Špatná výchova

Trochu zklamání, moje očekávání nebyla naplněna. Myslel jsem si, že film bude hlavně o postupném odhalování tajemství ohledně zneužívání dětí/dítěte chlípným církevním příslušníkem a dopadu tohoto jednání na oběť a její život. Čehož se mi však dostalo v docela malé míře, protože místo toho zde řešil příběh homosexuálů/transvestitů, a gradace či nějaká silnější odezva se nekonala žádná (navíc, onen zneužívaný nešťastník byl "jinak" zaměřený bez zásahu církevního činitele). A když si člověk odmyslí právě tuto nevyužitou a vpravdě ani pořádně nerozvedenou "krimi" zápletku, zbude mu vlastně jen docela tuctový (a místy lehce nudný) příběh o několika gayích a vztazích mezi nimi. A ani herci a jejich velmi dobré výkony už tento film z průměru nevyzvednou. (20.08.2012)

Almodóvar je vážně mistrem v popisování zvláštních příběhů. Hodně syrový film, bez jakýchkoliv přetvářek nebo klišé. Spousta zásadních zvratů, které jsou nakonec logické a zapadají do sebe. Krásná hudba a zpěv tu ponurost a beznaděj jen podtrhují. Celou dobu mi běhal po zádech mráz a napětí ve mně zůstalo do samého konce. No a G.G.Bernal je skvostný. (22.06.2010)

Pocta Mistrovi Napětí? Možná... Ovšem spíše než-li o kriminálku se jedná o další kvalitní studii netypických, ale opravdových vztahů z pohledu Pedro Almodóvara. Jednoznačným kladem jsou herci v čele s famózním Bernalem. Největším záporem scénář, který sice námětem zaujme, ale konečnou podobou v jaké je prezentován ve filmu již tolik ne. (30.06.2007)

Špatná výchova opouští typický Almodóvarův svět ženských hrdinek (který si zcela vynahradí v následujícím filmu Volver) a představuje komplikovaný příběh režiséra Enriqua a jeho kamaráda a lásky z dětství Ignacia. Almodóvar rozehrál výbornou partii filmu ve filmu, s autobiografickým pozadím a vrstvami filmové iluze. (23.05.2006)

Tak som sa rozhodol aj ja zabrusit do vod filmoveho umenia, filozofickych pojmov a transcedentnych hlbin naruseneho povedomia nejednej miestnej prechytralej tlchuby. Metafory a podobenstva vypisovat nejdem, to praktizujem zasadne len pri podrobnom studiu svojej rannej stolice. Takze asi takto : Almodovar vygeneroval silne rigidne paradigma majuce abilitu sa etablovat ako bazalny archetyp nudnej a pometenej kraviny. Svojim konfuznym spracovanim uz aj tak dostatocne perplexneho a repulsivneho patogenu evidentne sposobil tunajsim miestnym prechytralym tlchubam freneticku fascikulaciu a obsesivnu tuzbu objektivizovat svoj vrodeny egokokotizmus /nerad pouzivam vulgarne vyrazy, ale tu sa inak neda/ tym, ze ukaze aj ostatnym mentalom, ze aj v totalne nezmyselnej chujovine dokaze najst nejaku tu dignitivne periskopicku kvintesenciu / co to je sice netusim, ale podla mna to znie strasne mudro a kul/. Potom tuto dignitivne periskopicku kvintesenciu musi interpretovat dostatocne povysene a za pouzitia signifikantne dostatocneho mnozstva cudzich termitov, za co si u rovnako postihnutych kolegov vysluzi uznanie v podobe hlasneho : Hmmmmmmmmm a u 741 -ky tak akurat salvy huronskeho rehotu a otazku : Co to zase melies za hovna, chuyu?. No takze tak. 5 % (25.03.2015)