Záhada na zámku Styles (S03E01)

První případ Hercula Poirota po příjezdu z Němci okupované Belgie, odkud se musel náš hlavní hrdina odebrat do britského exilu. Poznáváme se zde i z dalšími důležitými postavami, které s Poirotem spolupracují, a sice kpt. Hastingsem a inspektorem Jeppem. Skvělá podívaná, v níž exceluje David Suchet se svými zmíněnými spolupracovníky. Je úctyhodné, že Suchet v této roli zářil více než čtvrt století. (20.07.2018)

Tentokrát se vracíme až do roku 1917, do doby o tolik jednodušší a o tolik složitější než ta naše, když se tehdy ještě poručík Hastings náhodou setkává na venkovském panství s dávným přítelem Herculem Poirotem a hned je z toho jeden z nejsložitějších případů, co kdy řešili. Propriety klasické britské detektivky jsou tu natažené na maximum – máme rozvětvený rod, bohaté dědictví, ztracenou závěť a samozřejmě nemožnou vraždu a odhalení pachatele v místnosti se všemi zúčastněnými. Hercule je vtipnější a neurotičtější než obvykle, každou chvíli přijde nový zvrat a napětí se stupňuje až do překvapivého finále. A do toho všeho na vás dýchá romantická atmosféra staré Anglie. Jeden z nejkrásnějších dílů. (30.04.2018)

Velmi příjemný díl o tom, jak se vlastně Poirot potká s Hastingsem. Byl bych zcela spokojen, kdyby to tentokrát nezahráli do outu, vlastně jsem se jen dozvěděl, že už se jednou seznámili dříve. Byl jsem také trošku zklamán, že to od začátku vedlo k jedné osobě, pak sice jen na chvíli ne a zase zpět. Ale vše ostatní naprosto v pořádku - moc hezký začátek, atmosféra, herci, hudba a hlavně je to ten dá se říct 'úplně první díl'. ... Žid, káva, kakao, strychnin, zrzka, příchod nadporučíka Hastingse. (11.12.2012)

Určitě je to jeden z nejlepších poirotovských příběhů, snad i proto, že odsud se začíná psát společné působení Poirota a Hastingse. Klape to skvěle na začátku, dokud tu Poirot není, ale jakmile dojde na vraždu a on se objevuje na scéně, je to prostě paráda. Užíváte si jeho charisma, ale i to jak se mu nakonec daří případ vyřešit. Krásně zamotané, kdy opravdu do poslední chvíle nevíte. (31.01.2015)

Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit. (16.04.2009)