Jak se točí Rozmarýny

Věra Plívová - Šimková dokázala vlastní scénář umně zrežírovat. Jednoduchý nápad připomínající hraný film o filmu nebo - jak píše historik Trhák oživují nápaditá taneční čísla zasazená do natáčení Rozmarýnů. Vedení dětských herců je výborné. Zajímavé je, že např. Miriam Chytilová, známá jako hlavní představitelka ze seriálu Tajemství proutěného košíku, se v tomto filmu přirozeně zařadila mezi vedlejší postavy. Výkon Pavlíny Mourkové v roli Růženy je parádní. Škoda, že její postava nebyla o trošku líp prokleslena ve vztahu k rodičům. (19.09.2010)

Neskutecne debilni film. Jedinej klad je asi v tom, ze se tu vyskytuje spousta znamejch ceskejch hercu coby deti, coz ovsem neznamena, ze by nejak uzasne hrali. Navic sem misty nestihal co je film a co skutecnost, pisnicky mi po chvily lezly na nervy a je tu spousta naprosto nelogickejch situaci, ze sem si rikal o co zrovna de. Navic, i kdyz to je dost kratky, mel sem co delat, abych film dokoukal. Nevim jak detem, ale me se to nelibilo. 2* za herce a zhruba 5 dobrejch foru. (11.09.2006)

Veselý snímek pro děti o tom, jak se natáčí film. A právě s orientací na dětského diváka je příběh značně jednoduchý, dětsky ukřičený a celkově zkrátka hravý. Plejáda dětských herců své doby dnes už u starších diváků vyvolává vzpomínky na svá dětská léta a to spolu s dodnes populárními herci, kteří zde účinkují. Filmu není co vytknout. Dětský svět děje je zachycen dětskýma očima, takže zaměření snímku je zcela na místě. Dnes, v době smartphonů, tabletů a videoher, je již pro současnou mladou generaci těžko uchopitelný, ale to už tak z novou generací prostě bývá. (22.10.2016)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Má to samozřejmě fajn obsazení (včetně dětských herců) a někomu se může líbit i trochu nahlédnout do zákulisí natáčení (trochu ve stylu Trháku), ale to je tak všechno. Dějově je to strašně nezajímavé, až nudné, a dokonce ani ta Hapkova hudba to nějak nevytrhne (když tam navíc člověk už snad popáté slyší dokola tu příšernou píseň Jany Kratochvílové, má pomalu chuť proskočit oknem). K režisérce chovám respekt, ale z její filmografie podle mě obstáli jen Páni kluci a Krakonoš a lyžníci, a zbytek už za vidění moc nestojí, bohužel. (29.05.2023)