Ďábel

Mám rád takýto druh filmov. Tá nejednoznačnosť medzi tým, čo je dobré a tým čo nie, je tu veľmi tenká. Motivácie fungujú na výbornú a rovnako aj prepletanec osudov. Každej postave film venuje samostatný priestor a snaží sa o charakterový prienik, ktorý v zásade udáva tempo celému filmu a zároveň ho poľudštuje aj keď charaktermi, ktoré väčšinu času nie sú príjemné. Holland v pohode. Pattinson a zvyšok tiež. Campos mal asi veľmi jasnú víziu ako film spraviť a myslím si, že trafil klinec po hlavičke. Film začína ako bezútešný príbeh plný bolesti a smútku. Končí navlas rovnako. Ale nedá sa mi nedodať, že možno ku koncu bolo toho zla na tom svete o trošku menej. Každopádne milé prekvapenie, ktoré podľa traileru nevyzeralo na veľa a v konečnom dôsledku potešilo viac ako posledný film od Coenovcov. (23.09.2020)

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)

Po několika nemastných a neslaných projektech se do toho Netflix konečně pořádně opřel a naservíroval nám hutné drama, v němž se to pohnutými osudy a zajímavými postavami jen hemží. The Devil All the Time je primárně depresivní lidskou mozaikou odehrávající se ve světě, ve kterém skoro nikdo nenásleduje slova Bible. Režisér Antonio Campos s tímto atributem pracuje více než skvěle, pročež se před Vámi rozestře nekompromisně střižená podívaná, od níž se vážně nedokážete odtrhnout. Musím zde samozřejmě zmínit herecké výkony (Tom Holland a Robert Pattinson!), jež jsou páteří celého počinu, skrze něhož nás provází zádumčivý hlas vypravěče. Samostatnou kapitolou je pak scénář, který zprvu nesouvisející osudy a příběhy spojuje neočekávaným a mnohdy i brutálním způsobem. Jediným nedostatkem tedy zůstává finále celého snímku, které mi k celkovému vyznění zkrátka moc nesedlo. Ovšem až na tento detail se ale jedná o výborně zpracované drama, které byste si za žádnou cenu neměli nechat ujít. Skvělá práce! (Netflix) „Some people were born just so they could be buried.“ (16.09.2020)

Ani ten nadbytečný voiceover pro debily nezakryje fakt, ze Campos neumí vybudovat ani jednu svébytnou, kompaktní scénu, z níž by neunikal otravnou hudbou, a v níž by hlavně upotřebil tu plejádu hvězdných jmen, která nanutil používat jižanský přízvuk. Všichni umírají, ale je to úplně jedno, když to má dialogy jak z večerní školy scenáristiky (interakce Holland - Scanlen se nedají poslouchat). (18.09.2020)

Mám výhrady, ale ten film až prekvapivo dobre funguje. Zachytáva viac generácií bolesti a oproti napríklad Place Beyond the Pines nenudí, a na rozdiel od vyznením podobného Brimstone-u, všetko to násilie dokáže divákovi predať a vynahradiť. Keď si ku koncu spomeniete na ten prvý príbeh, príde vám ako časť seriálu, ktorý ste sledovali kedysi dávno. Hercom kraľuje Pattinson, Holland s medzerami. Ps: Eliza má neskutočne rozbehnutú kariéru, už len to nepokaziť. (18.09.2020)