Viděla jsem vraždu (S12E02)

No jo, Ariadne Oliverová (v podání nesnesitelné Zoe Wannabeactress) je sice nejprotivnější postavou v dějinách detektivky, takže se člověk vždycky (samozřejmě marně) těší, že obětí zločinu se stane právě ona, ale zde aspoň onemocní a je odklizena na lůžko. Poirot tak má dost prostoru a času rozjet koncert svých šedých kamarádek. Je to takové zahradní drama, s chudinkou au-pair z Československa, ovšem s ruským jménem. Stručně, je to klasika, kde jde o dědictví, ne-falešné dokumenty, malé venkovské sídlo a dušičky. A zdrcující Poirotovu kritiku anglosaské tradice Halloweenu. "V Belgii lidé na Dušičky zapalují na uctění památky zemřelých svíčky, mon ami." (18.01.2017)

Eh.. poor kids! Musím říct, že novější Poiroti mi celkově připadaj prostě lepší než ti starší (před tímhle jsem koukal na Vraždu na golfovém hřišti, a to bylo neskonale slabší, ještě plný melodramat..), tohle se rozjíždí pomalu, ale že to v samotnym závěru nabere na intenzitě (tim rozhodně nemyslim scénu v zahadě, která je jak z céčkovýho počinu, ale naštěstí mnohem lepší to, co přijde po ní).. Některý herecký výkony v závěrečný scéně (sledováno v originále!) mě dost příjemně překvapily, vydařenej je i drobnej epilog, kde paní Oliverová (kterou mám minimálně stejně rád jako Hastingse) docela vystihla moje pocity. Možná jeden z nejlepších dílů. 85%. (21.07.2016)

Na tomto příběhu je nesmírně krásné, jak se mu daří pojmout hororovou atmosféru, a to v podstatě jen díky noci, troše mlhy a správným záběrům. Tohle mu dává hodně navíc, stejně jako rozuzlení, které je podáno velmi temně a šíleně, což má na diváka ten správný efekt. Tyhle poslední díly jsou nesmírně propracované a povedené. (26.05.2015)

Do teď si pamatuju na knižní předlohu, ve které Poirot na důchod pěstoval dýně a s vraždami nechtěl mít nic společného, přesto ho starý kamarád přesvědčil, aby s ním odjel na místo, kde se stala vražda. Stejně tak si pamatuji, že celý příběh působil pomalým, rozvláčným tempem, které odráželo fyzické možnosti Poirota důchodce, nikoliv však duševní. A tak mě velmi potěšilo, když jsem shledal, že tento příběh je tajemný, čarovný, okouzlující a hlavně vcelku drsný. Dýchala z toho dušičková párty až za humna a to nemluvím o jakýchsi podivných gordických propletencích, které z nepochopitelných důvodů nebylo na samém konci potřeba rozseknout mečem, ale malými šedými buňkami. (29.12.2014)

Další příběh Agathy Christie, jenž se odehrává v době Halloweenu, nabídl opět skvělou podívanou. David Suchet v roli slavného detektiva Hercula Poirota předvedl herecký výkon na vysoké úrovni, mimochodem právě v tomto příběhu zasáhl výjimečně proti vrahovi i fyzicky, čímž se dostávám do chvíle, která byla asi nejvíce napínavá. Zapomenout nemůžu ani na kvalitní režii, jež byla svěřena Charlesu Palmerovi, který už má na svém kontě pár adaptací příběhů Agathy Christie. (28.12.2010)