A Certain Kind of Silence
Režie:
Michal HogenauerKamera:
Gregg TelussaHudba:
Filip MíšekHrají:
Eliška Křenková, Jacob Jutte, Monic Hendrickx, Roeland Fernhout, Sigrid ten Napel, Elisa Beuger, Genio de Groot, Andris Keišs, Matthijs Ijgosse, Jiří Rendl (více)Obsahy(1)
Mia začíná pracovat v zahraničí jako au-pair pro rodinu z vyšší vrstvy. Musí se starat nejen o honosný dům ve vilové čtvrti, ale především o desetiletého Sebastiana. Již první setkání však naznačí, že od ní bude očekáváno mnohem více. Postupně se ukazuje, že nová rodina vyznává řadu striktních pravidel včetně radikálního přístupu k výchově chlapce. Porušení nastoleného pořádku znamená potupnou cestu zpět domů. Mia nechce zklamat jejich důvěru, přijít o nově navázaný vztah se Sebastianem, ani se předčasně vracet. Skrze systematickou manipulaci však začne popírat své dřívější hodnoty. Podaří se dospívající dívce vymanit z náruče fanatické komunity, navíc daleko od domova a svých běžných starostí? Celovečerní debut režiséra Michala Hogenauera vznikl mimo Českou republiku, byl natočen se zahraničním štábem a s mezinárodním hereckým obsazením. Zároveň je také prvním filmem představujícím Elišku Křenkovou v hlavní roli. (Aerofilms)
(více)Recenze (103)
Zvlastni sterilni a huste.... ()
Na české (i když ne tak úplně docela) poměry je to rozhodně kvalitní filmařina, avšak...dále to bude trochu spoileroidní... Chápu snahu filmu po celou dobu skoro nic neprozradit a pointa filmu řečená (napsaná) až v titulcích mi nevadila, akorát potom zpětným pohledem mi nedochází vyznění některých scén. Buď tam byly jen jako výplň času a nebo nejsem cílová skupina publika. Příklad za všechny: scéna s šacováním v obchodě. Kdyby místo této, ale i jiných scén raději natočili autoři více scén ukazujících zvláštní chování rodiny a komunity celkově, byl bych určitě s filmem spokojenější.Jinak srovnávání se Slunovratem má svůj smysl, ale ve Slunovratu mi vyznění filmu přišlo samozřejmě dotaženější. ()
Určitě si všichni vzpomněli na kauzu Kuřim s týranými,prý vychovávanými dětmi. ()
Po všech směrech naprosto precizně zformovaný debut, který diváka po celou dobu trýzní neustálým pocitem nejistoty a bezvýchodnosti, čehož dosahuje veškerými prostředky, které filmové médium nabízí. Pečlivé komponování záběrů, práce s prostorem, mizanscénou, i hereckým (ne)vyjadřováním pocitů vytváří až klaustrofobickou atmosféru, přičemž se paradoxně nejčastěji ocitáme v prostorech luxusní vily, rozlehlých pláží nebo v ulicích blíže nespecifikovaného (autorem přiznaně stylizovaného jako skandinávského) města. Mimo pečlivě budovanou atmosféru tísně, kdy máte pocit, že se každou chvíli stane něco, co vás naprosto uzemní, ačkoliv si od postav držíte bezpečný odstup, protože na nějakou identifikaci tu, mimo hlavní postavy Mii (a to jen do určité míry), doufám, pro nikoho není prostor, zaujme také to, s jakou citlivostí Hogenauer postupně poodkrývá podstatu příběhu, aniž by se uchyloval k nějakým definitivním závěrům a okrádal tak diváka o prostor pro vlastní interpretaci. Velmi nepříjemná, ale zároveň podmanivá observace zajímavého tématu, která naši kinematografii posouvá svou precizností směrem ke kinematografii evropské. ()
Zvláštní film a tady i výborná hl. představitelka Eliška Křenková a díky ní mi film dal to zamyšlení, jak moc je člověk ovlivněn a měněn svým konkrétním osobním prostředím, lidmi, přístupem... LFŠ 2019. ()
Poměrně temný film, který utvrzuje svou vyprázdněnost a samotu tichými pasážemi zcela bez hudby (originální název: "A Certain Kind of Silence" tuto skutečnost perfektně vystihuje). Ač je téma týrání dětí a sekt hlavní myšlenkou, mě více zaujal fakt, že film je o české au-pair v Nizozemsku. Celý film je tedy, ač český, v angličtině - vybavily se mi mé vzpomínky z pobytu na NZ. Byla jsem sice v opačné pozici (platící student, ne vydělávající zaměstnanec), ale i přesto si moc dobře vybavuji nepříjemný pocit, kdy do domácnosti máte patřit, ale prostě tam nesedíte - ten dům ani věci v něm nejsou vaše a přesto s nimi manipulujete. Scéna, kdy Mia (Eliška Křenková) volá z telefoní budky domů a rozbrečí se, jelikož jí druhá strana nepochopí a nevyslechne, mě dostala. I can relate, nabízí se říci. Z hlediska technického, asi už mám deformaci, ale červená bunda = nepatřím sem X šedivé oblečení a brýle = už jsem vaší součástí → jasné jako facka. Co bych vytkla je nedovysvětlení příběhu Mii. Jakou měla motivaci v sektě setrvat? Co bylo tak silným motivem, že náhle začala děti sama bít, přidala se do Kmenů a nebylo jí divné ani nahrazení Sebastiana za nové dítě (natož samotný fakt, že ji pobodal a ona s tím byla celkem v klidu)? Když to shrnu, film mě zaujal právě z důvodu neobvyklého tématu (pobyt Češky v zahraničí) a díky perfektně vykreslené tísnivé, zvláštní až nepříjemné atmosféře, kterou kdo zažil, jistě pochopí. Strukturou mi snímek připomněl oscarového Parazita (nóbl dům, bohatí lidé v něm divní a nakonec masakr X v Tichých dotecích bylo naštěstí násilí značně jemnější a spíše mimo objektiv). O existenci Dvanácti kmenů jsem nevěděla, jistě si nyní zjistím víc. ()
Těžký a drsný film, jehož atmosféra byla v mých očích dokonale filmově zpracována. Proměna povah postav, brýle jako určitý symbol... a další.. Pochmurná a skutečně tichá, pomalá atmosféra nebyla u filmu na obtíž... 5 z 5, doporučuju :) ()
No. Nevím tedy. Na jedné straně slušně zkomponovaná atmosféra první půle, která navozuje zdání, že se bude jednat o sociální kritiku současné "vyspělé" západní civilizace, která se svou sterilitou a hyperkorektností pomalu ale jistě imploduje a slibuje (ta atmosféra) až hororové vyústění. Zvláště pak v těch odpudivých, šedě - studených kulisách, do kterých slečna Pyšná sedne jako pr... na hrnec. Jenže se ukáže, že všechno je jinak. Že autor doplantal koše s baňama, když ze sekty, o které je řeč, udělal přesný opak toho, co ve skutečnosti jsou. Jedině tedy, že by to byl umělecký záměr. Ale tomu nemůžu rozumět. Naopak bych docela rozuměl tomu, jak si ta husa nechala přepsat software. Až do té míry, že přistoupila na novodobý Lebensborn a v závěru zcela vytupěla. V tom u svých krajanů nevidím problém. Myslím, že mladý a nadějný pan režisér je určitě zdatný estét a emotik, ale autorství scénáře by asi napříště měl přenechat jiným. Takže respektuji tu rozporuplnost a dávám to halb und halb. 50%. ()
Nejlepší scéna - jednozáběrové finále spojené s průchodem domem a zakončené snídaní. ()
Hloupé a nesmírně utahané. Po dvaceti minutách téměř nulového děje jsem se začal nudit. Taktéž jsem v tom nějak nedokázal nikde najít prvky hororu. ()
Silné téma, ale příliš komorní zpracování, které vybízí k spánku. ()
Dívka má plná ústa a hlavu své nezávislosti a přitom dělá služku a chůvu v rodině, které nestojí ani za to, aby si zapamatovala její jméno, a přes všechny zážitky v rodině zůstane, místo aby se vrátila do Čech.Sekta a odlidštěné děti. Chlapec v klidu pobodá svou chůvu, umyje a uklidí nůž - a to má být jako výsledek toho, že si ho rodiče dovolí trestat pár ranami rákoskou a nutí k tomu i chůvu? V poslední třetině film zkratkovitý. Vysvětlení na konci příliš obsahu filmu neodpovídá, dům zjevně nevypadal jako zemědělské hospodářství a zjevně bohatí manželé spíše usilovali o jakési převzetí moci, nikoli pokorné chování dobytka a pěstování obilí. ()
Film zanechávající prapodivný pocit a chtíč zjistit si ještě nějaké informace. Odkud se braly ty děti? Kam se pak poděly? Nicméně že se jedná o sektu jsem pochopila velmi brzy a proto mi to nepřišlo tak záhadné. Proměna dívky také ne, asi šlo o vykořenění z jejích jistot a domova, tuším že onen telefonát v budce měl znamenat, že její rodina řeší jiné problémy, přítel s ní asi o komunikaci moc nestojí a jí dojde, že její nová rodina je (nesmyslně) někdo, kdo o ní stojí a kdo se o ní postará. Nabídnutý majetek asi taky nezklamal. Možná touha sounáležitosti a někam patřit. Na jednu stranu... není to zas tak nepochopitelné, lidi, kteří zoufale chtějí někam zapadnout se pak tak dostanou akorát do problémů... Asi největší důkaz, že zapomněla co je normální bylo, že tvrdila, že tomu chlapci neubližovala. Byl to přece projev lásky! Za tři.Herecký výkon - skvělý. ()
Formalne perfektni film, nicmene hodne chladny. Jako artovy dokument skutecneho pripadu je to dobry, ale jinak me to neuchvatilo. Eliska Krenkova herecky vycniva, Uvidime, jestli se uchyti i v dalsich filmech. ()
veľmi veľmi dobré, ideálne surové a emočne vyvážené. Zaujimavé sledovať vývoj hlavnej postavy, ktorá predstavuje exemplár osoby zasadenej do kritickej situácie ktorá zlomí aj zásadový silný charakter. Nepredvídateľné a s dostatočne uspokojivým záverom ktorým si celý film pridá na autentickosti. Výkon protagonistky je naozaj obdivuhodný. ()
No, nevím... Atmosféra filmu sice funguje, ale místy opravdu neuvěřitelně zdlouhavé. Ovšem konečný smysl a pointa filmu je zajímavá. Takže nějaké velké doporučení zřejmě dát nemohu, ale o propadák se rozhodně nejedná. Napjatý jsem celkem byl, jen to asi chtělo film celkově zrychlit, nebo dát sem tam alespoň malé oživení. Velkým plusem je hlavní role Elišky Křenkové, ta byla na celém snímku patrně nejzajímavější, velmi slušně zahráno :-) ()
Film ve mně nechal hodně rozporuplné pocity. Přemýšlela jsem o tom, jestli bych byla ve věku Elišky schopná, se něčemu takovému propůjčit. Já asi ne a spíš bych měla potřebu se někomu svěřit a tyhle prožitky probrat například s matkou, nebo kamarádkou a hledat řešení, co pro ty děti udělat. Jinak film je hodně sugestivní. Po vysvětlujících titulcích na úplném konci filmu, jsem teprve pochopila, čeho se celé téma týkalo a našla jsem si o té sektě více informací. Něco asi pravda je, něco bude výplod autorů, ale film, jako téma k zamyšlení je dost dobrý. ()
Velmi silný film s jedinečnou Křenkovou. Tentokrát jsem byla i dramaturgicky shovívavější a dala 4 hvězdičky! ()
Související novinky
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (více)
Vyhlášení nominací na 27. Českého lva
Již 7. března proběhne v pražském Rudolfinu vyhlašování 27. ročníku Českých lvů. Kdo se bude o ceny ucházet? Nejvíce nominací obdržela tragikomedie režiséra Jiřího Havelky Vlastníci. Snímek jich… (více)