Největší dar

Jestli na filmu něco oceňuji, tak asi určitě neplánované umocnění zážitku, kdy Morena vcelku úspěšně s děním na plátně pronikla i do kinosálu, aniž bychom museli navštívit 4dx projekci. Jinak jsme na film zavítali spíše náhodou ve stylu, jdeme na to, co dávají nejdříve a v dilematu, jestli na Mamánka, Největší dar, nebo animák, zvítězilo obsazení (Polívkovic). Bohužel, to je asi na filmu to jediné pozitivum, jinak je pohádka cítit hodně amatérštinou, příběh nezaujme (pokud nebudu brát v potaz, že se tu na pohádku dost popíjí) a v televizi na Vánoce může vyplnit maximálně dopolední díru, kdy vysílání slouží spíš jako podklad k vaření. Letos určitě nejslabší film, na jakém jsem v kině byla. (04.12.2022)

Největší dar mi svou atmosférou a příběhem hodně připomínal televizní film Dvanáct měsíčků, přičemž první jmenovaný mě zaujal o maliličko více. Pohanští bohové a slovanská mytologie jsou bezpochyby atraktivním námětem, který byl však v případě Největšího daru uchopen (želbohu Radegastovi) průměrným způsobem. Film osloví nádhernými lokacemi Rožnova pod Radhoštěm a s ním spojeným valašským koloritem, nicméně to na druhou stranu sráží vykreslení jednotlivých postav bohů a lidí, které bylo místy spíše televizního ražení. Tak či onak film v kině rychle uteče a nenudí - a s výjimkou poslední písně zaujme i svým hudebním doprovodem. (10.12.2022)

Tak hezky to znělo na tom papíře (konečně něco o slovanských bozích!), až jsem na to šel do kina málem dobrovolně (nakonec jsem musel tak jako tak). Žel bohům tady ale místo Moreny převzala vládu scénáristická impotence spoléhající na neskutečně infantilní humor, kde se každej furt směje naprostým ptákovinám, až to často připomíná totální cringefest, nebo spřádá ďábelský s afektovaným přehráváním. Což je primárně případ hlavní kladný postavy a hlavní záporný postavy, který mi skoro od začátku tímhle lezly na nervy. A celková scénáristická neschopnost je vidět prakticky na všech postavách, kterých je spousta, ale jejich dějový linky téměř  nefungujou, protože na žádnou z nich není kladenej dostatečnej důraz a většina toho, co se stane, působí jako vycucaný z Morenina prsu. To sice platí i postavě Vesny, ale přesto je to díky ní celý aspoň trochu koukatelný, což přisuzuju Sabině Rojkový, která je sakra sympatická a bohyni ztvárnila... inu, božsky a bez afektovaných výlevů a její scény přináší aspoň trochu toho pohádkovýho tepla, tak jak se na bohyni jara sluší a patří. Černobog to ale vem, protože i její "chemie" s lidským protikladem, která měla bejt povinnou romantickou vsuvkou, je tady naprosto odfláklá a omezuje se na pár nic neříkajících interakcí. Přesto za ní jedna hvězda, druhá za relativně slušnou hudbu a některý obrazový krásy. (21.12.2022)

Bohyně zimy Morena se rozhodla vládnout navždycky. Lidi čekají zlé časy. Povede se ostatním slovanským bohům v čele s jejich vládcem Svarožicem a bohyní jara Vesnou vše napravit? Povede. Jsme přeci v pohádce. Ale v takové, které je lepší se vyhnout. Největší dar nejdříve rozesměje nepovedenýmy kostýmy a maskami, pak vás u vrhne do deprese tím, jak mizerně je tu odvyprávěný příběh a nakonec otráví nenápaditou režií, pitomoučkými vtipy a celkovou nezáživností, nudou a amatérismem. Běžte na něco jiného. Krom hezkého skanzenu tu není nic. (02.12.2022)

Tématika slovanských bohů je v české pohádkové tvorbě naprosto neprobádaná. Látka tak představovala jistá úskalí. Morena (Zuzana Slavíková), zlá bohyně zimy, jednoho dne najde způsob, jak zamezit koloběhu ročních období. Aby po celý rok nepanoval jen sníh a mráz, vypraví se Vesna, bohyně jara, Živa, bohyně léta, a Oseň, bohyně podzimu, v lidském přestrojení do vesnice, kam se mezitím Morena se svým synem v přestrojení infiltrovali mezi místní obyvatele, kde se pokusí vše dát zase do pořádku. Námět je svěží. Ovšem výsledná realizace vyvolává tak nějak dvojí dojem. Na jedné straně má vizuální stránka mnohdy filmové cítění. Nemalou měrou ale prosakuje jistá forma laciného amatérismu. Kostýmy nejsou moc líbivé. No, jsou přímo otřesné. Sice vidíme, jak si tvůrci představují slovanské božstvo na čele s nejvyšším bohem Svarožicem (Boleslav Polívka), dostaví se i Radegast (Pavel Nový) a mnozí další, akorát herci v těchto rolích budí nechtěný smích. Buď jim kostýmy plandají pod nánosem tukových polštářů, nebo je výsledné namaskování natolik groteskně vyvedené, až to odvádí pozornost nežádoucím směrem. Vykreslení charakterů jednotlivých bohů je dost překotné. Nebyl moc čas se s tím detailně párat. A nadpozemský domov božstva představuje jakýsi palouk se statným stromem uprostřed, v jehož koruně trůní Svarožic a kolem stromu tančí skupinka víl. Triková stránka je hodně skromná a pár výsledných trikových expozic sotva někoho uzemní. Z herců nejvíce vyniká Zuzana Slavíková jako Morena, i když trochu přehrává, Petr Vančura v roli jejího syna Smrťáka a sympatická je i Sabina Rojková jako Vesna. Režijní duo Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková přišlo s látkou, která má v pohádkové tvorbě ojedinělé zastoupení. Realizační přednosti i slabiny se spolu bijí a režijně je to spíše průměr. Valašský kraj plný božstva tady dlouho nebyl, tak se děti i dospělí mohou s ním seznámit. A být i případně poučeni. 6/10 (01.04.2023)