Laura

Možná to měl dostat do ruky Hitchcock. Detektivní zápletka je tak jednoduchá, že vlastně není důležitá. Je jen rozbuškou pro vztahovou hru. Ta je zajímavě naznačená, ale neodstatečně vybudovaná.___ Obsesivní láska k mrtvé ženě je spíš deklamovaná, než zpředmětněná (o mnoho líp se s podobným tématem vypořádalo nedostižné Vertigo). Stejně tak vášeň homosexuála (myslím si totiž, že Waldo je jednoznačně teplý) k mladé dívce, kterou pygmalionsky vytvořil, nedosáhla temných a drásavých hlubin, které by film dokázaly povznést nad solidní, ale nijak ohromující detektivní historku. /7. 1. 13./ (07.01.2013)

Tak bohužel z této noirovky jsem až tak nadšená nebyla. Detektivní zápletka je až příliš jednoduchá, herci sice hrají celkem slušně, ale nemají dostatečné charisma a ten naivní závěr na mně v jednu chvíli působil jako nechtěná parodie sebe sama. Možná je to tím, že jsem v poslední době viděla více filmů od Hitchcocka a proto jsou má očekávání až příliš vysoká, ale zkrátka nedá se svítit, tentokrát pouze průměr. (20.08.2013)

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

„Jedna baba ze mě jednou vytřískala liščí kožich“ Bravurně napsaná detektivka pro tři muže, dva vypravěče a jednu ženu (kterou jsou všichni posedlí). Preminger má po celou dobu pod kontrolou naše podezření, kdo by mohl být vrahem... a jisté pochyby přitom zastírají také kategorii oběti. Hra s očekáváními (kdo je hlavní a kdo vedlejší postavou), využívání konvencí proti zvyklosti (co se tváří jako sen, snem vždy být nemusí), svádění na falešnou stopu (že by za vším byla žena?) nebo proměna vyprávějícího (a tedy pravděpodobně nevinného) v toho, na něhož se vyprávění soustředí (a kdo by tedy viníkem být mohl), to jsou některé z důmyslně uplatněných fint, jimiž nás tvůrci po celý film matou. Svižné tempo, černý humor a skvělí herci jsou pak důvodem, proč mne baví se k Lauře opakovaně vracet a snažit se její navenek tak jednoduchou, ve skutečnosti nesmírně komplexní vyprávěcí strukturu důsledněji rozkrýt. 85% (29.10.2007)

Ano, tak to byla noirivka přesně taková, jak jsem očekávala a vůbec jsem nebyla zklamaná. To jsou filmy na které se dívám jinýma očima, protože skoro sedmdesát let se musí nějakým způsobem projevit a to jsem tudíž brala v úvahu. Celkem předpokládaný a opravdu naivní konec mě tedy nepřekvapil, ale v polovině filmu došlo k velmi zajímavému zvratu, který byl mimo jiné příjemným osvěžením a to nemluvím o výborných dialozích a velmi vhodně zvolených prolínajících se časových rovinách. Mužům musel jistě lahodit jejich oku pohled na krásnou Lauru a mně byl sympatický poručík se svýma babama a cynickým přístupem k osobám, které vyšetřuje s cigárem ve rtech, tak příznačný jev pro detektivy tehdejší filmové éry. Jó Waldo, peníze nejsou všechno, co člověk potřebuje k získání štěstí a lásky. (29.10.2013)