poster

Červené střevíčky

  • anglický

    The Red Shoes

Drama / Romantický / Muzikál

Velká Británie, 1948, 133 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Baxt
    *****

    Takřka mistrovské dílo. V baletu našli Powell a Pressburger adekvátní způsob jak zúročit své nesmírně náročné vizuální cítění. Každá scéna, každý pohyb v záběru - dokonale vyvážen.Ty jisté sklony k exaltovanosti v žáru tance kompletně zanikají a motivace hrdinů lze díky jejich zápalu pro věc snadno pochopit. Dobu Červené střevíce ale nepředběhly jen obrazotvorností, ale taktéž svolením postavám narušovat tradiční naraci (bez důrazného střihu není elipsa elipsou, máme tendenci spojovat si filmový čas sekvence s dobou uplynulou v realitě - zde v úvodu například uběhne 45 minut bez jediné prolínačky) a vystupovat ze svých rolí (nic nového, ne ale po hodině naprosto korektních a v realitě ukotvených kreací). ___ Překvapilo mě, že je i tak prvoplánově bídáckému Lermontovovy dovoleno projít velmi působivým vývojem. Kde by si jiní usnadnili práci, tam přidává režisérské duo další rozměr. A stvořili postavu daleko zajímavější, než je Vicky či Julian. Vševědoucí vyprávění sice nikomu nenadržuje, ale právě skrz Lermontova se informujeme o dějových zvratech, které jsou nám do té chvíle chytře utajeny, přestože nemusely být (milostné vzplanutí, dopisy). ___ Nevyhnu se srovnání s nedávnou Černou labutí. Ač ji považuji za skvělý film, ta destruktivní póza a černá paleta barev přeci jenom nemá na opojnou a inteligentní červenou knihovnu a stejnobarevné střevíce. Ne v tomto brilantním provedení.(3.6.2012)

  • DaViD´82
    *****

    Červená knihovna se projednou obula do britských červených technicolorových střevíčků a to v nijak krátkém osudovém melodramatu (se čtyřicetiminutovým prologem!) z prostředí baletního souboru o dvou ryšavých a jednom „Mefistovi“ v neodolatelném podání Antona Walbrooka. Mezi tímto triem hoří věčný to západní spor osobní život a láska versus kariéra a ambice. Čistě papírově tedy film beznadějně předurčený k tomu, aby se (mi) ani trochu nelíbil. Ovšem papírové předpoklady ne vždy platí. Naštěstí. A tak stejně jako Real jednou za x sezón porazí proti všem předpokladům Barcu, tak i rudé baleríny navzdory výše uvedené čer(ve)né kaňce strhávají způsobem, jakým to umí pouze ty nejlepší snímky.(6.2.2013)

  • classic
    ***

    POWELL/PRESSBURGER je dvojicou na režisérskom poste,ktorá patrične vie zaujať,zapôsobiť na oko a cit diváka,ktorý sa bez akýchkoľvek problémov premiestni do centra diania,aby sa vžil do deja z baletného odvetvia...Kariéra VERSUS Láska v milostnom trojuholníku bude tendencia stúpať,podrobiť sa do momentu,keď šéf baletu Lermontov vydiera svoju najväčšiu STAR VICKY PAGE,ktorá je zamilovaná do hudobného skladateľa JULIANA CRASTERA,obidve tvorivé esá pracujú pod záštitou zmieneného BORISA Lermontova,ktorý je chronický žiarlivý,chce Vicky pre seba samého,Juliana odkopnúť až za kopce kopcov...Takto to pokračovať nemôže...Zdá sa,že všetko bude nakoniec OK?! bohužiaľ len na oko,Boris to sakramensky prehnal so svojou povestnou doménou,že mu môže patriť každá,na ktorú sa pozrie.Vicky má na výber lásku k Julianovi,alebo kariéra a tancovanie...Rapídne sa to skomplikuje po tom,čo Vicky vybehne za Julianom... Film má veľmi dobrý obraz,technicolor eňo-ňuňo,pastva pre oči,k čomu pripočítam výpravu a HUDBU,a je tu mimoriadny zážitok najmä k 15 minútovej baletnej sekvencii,ktorá vylepší konečný zážitok z filmu,lebo nie je to to pravé orechové po celý čas,je to o pocite sa vžiť do sveta baleríny Vicky a všetko,čo s tým súvisí,t.j pozitívne i negatívne.Je to KLASIKA,ktorú by ste nemali zmeškať,lebo pohľad na MOIRU SHEARER je dych berúci...Výnimočný výkon!(22.6.2015)

  • jhrasko
    *****

    Nepreafektovaný, vizuálne brilantný, kompozične novátorský, rozuzlením odvážny a nadčasovo inšpiratívny SKVOST, pri ktorého sledovaní som ani na sekundu nemohol uveriť, že bol natočený v roku 48 ! Resp. áno, na 3min., pri záverečnom (patetickom) prejave B.Lermontova. Odpúšťam. A je mi jasné, Martin, Baz, Miloš, Alan P. a ďalší, od koho ste sa učili. ZÁŽITOK.(6.7.2010)

  • marvan
    *****

    Českou premiéru zrestaurované kopie uvedla na MFF v Karlových Varech neopakovatelným způsobem Thelma Schoonmaker, manželka režiséra Michaela Powella a spolupracovnice Martina Scorseseho, který se o zrestaurování Červených střevíčků zasadil. Staré filmy na festival patří, ukazují, že film se spíš mění, než vyvíjí a staré filmy nám mohou poskytnout zážitek, který ty nové nejsou schopny zprostředkovat. Červené střevíčky působily i v konkurenci současných filmů zcela suverénně. Zásluhu na tom má zcela jistě i stále živé téma smyslu umění a jeho hranic. Předčasným vrcholem filmu se pro mě stala několikaminutová inscenace baletu Červené střevíčky, který dal filmu jméno. Geniální, čistě estetický a extatický zážitek obrazu a hudby beze slov.(7.7.2010)

  • - Michael Powell a Emeric Pressburger si spolupráci u  Červených střevíčků zopakovali po třiceti letech od dokončení snímku, když v roce 1978 zaštítili novelizaci filmu do románové podoby, jejíž děj byl zasazen do roku 1920. Zdroj: IMDb (DaViD´82)

  • - Spoiler: Během finální scény prohlásí doktor o stavu Vicky "Pas d'espoir" ("Není žádná naděje") tato věta ovšem nebyla otitulkována do angličtiny. A tak si mnozí diváci neznalí bezútěšných konců Andersonových pohádek ve své době mysleli, že Vicky přeci jen nemusela nutně zemřít. Ovšem i v novelizaci filmu je jasně řečeno, že Vicky zemřela. Zdroj: IMDb (DaViD´82)

  • - Červené střevíčky byly uvedeny na MFF Karlovy Vary 2010 s úvodem filmové střihačky Thelmy Schoonmaker (byla manželkou Michaela Powella v závěrečné fázi jeho života), která zmínila, že Martin Scorsese má několik originálních plakátů k Červeným střevíčkům ve své ložnici před postelí a že je to první věc, kterou po probuzení vidí, taková jeho filmařská inspirace. (Rob Roy)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace