Dívka s perlou

Podívejte, já bych mile rád přihodil víc, zvlášť s přihlédnutím k hezké kameře, hudbě a půvabné Scarlett. Ale krom toho je film zajímavý jen tím, že jeden matlal kdysi skutečně Dívku s perlou namaloval. Kdyby Scarlett netrvalo pět minut, než od Colina dramaticky převezme bělobu, kdyby jí dalších pět minut netrvalo vyplnění povelu "natoč hlavu", a kdyby nebyla tak vybíravá u stánku s flákotou, bylo by během půl hoďky vymalováno, a to doslova. (04.01.2012)

Vizualni stranka filmu je opravdu krasna, ale zaroven je to taky to jedine, co se da celou hodinu a pul obdivovat. Jeden malebny obraz strida druhy, ale dej je strasne prazdny, nezacina ani nekonci. Film je postaveny na praci kamery, ktera se vyziva v minimalisticky komponovanych dobovych exterierech s fetisistickymi detailnimi zabery uzoufane tvare Scarlett Johansson. Vsechny herecke vykony jsou suche a nicnerikajici - vcetne hlavni hrdinky - a scenar je natolik o nicem, ze i sebelepsi herec by nemel sanci se na filmu pricinit vlastni mimickou kreaci a pozdvihnout ho vys (viz Anglie). I pres tohle vsechno se na Divku s perlou moc hezky kouka, i kdyz ten film nema NIC, co by v cloveku vyvolavalo nejake zavratne emoce, je to mila oddychovka. Krasne natocena nuda od zacatku az do konce. (26.08.2004)

Možno iba nemám dobré obdobie, ale bolo to pomalé, pomalé, pomalé. Pravdepodobne to vystihuje dobu a nechcem sa ani prieť o atmosféru, ale mám pocit, že tej pomalosti chýba výraz. Napriek tomu je to príjemný film na ktorý sa dá dívať a príjemne sa pri ňom oddychuje. To je ale všetko čo mi dal - 95 minút príjemnej pohody. Takže buď prehodnotím aj Ostrov, alebo nechám obom po 3. Asi v globále nespravodlivosť - ale stáva sa. (04.03.2007)

Ona nejenže „Dívka s perlou“ nechce být životopisným snímkem s postavami a dějem, ale nejde jí ani o tu malbu z názvu a snad ani o nádherně komponované záběry jako takové. Jde o to, co je jakoby „za nimi“ a co má v sobě každá dobrá malba – dojem neuchopitelnosti a přesahu, to do čeho nelze proniknout a obsáhnout, co je sice tajemné a nehybné, ale má svůj vlastní prostor, v kterém malba žije a hýbá se nezávisle na okolním světě (ahoj, Harry Pottere). Oproti pojetí častém v životopisných filmech je v „Dívce“ umění nadřazeno skutečnosti tím způsobem, že malba tu není jen jejím odrazem, ale zachycuje to, co by se ve všedním světě buď neodehrálo, nebo zdaleka ne s takovou krásou a intenzitou; míšení umění a skutečnosti v podobě očekávaného milostného vztahu Vermeera a Griet by tedy bylo nežádoucí, neboť přílišným a osobním kontaktem by obraz zevšedněl, zšedl a zprostnul (jak je vidět na Vermeerově ženě). Ty ze záběrů, jež jako by kompozicí, hloubkou a propracovaností popředí a pozadí kopírovaly Vermeerovy obrazy, jsou dvojího druhu – buď v nich herci na dlouhé vteřiny strnou a vytvoří tak něco, co se i díky nasvícení od skutečné malby liší jen málo, nebo naopak pohybem uvnitř záběru vzniká dojem, že jsme pronikli do malovaného díla a jsme součástí jeho vnitřního rytmu. Tak jako tak, 2/3 záběrů bych si nechala z fleku namalovat a pověsit na stěnu. Zájemci ochotni se tomu věnovat nechť se mi směle hlásí. (15.08.2008)

Výjimečně film, kterému by oproti většině trocha narace prospěla. Režisér totiž na plátno není schopen přenést niterní pohnutky hlavní postavy oproti knize a Scarlett Johansson sice hraje skvěle, ale dost často působí "prázdné." 60% (30.12.2020)