Tiché doteky

„Hele neříkal sem, že to bude takový? Že to sou nějaký úchylové? Zase sem měl pravdu, že jo?“ - „No, to víš že jo. Voni nejsou úchylové. Vona mi prostě jenom řekla, že tady maj nějaký pravidla, který musím dodržovat, protože takhle se to u nich dělá, no.“ To je tak, když se česká au-pair a hospodyně dostane přes agenturu do holandské rodinky, která není tak úplně normální…Na celovečerní debut si Michak Hogenauer vybral poměrně těžkou látku. Tiché doteky jsou zvláštní, zneklidňující, vtahující a přitom odtažité (místy až záměrně sterilní). Publikum pořád cítí nejistotu, co vlastně sleduje, a kam se děj vyvine. Až v úplném závěru se divákovi něco málo trochu vyjasní, přesto na řadu otázek nedostane žádnou (přinejmenším uspokojivou) odpověď, což je docela na škodu. Já si ale krom tajemné, podivné atmosféry užíval hlavně herectví Elišky Křenkové, která dostala pořádnou příležitost, a spolu s dalšími protagonisty snímek táhne nahoru. Skutečné pozadí události neřeším, pro mě je to za slušné 4*. „Nebijte ho!“ - „My ho nebijeme. My ho milujeme…“ (09.02.2020)

Řada výpustek jednak zostřuje naši pozornost, znejišťuje nás a činí Tiché doteky záludně nepředvídatelným, ale také vytváří natolik široké interpretační pole, až se dostavují pochyby, jestli autor nezašel ve své neochotě k doslovnosti příliš daleko a nenatočil film, který ve výsledku sděluje především to, co si do něj konkrétní divák dosadí (časté je např. čtení příběhu jako výpovědi o střetu Východu a Západu). Nejsem si jist, zda režisér dokázal vybalancovat poměr mezi tím, jak nám říct dost, abychom chtěli vědět víc, ale zároveň ne tolik, abychom věděli něco „definitivního“, film rozděluje publikum. Jisté ovšem je, že tato nejasnost a neuchopitelnost činí sledování Hogenauerova formálně ojediněle ukázněného debutu zároveň podnětným i frustrujícím. Více tady 75% (14.10.2019)

Do půlky se jedná o zdařilou mysteriózní podívanou, se sympatickou Eliškou Křenkovou. Obecně herci jsou vynikající. Hodně mě to bavilo i štvalo zároveň. První půlka je totiž frustrující, protože se hlavní postava chová o dost jinak, než bych se choval já, což nemám rád. Ale obvykle to tak bývá, že kdyby se postavy chovaly jako já, byly by ty filmy dost krátké. Jenže v druhé půlce, po scéně v telefonní budce, se celý film naprosto zvrhne. Přeměna hlavní postavy je neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. Ještě více než předtím jsou scény nedořečené, zkratkovité, nedává to vůbec smysl, přestože je to nakonec i dost předvídatelné. Je to ale všechno hrozně na sílu a strašně z toho kouká, jak to chce být záhadné za každou cenu. Je to škoda, protože ten film měl hodně velký potenciál. Vlastně jsem z toho měl docela podobné pocity, jako ze Slunovratu. První půlka 4*, druhá půlka 1*. (03.12.2019)

Princip zážitku byl pro mě podobný jako u některých Dolanových filmů - hrne se na mě obrovské množství energie a přepjatosti (byť ve formě excesivní čistoty - neříkám, chraň bůh, že se to Dolanovi podobá stylem) a já vlastně vůbec netuším, jak s nimi naložit. Mělo to být strašidelné? Mělo to být legrační? Bere se to vážně? Nebo se u toho tvůrci sami smáli? Tiché doteky můžou být zajímavým předmětem diskuze o autorském záměru - protože vůbec netuším, co po mně Hogenauer chce. Ale rozhodně mě to bavilo vstřebávat každým okamžikem. Plus jsem byl okamžitě prodaný kameře a obecně postprodukci. Jednak ta podivná umělost předměstí (nevím o filmu ze současnosti, který by s tím pracoval tak dobře), a pak ty barvy... Obvykle tuhle paletu nemusím - mám rád, když je v obraze černá černá a bílá bílá, ne když je všechno odstín šedivé, ale tady se s tím prostě pracovalo tak dobře! Zkrátka film jiný, než chci, a vlastně ani pořádně nevím jaký - jen vím, že ho chci vidět znova. 85 % (04.07.2019)

Nevím, jak pečlivě scénáristé téma prostudovali, nebo nakolik se naopak spolehli na licenci "inspirováno", ale nepřipadá mi to celé vůči sektě Dvanáct kmenů moc fér. Já o nich určitě nevím zdaleka tolik, co autoři (teda aspoň doufám, protože znám jenom historky své ženy z farmářských trhů na Míráku), ale příběh na mě nepůsobí věrohodně. Představte si, že jste farmář, který se rozhodl žít stylem 19. století (ano, včetně nedůvěry k evoluční teorii, sexuální výchově už ve školce a představě, že se s dítětem domluvíte bez "řízené frustrace"), chcete si v klidu pěstovat svoje biopotraviny, dojit krávy a zpívat náboženské písničky, a pak (prý o vás) někdo natočí snímek, kde máte bejvák jako milionář, chováte se za každé situace jako ve filmu THX 1138 a mlátíte své dítě rákoskou bez jakéhokoli důvodu. Taky celý náboženský kontext chybí. Není to fér, ten titulek na konci... Film samotný je dost náročný na udržení pozornosti - až tak, že jsem se v půlce několikrát úplně odpojil a místo sledování děje myslel na své věci. Předposlední scéna v jednom záběru je naopak filmařsky fakt super. (04.12.2019)