Polojasno

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. (20.11.2004)

Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. (17.11.2008)

Film možná není na 4 hvězdy, ale to zklamání a rány do palice, které autor v průběhu vyšetřování dostával jednu za druhou, musely vážně bolet. Prožila jsem si tu hořkost s ním, přestože už dávno iluze o politicích nemám. Dnes už tento film zřejmě nikoho nezajímá. Dnes jsou nové ideologie, nové ideály, nové iluze a nové demonstrace mladých za "tu jedinou správnou věc". (27.11.2014)

"Já jsem ti přece říkala, Vašíčku, že je všechno úplně jinak." V době "Sametový revoluce" jsem byl studentem vysoký školy, ale nedostal jsem pendrekem, takže nejsem hrdina. Zato jsem měl možnost nahlédnout dění pod pokličku, takže souhlasím - všechno bylo jinak. A jelikož jsem nikomu nechtěl dělat užitečnýho idiota, tak jsem si ani klíči nezacinkal. Komunisti prostě v poklidu předali moc Komunistům v dresech "demokratických" partají, zásadní svazky STB se urychleně skartovaly a svět se točí dál. Přesto je "naivní" pohled Václava Bartušky poměrně zajímavej a mě v něm nejvíc pobavil pan Záhadný a výtahová proměna Drahomíry Dražské. A pokud někoho zajímá, jak to nejpravděpodobněji bylo, tak mým životním zkušenostem je nejbližší analýza bývalýho disidenta Dolejšího. (18.11.2018)

Velmi obtížně hodnotitelný ,,hraný dokument", jak už to u podobných snímků založených na konspiračních teoriích bývá. Televizní rekonstrukce vždy nutně zaváním přepisováním minulosti či dokonce tvořením zcela umělé historické reality, čehož je Polojasno zcela jasnou ukázkou. Kdo ví, jak to tehdy bylo, každopádně Filip Renč konečně natočil film, který má (chce se mi napsat jakékoliv jiné než komerční) ambice. Z celého snímku je hodně cítit, že Renč má k tématu silně osobní přístup a že je v popisované tematice osobně a citově zaangažován, odtud zřejmě pramení volba vysoce expresivních výrazových prostředků, rychlých nájezdů kamery, neurotického střihu, dramatizace až na hranice únosnosti, silně neurotizujících záběrů průmyslové kamery atd. Skvěle se podařilo zachytit strnulost mocenských struktur, jejich úpornou snahu zbavit se veškeré morální i faktické zodpovědnosti, fascinaci mocí i některé jednotlivé figury (zejména generál Lorenc a plukovník Václava Postráneckého jsou děsivá monstra). Přesně tenhle druh ,,bolavých" filmů nám chybí k proklamovanému vyrovnání se se svou minulostí... (16.11.2009)