poster

Červené střevíčky

  • anglický

    The Red Shoes

Drama / Romantický / Muzikál

Velká Británie, 1948, 133 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    *****

    Vlastní melodrama má sice ještě jednodušší příběh než titulní Andersenova pohádka, kterou Lermontov ve filmu převypráví několika větami, ale to je jediná negativní poznámka na adresu tohoto filmu. Režijní mistrovství zavedené dvojice doplňované třetím kmenovým členem týmu, prvním anglickým expertem na Technicolor, kameramanem Jackem Cardiffem je totiž nezpochybnitelné. Zejména samotné baletní představení (nasnímané ryze filmovými postupy) opravdu bere dech (a to bych na balet dobrovolně nikdy nešel). Ostatně pokud i Martin Scorsese přiznal, že použil některé zde předvedené kameramanské fígly při snímání svého Zuřícího býka, tak už to asi o něčem vypovídá. Brian Easdale měl cestu k Oscarovi usnadněnu tím, že na hudbě to celé dost stojí, protože nebyl použit žádný už existující slavný balet, ale vše vznikalo čistě pro film. Klenot!(17.6.2012)

  • (mOnkey)
    *****

    Krásná ukázka toho, jak může film dopomoci k objevování jiných druhů umění. Zatímco ještě před pár lety byste mě na balet nedostali ani párem volů, po Billy Elliotovi, Černé labuti a hlavně Červených střevíčkách bych nějaké to živé představení uvítal s otevřenou náručí. Novátorský snímek, který se odvážil průlomovým způsobem vytvořit paralelu mezi příběhem odehrávajícím se v soukromí a na tanečním parketě. Příběhem plným vášně, závisti, zrady a žárlivosti. Tak jako mnoho ostatních sice považuju za vrchol čtvrthodinové baletní vystoupení, při němž si hlavní hrdinka Vicky uvědomuje, že v jejím životě není místo pro lásku i tanec zároveň a že si bude muset zvolit pouze jedno z toho, ale i závěrečná desetiminutovka je neuvěřitelným způsobem vygradovaná. Povznášející zážitek. // Projekce v malém biografu ve třech lidech a s pivečkem v ruce byla kouzelná, ale výjimečně dojem příliš nevylepšila, protože tohle už jednoduše o moc lepší být nemůže. Titulky naleznete zde.(31.7.2011)

  • Vavča
    ****

    Nejen na svoji dobu velmi vizuálně vyspělé, scénaristicky dobře propracované, psychologicky rafinované, vynikající vykreslení postav. V restaurované verzi vyniknou velmi dobře promyšlené obrazové kompozice, skutečně podařená hudba. Herecky vskutku precizní koncert od "ďábla" ředitele baletní společnosti Lermontova(Anton Walbrook) a neméně vynikající baletka Vicky (Moira Shearer). Chápu, že publikum tehdy film nevydýchalo, musel to být pro ně skutečný šok, takhle pokročilý moderní fim, co se neztratí ani dnes.(24.1.2012)

  • Shadwell
    *****

    Kdyby točil melodramata Orson Welles, vypadaly by takhle - antimelodramaticky. Červené střevíčky jsou výhrůžně hučícím strojem, těžce uměleckým filmem - jsou stejně sofistikované jako Zpívání dešti, jen obrácené od sklonu vidět skutečnost z té lepší stránky. Jak říká Miroslav Petříček: „Umění není od toho, aby uklidňovalo, ale zneklidňovalo." Není divu, za filmem, před nímž hluboce smekl pomyslné sombrero Brian DePalma, Martin Scorsese nebo Francis Ford Coppola, stojí režisér Michael Powell, jehož nekompromisní, britskou kritikou hystericky odkopnutý Peeping Tom se ozývá i zde, a „maďarský čaroděj“ Emeric Pressburger posedlý magií, rozuměje tou zvláštní, těžko postihnutelnou a ještě hůře naplánovatelnou filmovou atmosférou, jak ji známe z Miami Vice a z The Heat Michaela Manna. ____ Červené střevíčky zajišťují divákům prožitky estetické, a ne emocionální povahy, utvářejí pocit krásna, místo aby dojímaly, realizují strategii porozumění umění, ale ne strategii slz, a tím převracejí veškeré znaky melodramatu a spějí k wellesovskému antimelodramatu. S tím souvisí odklon od melodramatické lásky (zbanalizovaná romantická láska) a příklon k lásce romantické (opravdová, vášnivá, cit Gustava či Werthera), respektive od ve filmu odsuzovaného manželství k hudbě a baletu, od melodramatu k romantismu – zatímco melodrama nabízí nové „náboženství lásky“ a tím má působit jako společensky integrující, nikoliv rozkladná láska (proto odmítá lásku šílenou, která však byla jádrem skutečné romantické lásky, zpochybňující společenský řád a rozbíjející jeho zákony), pak romantismus naproti tomu programově odděluje lásku od pojmů štěstí, životního úspěchu erotického uspokojení, které s ní jsou tradičně spojovány. Romantická láska představuje jeden z hlavních argumentů v polemice s dostupnějším melodramatem, které přichází „shora“, je vyprojektováno architekty, naplánováno manažery a sex-kouči.(25.7.2009)

  • marvan
    *****

    Českou premiéru zrestaurované kopie uvedla na MFF v Karlových Varech neopakovatelným způsobem Thelma Schoonmaker, manželka režiséra Michaela Powella a spolupracovnice Martina Scorseseho, který se o zrestaurování Červených střevíčků zasadil. Staré filmy na festival patří, ukazují, že film se spíš mění, než vyvíjí a staré filmy nám mohou poskytnout zážitek, který ty nové nejsou schopny zprostředkovat. Červené střevíčky působily i v konkurenci současných filmů zcela suverénně. Zásluhu na tom má zcela jistě i stále živé téma smyslu umění a jeho hranic. Předčasným vrcholem filmu se pro mě stala několikaminutová inscenace baletu Červené střevíčky, který dal filmu jméno. Geniální, čistě estetický a extatický zážitek obrazu a hudby beze slov.(7.7.2010)

  • - Červené střevíčky byly uvedeny na MFF Karlovy Vary 2010 s úvodem filmové střihačky Thelmy Schoonmaker (byla manželkou Michaela Powella v závěrečné fázi jeho života), která zmínila, že Martin Scorsese má několik originálních plakátů k Červeným střevíčkům ve své ložnici před postelí a že je to první věc, kterou po probuzení vidí, taková jeho filmařská inspirace. (Rob Roy)

  • - Snímek se oproti plánovanému rozpočtu výrazně prodražil. A to především z toho důvodu, že se natáčení protáhlo o celých devět natáčecích týdnů oproti původně plánovaným patnácti. (DaViD´82)

  • -Powellově velkému překvapení bylo nad očekávání těžké přesvědčit profesionální balerínu (a tehdy ještě neherečku) Moiru Shearer k účinkování v hlavní roli. Vydržela nabídkám odolávat po celý rok. Právě v průběhu tohoto roku byli tvůrci nuceni zvažovat i obsazení role Vicky profesionální herečkou (uvažovalo se kupříkladu o Hazel Court) a během častých baletních scén si pak vypomoci profesionální balerínou. Zdroj: IMDb (DaViD´82)