Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Videa (3)
Recenze (99)
Nemohla jsem se rozhodnout, jestli 4 nebo 5 *. Tak dávám 5, protože mi to dnes opravdu sedlo. Je to neuvěřitelně oddechové, sálá z toho strašně příjemná atmosféra a vsichni kluci jsou strašně sympatičtí a vtipní. Nejradši bych si dnes pustila nějakou 10 hodinovou verzi. Jedná se o zajimavy dokument a přeji chlapům, ať se jim jejich sny dále plni a svoboda v srdci a v mysli jim zůstane navždy. Krásný relax a skvěle vybraná destinace. ()
Přiznám se, že to brutální hodnocení moc nechápu. Jako jasně, jsou to borci a dali to, ale proč mám pocit, že tohle všechno už jsem někde viděl? Že by to byla ta banda s trabošema? Marek Slobodník je zvláštní člověk, určitě i vtipný, ale opakovany vtip (film) nemusí být dobrým vtipem (filmem)... takže prosím... Banska Bystrica už opravdu nikoho nezajímá, ani jako vtip - 38% ()
Záběry jsou na úrovni profesionální práce což je rozdíl od "trabantů". Ty točili také hádky, ale zde vládne slunečná nálada. Jeto až uvěřitelné. Po cestě vidíme Coca-Cola je levnější než voda, široko daleko nelze doplnit benzín, všude mouchy , Pijonýr uveze stopaře, místní školu tvoří kus plachty, samoléčba zanícení popálené nohy, vězení je jen pár kůlů, Somálec jede s dalšími Afričany za fuhrer mom Merkel do Německa. Bezstarostnost protagonistů je úplně klukovská až dětinská. , Navštívíme neblaze proslulý slum, kde dobrovolničí slovenský kněz, vidíme obchodní zdatnosti domorodců, kteří chtějí poplatek za focení , nebo za vrácení ukradeného mobilu. Milá nálada končí s nákazou malárie v přímém přenou z nemocnice. Křeče, třes, boj o život a téměř smrt. Slunná ležérnost se po tomto hrozném hraničním zážitku nanahodí. V době koronavirovépandemie se to nesleduje snadno. Nicméně do cíle tito stateční cestovatelé dojeli. ()
Nebýt malárie a starého vysloužilého děduly, co se stará o děti a studoval v Británii, byl by to takový průměr, na který se díky skvělé mobilní kameře dobře kouká. malárie ale byla dost drsnou sondou do Afrického zdravotnictví. Závěr, který patřil zmíněnému dědulovi byl zase dost emotivní sondou do hlubin lidského patriotismu. ()
Prima, známé tváře z trabantstories...14700 km za pět měsíců, průměrně 100 km denně... Parametry malého motocyklu Jawa 50. Zdvihový objem 49,8 cm 3,tři rychlosti-nožní pákou,objem nádrže 5,5 litru, hmotnost 65 kg (bez paliva), užitečná hmotnost 160 kg, Největší rychlost 65 km/h, průměrná spotřeba paliva 2,3l/100 km, při plném zatížení 3,2l/100 km . Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost.Nakonec dostali nabídku od kamaráda který jel s prázdnou dodávkou do Itálie že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil že by jinak nejspíš umrzli. Píseň "Je to vo sviečkách" , která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovo cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov. Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu v které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tematikou které vznikly pro cestu do Afriky. Dan Přibáň když chystal cestu Trabantem Jižní Amerikou, dozvědě se o Markovi Slobodníkovi a jeho cestách po světě na motorce Pionýr. Nabídl mu aby jel s nimi, Marek kývl a rok připravoval motorku na dlouhou cestu. Jenže už po prvním stoupání do kopce zjistili, že není schopen s trabanty držet dech a tak na poslední chvilku sháněli "plnokrevnou" motorku. Žlutá motorka Pionýr pak ležela roky ladem až do doby, kdy se vydali na cestu do Afriky a ukázalo se že roční příprava motorky se vyplatila, protože dle slov Marka měla nejmíň oprav ze všech. Na dotaz v rozhovoru s Markem Slobodníkem kolik že má vlastně malých motorek značky Pionýr, tak dlouho přemýšlel, pak začal počítat a zastavil se u čísla dvanáct. ()
Galerie (49)
Photo © Marek Slobodník
Zajímavosti (13)
- Píseň „Je to vo sviečkách“, která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovi cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov (2011). Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu, ve které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tématikou, která vznikla pro cestu do Afriky. (sator)
- Marek Slobodník prezradil počas diskusii v Trnave, že natočený materiál mal približne 7 terabajtov. (CroSsicek)
- Marek Slobodník prezradil, že proces strihania filmu trval takmer 1 rok. (CroSsicek)
Reklama