Dva papežové

Z hloubi duše pohrdám církví, která bezskrupulózně hromadí majetek, žehná zbraním, rochní se v dogmatech, která byla zastaralá již před tisíci roky, snaží se lidem kecat do života, který svým představitelům zakazuje, čili naprosto nehrozí, že by o něm cokoliv mohli vědět, zkrátka je to zkostnatělá a zbytečná instituce. Najednou mám před sebou film, který je o nejvyšších manažerech církve, která sebe samu prohlašuje za svatou. A ten film překvapivě perfektně funguje, značnou zásluhu na tom mají představitelé obou hlavních rolí, ale také scénář. Dessnerovi se podařila mimořádně nápaditá hudba, skloubení varhan se saxofonem je vlastně perfektním zobrazením protikladu konzervativního německého manažera a modernistického argentinského manažera. (28.05.2022)

Hodně dobrá a pro církev pravděpodobně kacířská podívaná, která největší body sbírá tím, že oba kardinály a papeže polidšťuje, protože je nechává společně jíst dovezenou pizzu, které požehnají, koukat se na fotbal a popíjet Fantu. Fernando Meirelles nijak neexhiboval, spíše ustoupil do pozadí a prostor nechal výtečně napsaným dialogům a postupnému sbližování dvou postav, jejichž pohled na fungování katolické církve je zcela odlišný. Film nemá nijak strhující tempo a je převážně komorní podívanou, která se odehrává jen v pár prostředích a asi je to dobře, jelikož hlavními hrdiny jsou dva staří pánové, kteří bilancují a zároveň se pokoušejí nahlížet na současnou podobu církve a potřebu jejích reforem. Obsazení je naprosto excelentní, protože to, co předvádí Anthony Hopkins a Jonathan Pryce v titulních rolích, je vynikající, a i když Pryce má trošku vděčnější roli a může se do ní trochu víc vcítit, Hopkins pozadu moc nezůstává. Na plné spokojenosti ubírá snad jen lehce přehnaná stopáž a možná zbytečně dlouhé flashbacky do života papeže Františka, které už tak pomalé tempo ještě zpomalily a celý děj natáhly. Ryze osobní výtka spočívá i v tom, že filozofování a názorů na fungování církve a vůbec smyslu náboženství v současném světě tam mohlo být i více, ale dá se pochopit, že to už by asi většina diváků úplně neocenila. 75 % (12.04.2020)

Film má dve hlavné roviny. V jednej sledujeme rozhovory dvoch pápežov a tie sú vďaka ich charizmatickým predstaviteľom dostatočne pútavé aj keby sedeli pred televízorom a kukali na futbal. Vďaka nim až tak nevadí ich čiernobiele stvárnenie. Jeden je extrémne konzervatívny s prísnym výrazom a druhý je liberál s vrelou tvárou. Je jasné komu sa nadržiava. Okrem iného aj tým, že v druhej rovine je film životopisom toho liberála a vďaka mnohým flashbackom sledujeme jeho životný príbeh. Tie ma vôbec nebavili. Bez nich by to bol oveľa lepší film. Takže celkovo to je celkom pôsobivý film z prostredia, ktoré ma normálne vôbec nezaujíma a bolo poučné o ňom niečo zistiť a na x ďalších rokov nechcem o cirkvi zase nič počuť. 6/10. (24.12.2019)

Jsem věřící, takže náboženské téma mě zajímají. Je ale pravda, že od smrti asi jednoho z nejoblíbenějších papežů Jana Pavla II. jsem o Vatikánu moc velké mínění neměla. Tenhle film mě tak trochu vtáhne do doby, o kterou jsem se přestala zajímat a překvapivě to funguje i bez toho, aniž by vás to nudilo. Již od samotného začátku jsem byla na straně Františka, byl mi sympatický a je mi sympatický i v reálném životě, daleko více než Benedikt. Bylo ale hezké pozorovat, naprosto dva odlišné muže, kteří na víru mají odlišný názor. Herecky je to bravurní, klaním se před jejich italštinou, latinou a španělštinou, protože jen polovinu filmu mluví anglicky, zbytek cizími jazyky. (29.12.2019)

S životopisnými filmy je to těžké. Zvlášť, když se jedná o dvě tak zajímavé postavy, které jsou zahrány tak přesvědčivě a příběh je podán ve velmi důvěryhodných kulisách. Byl Ratzinger taková konzerva? Nevím, ale Hopkins je fantastický. Těší mě, že to tam ještě stále má. Neméně vynikající výkon odvádí i Pryce a film o dvou starých duchovních je díky jejich herectví a kvalitnímu scénáři a režii velmi dynamický, jejich dialogy osudové a je radost je sledovat. Velká pec. (23.12.2019)