Dva papežové

Nejsem věřící a nemám ráda církev. A i přesto mě Meirellesův film fascinoval. Scénář se zabývá přesně tím, co zaujme i nevěřící - tj. vnitřní boj a nejistota zástupců dnešní církve. Že ji ztotožňuje primárně otec Jorge Bergolio (budoucí papež František) byla trefa do černého. Jeho postava je jistě přibarvena "po hollywoodsku", ale přiznám se, na mě to fungovalo a opravdu jsem s napětím sledovala jeho vývoj, příběh i obyčejné rozpravy. Jeho představitel Jonathan Pryce je jako vždy skvělý - nabízí moudrost stáří, ale i jistou živelnost a takovou tu lidskou dobrotu. Proti němu stojí legenda Anthony Hopkins coby papež Benedikt, který měl horší a nevděčnější úkol, protože Benedikt není a nemá být moc sympatickým člověkem. Ale film mě překvapil v tom, že právě toto je v jádru jeho části příběhu. Když se tito dva herci a dva papežové sejdou a jednoduše mluví o tom, co představuje církev pro současný svět, jaké jsou její prohřešky a co může udělat dobrého, je to fascinující. Skvělá práce všem zúčastněných, zkrátka film, v jehož jádru je člověk, jeho víra a jeho srdce. Jakkoli pateticky to zní. (24.04.2020)

Nemusíte být vyznavačem křesťanské víry, abyste si tento snímek vychutnali, což se také stalo v mém případě stalo. Film jako takový se církev snaží prezentovat v dobrém i špatném světle a jeho středem je názorový střet dvou zcela odlišných papežů, jejichž debatováním se víceméně celé dílo zabývá. Pokud vás tedy baví konverzační filmy, které ke všemu navíc ještě vycházejí ze skutečnosti, mohu vám Dva papeže jen doporučit. Nedivím se, že byli Pryce s Hopkinsem nominováni hned na několik cen, protože ať už tito dva hrají v čemkoliv, vždycky do svých rolí dávají všechno. Rozhodě se tedy jedná o kvalitní dílo, které vám o svatých mužích odhalí i věci, o nichž jste možná vůbec nevěděli. 80% (27.02.2020)

Myslím, že na plné hodnotenie by museli byť Dvaja pápežovia dvojdielnym filmom. Mal som dojem, že skvelú konverzačku dvoch pánov hercov celkom nevhodne striedali flashbacky, ktoré nebolo dotiahnuté do konca. Ak by bol film rozdelený na 2x2 hodinové časti, alebo trojdielnu minisériu, príbeh o Františkovi a Benediktovi XVI. by bol komplexnejší. (15.10.2022)

Příjemná konverzačka, ve které uvidíte papeže koukat na Komisaře Rexe, nebo pochutnávat si na stánkové pizze. Právě jeho zobrazením coby člověka, který se taky potřebuje vyzpovídat a který může mít taky pochyby o svém poslání, si Meirelles získává diváka. Přátelství, které si tito dva ze začátku nesbližitelní knězové postupně vytvoří, se stává hlavní linkou filmu. Velmi dobré obsazení obou hlavních postav. Hopkins si německého radikála podává s typickým gustem a Jonathanu Pryceovi pro zobrazení jeho jemnějšího protipólu naprosto stačí jeho přirozenost. (08.01.2020)

Moc se mi líbila práce kameramana i výkony obou hlavních protagonistů, ale film se mi jako celek nehodnotil příliš dobře. Já si totiž o katolické církvi myslím své, a protože jsem v tomto směru demokrat, všechna ostatní náboženská stáda hazím na jednu velkou, zavánějící hromadu. Papežové si ve filmu sice moc hezky sahali do svědomí, ale já vnímám všechny totalitní režimy velmi podobně. Pokud by svého času vznikl v Evropě stát v němž by se k moci dostala katolická církev, nepřekonal by počtem obětí nacistický nebo komunistický režim jen proto, že by k tomu neměl technické prostředky. O tom jsem pevně přesvědčen. Všechny tyto režimy shodně pálily nevhodnou literaturu, likvidovaly lidi s vlastním (jiným) názorem a budovaly svou síť udavačů. Vždycky, když se stále vypasenější Duka vyjadřuje ke zločinům komunismu (ne, že bych je popíral), vzpomenu si na řádění inkvizice a na větu: "Kdo je bez viny, ať hodí kamenem." Námět filmu byl pro mě jasným odpadem, kamera a oba pánové to trochu zachránili. (08.08.2020)