Сторож
Guard
Recenze (12)
Jurij Bykov je slušný Ruský režisér a zatím se mi od něj líbilo vše, ale Storož mě tématicky moc nezaujal. Opět je film spíš Drama, které se ke konci trochu vyhrotí, ale moc mě to nebavilo. Tyhle příběhovky pokud nemají strhující příběh a dialogy, tak mě nemají čím zaujmout.Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí*, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra***, Napětí***. 5/10. ()
Strážnik sa snaží byť veľkou shakespearovskou drámou. Ostáva však len na úrovni slušného štandardu. Hoci atmosfericky skvele vystavaného. Odohráva sa v priestoroch obrovského opusteného kúpeľného sanatória s jediným strážcom. Ten v ňom zároveň žije i vartuje. Uprostred na sneh a mráz bohatej zimy narušia strážcovu samotu a rutinu dve nečakané udalosti. Stratí sa mu pes a o niečo neskôr prerazí bránu sanatória auto, ktoré vrazí do stromu. Od toho momentu nič nie je tak ako bývalo. Uzavreté prostredie, uzavretý počet hlavných hrdinov. Vzťahy, postupne odkrývaná minulosť. Strach, napätie. Čakanie na vyvrcholenie a katarziu. Ok. Ruské reálie opusteného, mamutieho komunistického komplexu, litrov vypitého alkoholu (niet sa čo diviť, že alkoholikov u našich ruských bratov tentokrát plnohodnotne zastúpi žena) a pod kožu sa vrývajúcej zimy, plnej ihličiek ostrého, mrazivo štípajúceho snehu pridali k hodnoteniu hviezdičku naviac. ()
Bez ohľadu nato, že snímky od Bykova nemajú najlepšie hodnotenia od mojej "maličkosti", vždy sa mi jeho námety páčili, pričom "Storož" je opätovne zaujímavou sondou, ktorá solídne nahliada do dnes zmýšľajúcej spoločnosti, ktorá žije mimo realitu. Film ako taký bude baviť najmä tých, ktorí nemajú problém s pomalším dejom. Ostatní budú zívať. Čo mňa osobne potešilo najviac, bol posun Bykova v podobe potlačenia extrémneho "preháňania" vo vývoji deja. Dám štvrtú .. ()
"SKORO SOM TAM ZAMRZOL, TY KRAVA!" ----------- Bykov je konečne opäť späť (hoci pre rusky govoriacich už o rok skôr) v zasneženej pustatine ničoho. Predpokladal som, že Storozh bude ďalšou štúdiou rozkladu ruskej spoločnosti, no mám skôr pocit, že išlo o rozklad človeka a/alebo manželstva. Buď jedno z tých troch, alebo som film nepochopil. Zostáva už len smútiť, prečo tu ani po troch rokoch ešte nie je ďalší Zvjagincevov výtvor. "Komentár" som písať ani nechcel, keďže nemám moc o čom, chcel som sa však týmto poďakovať Danielke za titulky (x), bo bez nej by som si Strážnika ešte asi dlho nepustil. ()
V každom Bykovom filme je možné nájsť skrytú aj otvorenú sociálnu kritiku spoločnosti. Ani tento film nie je iný, hoci to tak nevyzerá. Po obsahovej stránke na prvý pohľad jednoduché - chlapík stráži uzavreté sanatórium a do jeho dennej rutiny náhle vstúpi opitá žena.... A karty sú rozdané, už len ich postupné odkrývanie. Každý máme toho svojho vlastného bubáka v skrini. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 ()
Klasika Bykov. Pár postav, malý prostor. Každá postava má neskutečnou hlubinu a drží si linearitu. Postavy tím, že se střetnou, tak vytvoří děj, zamotaný, psychologicky propracovaný, epicky se rozvíjející k vyvrcholení na konci. Vcelku si postačil ve filmu s ústřední trojicí. Mentálně rozloženou alkoholičkou, jejím mužem a správcem sanatoria. Láska. Záplaty na duši. Mafie. Každý si nese svůj kříž a svůj příběh. A jde tu o - jak jinak - život. ()
Vlastný život a vzťahy, vlastných démonov a najmä samých seba .. mali by sme to mať pod kontrolou, ináč to môže dopadnúť zle. Jurij je môj obľúbenec .. všetko si pekne sám napíše, zrežíruje, odohrá a ešte aj muziku má pod palcom. A vždy to urobí spôsobom sebe vlastným, a vždy výborne. ()
Film měl velmi pomalé tempo, ale co může člověk čekat od místa prakticky v pustině, neustále zasypávaného sněhem a v pořádném ruském mrazu. Stálou posádku tady navíc tvoří oddíl v síle jednoho muže a jednoho psa, který si z pocitu osamění hodil mašli. Pravda, v průběhu času sice nějaké ty postavy přibudou, ale tempo příběhu to skoro neovlivní. I přes tu rozvleklost jsem si celou záležitost (jaksi proti své vůli) dokázal užít- asi na tom Bykovovi něco bude. ()
Moje první srážka s Bykovem v podobě Hlupáka dopadala na výbornou a ani Storož k tomu nemá daleko. V depresivním prostředí opuštěného sanatoria žije osamělý hlídač stíhaný svými osobními démony a jednoho dne mu do jeho bezútěšnosti vpadne opilá žena a brzy po ní i její manžel. I oni mají ve své minulosti traumata a škraloupy a obojí je postupně dohání. Rozklad manželství, rozpad člověka, milostný trojúhelník, naděje i beznaděj a poučka o tom, že na světě jsou lidé, kteří by se okrádat neměli. To všechno je seskládané do úhledného celku na zasněženém pozadí. Bykov si to napsal, zrežíroval i zahrál a uspěl ve všech bodech. 85% ()
Bykovovy filmy mám hodně rád, ale ten kluk ušatá začíná přešlapovat na místě. Hlídač je oproti jeho předchozím filmům slabý jak čaj a to už Fabrika nebyla bůhví co. Bykov se sice drží své osvědčené šablony a točí filmy o volbě mezi svědomím a přežitím, ale tohle už nebylo ani promyšlené, ani dokončené a to nemluvím o naprosto průměrném herectví. ()
Psychologická ruská dráma v réžii a zároveň v hlavnej postave s Jurim Bykovom. Dej sa odohráva v starej sovietskej zotavovňi ako ich pamätáme za socíku. Počas zimy bez hostí, jediným obyvateľom je Сторож -Strážca. Všetko to navodzuje pochmnúrnu náladu vrátane obeseného psa Strážcu. Bežný pokľudný život mení postupný príchod manželov Very a Stasa autom hodné Novorusov. Žijú v silnom strese, zomrel im 2 ročný syn a Stas si privlastnil lup celého gangu čo je neodpustiteľné. Ako inak, zaváňa to kriminálnymi činmi, neskôr aj manželským trojuholníkom na ruský spôsob. Hodné pozretia je operácie Stasa s guľkou v brucha, kde chirurgickými nástrojmi ex chirurga Strážcu sú kuchynský nôž, 2 upravené vidličky, krajčírska ihla a niť. A postrelený Stas už na druhý mláti Strážcu aj svoju manžeklu a to prosím bez dopingu vodečky. Film sa končí vyrovnávaním účtov bývalých členov gangu, ktorí získali informáciu kde je Stas.... ale to už prenechám divákovi. Psychodráma nie je môj obľúbený žáner, ale 4 dám. Bykov u mňa boduje. ()
Možná jsem až příliš benevolentní po bezmála sračkoidním Заводе, nicméně ruská kinematografie zase jednou dostala zástupce, za kterého se nemusí stydět. Samozřejmě i jako jiné z Bykovovy tvorby i tento film vyvolává otázku, s čím má Jurij furt problém. Jestli ve své tvorbě reflektuje vlastní kariéru a to, jak negativně byl ještě v nedávné době přijímán a dělá ze sebe mučedníka. Nicméně své pohnutky jako vždy podává v exkluzivním vizuálním podání, využívá naplno nehostinnosti otevřených prostor, do kterých je příběh zasazen, podtrhuje to patřičnou hudbou a jako vždy si nabral to nejlepší ze současné herecké školy, co si ještě neuzmul Zvjagincev. Při budování atmosféry a vyprávění si vystačí s málem a jako vždy mu jeho minimalismus velmi pomáhá, byť podle mě odkrývá karty stále zbytečně moc. Ale nakonec proč ne, výsledný dojem je oproti Заводу na míle daleko dopředu, čili pojď Juro. Překvap mě znovu! ()