Na tenkém ledě

Poctivě sledováno do čtvrtého dílu. Pak jsem už většinou jela stylem - dál dál dál. Témata zajímavá, to bezesporu. Bohužel mi nesedlo prostředí a už vůbec ne postavy, které mi nebyly sympatické a nějak jsem se nedonutila někomu fandit. To beru jako hlavní kámen úrazu pro to, aby mě to trochu víc bavilo. Je to zbytečně roztahané, spousta věcí se tam opakuje pořád dokola. Je to těžce předvídatelné (až na jeden moment - ale těžko říct, zda by mě to netrklo, kdybych se dívala i na druhou polovinu poctivě), ale i tak jsem to chtěla "dokoukat". Jestli bude další řada, tak ji oželím. 2,5* (23.04.2020)

V prvním plánu to vypadá jak klasická přímočará sportovní akce, jenže není. Spinning out je o problematických vztazích nejen v rodinách a zvláště o tom, jak moc je složité žít s psychickým onemocněním, jak moc to zasahuje a poznamenává rodinné a partnerské vztahy, jak se všichni zúčastnění hezky točí ve víru proher, nedorozumění a občasných malých vítězstvích. Taky je to o tom, jak ve sportovním prostředí není zvykem tyto věci akcentovat, ale to jen na okraj. Přišlo mi fajn, že většina hlavních hrdinů jde docela proti stereotypům, navíc jsou na hraně diváckých sympatií, vedle toho se tu samozřejmě divák setká s těmi klasickými fláky z krasobruslařského světa. Za mě náladová a trošku náročnější jednohubka, která končí v pravou chvíli! (04.02.2023)

takové další malé netflixovské guilty pleasure.I přes to,že tu není skoro žádná opravdu sympatická postava,většina se tu trumfuje kdo co víc posere a hlavní hrdinka je (i přes svou nemoc) sebestředná kráva,tak se na to těch deset dílů celkem hezky kouká a to natolik,že mě zajímalo co se stane a teď je mi dokonce trochu líto,že nebude druhá řada...70% (17.04.2020)

První díly vypadaly slibně, na krasobruslení se hezky dívá. Ale nakonec to vůbec o sportu nebylo a z děje se stala nastavovaná kaše plná slz, hysterických výkřiků a oduševnělých poselství. Přibývalo postav, které nikoho nezajímají a bipolární poruchou v seriálu včetně hrdinky trpěl snad každý. Nespočetněkrát v seriálu zazní "I'm sorry for that" a nebo "can we talk", repetitivnost a předvídatelnost situací je nesnesitelná. Přitom by se zápletka krásně vešla do jednoho filmu. Sportovní kariéra, stresy v rodině, zdravotní problémy, cesta Black Swan k vysněnému Kenovi. (21.02.2021)

Když jsem zjistil, že Netflix připravuje sportovní seriál, tak jsem věděl, že se na něj dřív nebo později podívám. Tak nějak jsem čekal, že to bude další z řady sportovních počinů, který správně nadávkuje všechna ta klišé a bude dobře bavit, i když nepřinese nic objevného. Ale pletl jsem se, začal jsem kvůli sportu, ale zůstal kvůli tomu okolo. Krasobruslení není zrovna můj sport, ale myslím, že ho zvládli ukázat skvěle a zajímavě. Slabší to bylo s lyžováním, ale o to tam vlastně nešlo a spíš se o něm jen mluvilo. Sportovní linka byla vlastně vcelku předvídatelná, ale ani to nevadí, protože je to vynahrazeno dostatečně zajímavým příběhem postav. Postavy jako Kat a Carol jsem ještě asi jinde neviděl. Já toho moc o bipolární poruše nevím, takže nedokážu říct, jak moc dobře je to tady zobrazeno. Ale díky tomu mi to rozhodně dalo víc než jsem čekal. Problémy s duševním zdravím jsou určitě něco, co si zaslouží větší pozornost. A jako bonus mě bavilo se sledovat Kayu Scodelario, která si po Effy ze Skins připisuje další zajímavou postavu. (05.01.2020)