která snímek jen obohatila. Jediné co musím vytknout je to, ze mi zde chyběla hudba. Podobné filmy-Akvabely, Prstoklad, Komorná ()
Krásne! Po každej stránke. Fakt netuším, prečo som toľko otáľal s pozretím. Neskutočne krásne. ()
Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. ()
Bretónsko na jeseň, vyleštené zábery, podmanivé filtre kamery, krásne ženy, ide sa skrátka na istotu. Decentne ošarpané sídlo blízko mora bol výborný výber pre natočenie minimalistickej drámy o ženách, ktoré nachádzajú naplnenie svojich túžob či časti života jedna v druhej. Esteticky opojné dielo, ktoré vás vytrhne zo všednej reality a na dve hodiny pozve sledovať lásku, o ktorej sa hrdinka nerozplýva ako by sa to dalo čakať, skôr filozofuje nad ťažkosťou keď ju opäť okúsi. Takú hlášku by som z úst ženskej nečakal a len potvrdzuje, že scenár nie je vyskladaný zo žiadnych klišé. Mne sa dielo páčilo, lebo veľa rozpráva taktiež obrazom, detailom, kde v náznakoch možno čítať zámery protagonistiek a odsúvanie ich naplnení ma bavilo sledovať, o žiadnej nude nemôže byť reč. Predsa však v druhej polovici snímky mrzí, že sa z nastoleného trendu skĺzlo do plávania po povrchu, na scénu sa vzhľadom k videnému vkrádalo už len čoraz viac nahoty a záverečnú kresbu na stranu 28 som už príliš nezožral. Ešte navyše v rozpoložení so zrkadlom oproti maliarke, ktorú opisovať nebudem, pozrite si :) Perfektná bodka s Vivaldim, jeho dychberúce Summer from Four Seasons graduje posledné stretnutie, i keď bez slov, do príjemného zážitku, žiadna opozeraná šablóna, za to treba Sciamme zatlieskať. ()
"Ještě se ani jednou neusmála." - "A zkoušela jste být vtipná?" Jeden z těch mála filmů, které vás dovedou po celou dobu dokonale držet takřka v hypnotickém stavu a opojení. Nesmírně intimní, křehké milostné drama o jediné chvíli svobody, které ženou do výšin filmového nebe málomluvný, ale geniální scénář, výborná kamera a především bezchybné a soustředěné kreace Adele Haenel a Noemie Merlant, kterým dokonale věříte vzájemnou chemii. Obě dvě nemusí mluvit a nemusí nic dělat, všechno poznáte na perfektně zahraných pohledech, lehkých grimasách a gestech. Vrchol minimalistického herectví. Skvěle implantovaný motiv Orfea a Eurydiky. Konec filmu je totálně odzbrojující, byť jeho pointa je po většinu doby předvídatelná. Dostala jsem to, nač jsem tak dlouho čekala. Bytostný feministický manifest. Čistou nádheru. Bravo. (předpremiéra na Festivalu francouzského filmu) ()
Počas celého filmu je divák schopný všímať si maličkosti, detaily, ktoré by si v rýchlejšom tempe nevšimol. Dej je pomaly sa tiahnu či sled rôznych malých detailov, ktoré divák nevníma ako podstatné, vidíme ich ako scény ktoré ukazujú narastajuci vzťah, no na konci sa opäť znenazdajky objavia a z jednoduchých nepodstatných scén sa razom stanú najemotívnejšie momenty celej snímky. Táto jedinečnosť robí z tohto filmu pre mňa geniálny počin s poetickou kamerou, ktorá dotvárala celkovú unikátnosť . ()
Príbeh nie je ničím výnimočný, avšak celkové prevedenie a zobrazenie vzťahu mladých žien je veľmi citlivé, romantické, precízne a prirodzené. 7,2/10. ()
Hmmm.... příběh z doby, která podobným příběhům rozhodně nepřála, navíc z francouzské provenience. Frantíci tyhle filmy řekl bych docela umí. Velice zajímavě natočené, vizuálně brilantní podívaná, s dokonalou kamerou, minimem hudby, minimem postav, a přesto to je film, který dokáže zaujmout. Minimálně svojí výpravou, hezkým prostředím, i když je docela strohé, totéž by se dalo říct o kostýmech - ač velmi jednoduché až možná strohé, tak krásné, ale především sledováním obou hlavních ženských postav a vývoje jejich vztahu, i když toho moc nenamluví a zase až tak moc (tak nějak v dnešním smyslu slova) se toho mezi nimi nestane. Adèle Haenel je krásná ženská, a na Noémie Merlant se dá taky nakonec zvyknout (ve mně evokuje jistou osobu, se kterou nemám dobrou zkušenost, ale to není problém Noémie). Je mi teda trochu záhadou, proč se tam několikrát Marianne Héloise zjevila jako duch či "bílá paní", a na to, aby mě to úplně odrovnalo, tomu přece jen něco chybělo, možná víc odvážnějších lesbických scén, možná nějaké "grande finale" v dramatickém stylu, možná ten vývoj jejich vztahu ještě mohl dostat větší prostor, ani tak ne slovy, ale pohledy či gesty, když už se to tak nějak v tomto duchu nese vlastně celé, na to se koukalo moc pěkně. Na plné hodnocení to nebude, ale poctivé pěkné čtyři * dám rád. ()
6,5/10 o žádné přelomové dílo se nejedná. Mé očekávání z byly z prvu pouze na vizuální stránku, a tam taky zůstaly. Nádherné záběry na myslící ženy, rozbouřené moře nebo vysokou, ve větru planoucí trávu. Portrét dívky v plamenech je románově pojatý snímek s krásnou hlavní představitelkou mladé malířky, která se jen tak prochazí po pláži nebo po baráku. Někomu to stačí, někomu ne. Mě bohužel příběhová linie nijak zvlášť nezaujala a tak mé hodnocení stavím na vizuálu, kvalitním scénaři a lehké dobové atmosféře. Možná by k vyšší intenzitě dopomohl nějaký krásný soundtrack, bohužel pro mě, (milovníka filmové hudby), zde nezaznělo skoro nic. ()
Tak tedy, jak vznikl tento obraz? To máte tak. Jednou se Marianne vydala namalovat jednu ženu a tak nějak to přerostlo v lásku. Až na to, že ta žena měla naplánovanou budoucnost a navíc, tahle láska byla v té době stále jedno velký tabu. A co se nestalo, z dvouhodinového čekání se vlastně dočkáte jen slz, vzpomínek a truchlení. Hlavně že dokáže Marianne tak skvěle malovat, umění je ve filmu požehnaně a atmosféra by se dala krájet, tak hrobový ticho se čas od času naskytne. Pro tento snímek je to ale velký plus, protože když se snoubí tichá atmosféra s hořkosladkým příběhem, vzniká mistrovské dílo. A tím film svým způsobem vskutku je. I když to ne všichni vidí. A hlavně, strana 28!! ()
"není krásná, je živá" ()
Moje maminka byla absolutně nadšená. Nevím, jestli může film dostat lepší hodnocení. Za mě je to absolutní špička romantického dramatu natočená neuvěřitelně emocionální avšak sebevědomou rukou. Snímek s dokonalým scénářem a ještě dokonalejšími hereckými výkony. Foreshadowing vs payoff naprosto skvělý. Závěr maximálně zdrcující s každou emocí na tom pravém místě. Céline Sciamma je skutečně paní tvůrkyně. Brilantní! ()
