Láska na druhý pokus

Dokážu si "If Only" představit jako opravdu dobrý klenot mezi televizními filmy, ale jinak je to průměr. Přestože se tam našly silné momenty a uvědomění si hlavního hrdiny bylo sympatické a dojemné, ta doprovodná hudba mi onu romantickou atmosféru většinou úplně zkazila. Přesně takovou si umím představit u seriálů jako "Tak jde čas", ale u filmů z roku 2000 a dál je to docela ostuda. Možná se rozčiluji nad prkotinou, ale hudba dělá opravdu hodně. Jinak film dokazuje, že člověk si začne vážit druhé osoby až poté, co ji ztratí.. což je velice skličující, ale bohužel pravdivé. Hlavní herec je docela neokoukaný a přestože mi Jennifer jinak vůbec nevadí, tady mi vysloveně lezla na nervy. U ní asi platí "co strašný účes, to strašný herecký výkon", byla nepřesvědčivá, protivná, do své role se nehodila a ke konci vůbec nedojala. Jinak chválím deštivou atmosféru Londýna a zápletku ( i když se to s tou druhou šancí vůbec nevysvětlilo).. (23.09.2012)

Nevím, jak se na to dívají třináctileté slečny a jiní oxytocinoví závisláci, ale pro mě má ten film vrcholně neuspokojivý konec. Ne že by to nebyla romantika a kdesi cosi, ale vážně by tohle chtěl někdo z vás prožít? V reálném světě by po podobném zážitku člověk nejspíš skončil u psychiatra s hlubokou depresí. Ale dnešní doba diktuje optimismus, takže i sebevětší pohroma je chápána jako cenná zkušenost přibližující jedince k ideálu naplněného života. Když už ve filmu musí být tragická linie, tak ať alespoň není adorovaná jako něco žádoucího a povznášejícího. Námět se tedy moc nepovedl, naštěstí snímek zachránili herci. Jennifer Love-Hewitt se pro romantické jednohubky narodila, ale až tady jsem si všiml že je docela talentovaná. Paul Nicholls jí zdatně sekundoval, a i díky výborně napsané postavě zanechal velice slušný dojem. (25.05.2012)

Sladkobolný slaďák. Ona je bláznivá Američanka, on je rezervovaný Angličan. Ona ho miluje, on jí má sice hodně rád, ale práce a kamarádi jsou u něj přece jenom na prvním místě. Ona se necítí být milována. On to ví, ale nesnaží se s tím nic dělat. Pak přijde tragédie a ona zemře. On si přeje, aby se vrátil čas a on dostal ještě jednu šanci to všechno udělat úplně jinak...a ejhle, on tu šanci dostane! a dál už si to asi umíte představit. Nepříliš originální nápad ani zpracování. Dokonce jsem u toho ani neslzela. (22.05.2006)

Prej další Groundhog Day? Kéžby... Komedie se moc nekoná, fantasy se omezí na jeden moment... A když si trochu zaspoileruju, tak princip časové smyčky už využil kdekdo, všichni líp, a nikoho nenapadlo ukončit to hned v prvním opakování. Proč? Protože to nedává smysl. A kdo viděl aspoň jeden takový film, dokázal by vymyslet tisíc lepších způsobů, jak z toho vybruslit... Ale logika si dala bohužel volno, přednost dostala slaďárna... Pokud máte rádi deštivou Anglii a jste opačného pohlaví než já, klidně si jednu či dvě hvězdy přimyslete. Mě ale na průměru udržela jen sličná Jennifer a taky fakt, že si sama napsala i nazpívala obě titulní písně, za to jako muzikant dávám palec nahoru. (25.09.2014)

Tak tohle je romantika jak trám. If Only se v mém hledáčku ocitl hlavně kvůli Jennifer Love Hewitt a tajně jsem doufal, že mě film nezklame. Nezklamal, spíš velmi mile překvapil. Snímek měl velmi slušný rozjezd a od chvíle, kdy Ian dostal druhou šanci, mě to chytlo ještě víc a výborné tempo vydrželo až do konce, který sice byl lehce natažený a sentimentální, ale k tomuto filmu to tak nějak prostě patřilo (navíc jako bonus na závěr ještě zazněla Take My Heart Back od herečky samotné, o které jsem neměl moc tušení, jak dobře zpívá). Po výborné Jennifer, sympaťáku Paulu Nichollsovi, musím ještě rozhodně zmínit Toma Wilkinsona, který se zde objevil ve velmi zajímavé roli, chvílemi mě z něho až mrazilo. No, uznávám, že film krapet nadhodnocuju a řada z vás si nejspíš od mého hodnocení 1 nebo 2* odečte (že by menší guilty pleasure? ;-) ), ale mě prostě, jak se říká, opravdu chytl za srdíčko a ten plný počet dám. (02.05.2010)