Dlouhé horké léto

Jižanský filmy mám rád, ale tady je atmosféra sterilní. Žádný zpocený košile, málo hlasitý cikády, řeka jen na začátku a bažiny nikde. Asi mi vadilo, že hlavní hlasovou roli převzal Orson Welles, místo aby prim hrál Paul a nenávist jeho sousedů k němu. Čekal jsem zkrátka víc a s Kočkou na rozpálené plechové střeše bych opravdu nesrovnával. (13.04.2014)

Nevím proč Češi (znám jich spoustu) trpí na jižanskou nostalgii, jež se zobrazuje stejně jen vyhranými bitvami prohrané občanské války, jejíž skutečné příčiny nám řádně neodhalil ani Oliver Stone se svých dějinách. (Vietnam byl dobrým důvodem si ji zopakovat). Že Jih má v sobě něco - o čemž vědomě nemáme ani páru -, ale co nás ale všechny současně znepokojuje i přitahuje, nespočívá na infantilní jižanské tradici, ale dští to na nás především z her Tennessee Williamse a románů Williama Faulknera a většiny stejně úspěšných filmových adaptací. Nikde nic podobného není! Nikde se v cestě za úspěchem nechodí tak brutálně přes mrtvoly, často i vlastní. Ale úspěch byl nakonec na té druhé straně, vyhrála vojska bojující pod vlajkou neomezeného konzumu, meziročního zvyšování HDP a globálního vykořisťování světa. Pozn. 2: Faulknerova románová trilogie rodiny Snopesů "Vesnice - The Hamlet (předloha tohoto filmového zpracování), Město a Panské sídlo", je z "jižanské" literatury asi to nejlepší. Pozn. 3: Souhlasím s gudaulinovým **** posouzením závěru filmu i zdůvodněním jeho hodnocení. Happy End má vždycky katarzní účinek. Pokud se ovšem nepřežene. Samozřejmě si přeji, aby všichni herci i jejich role dosáhli nakonec svého štěstí, ale moc štěstí je přece jen podezřelé, a katarzní účinek může až eliminovat. Co by tomu řekl Houston (myslím toho, který se zapletl s Minkem Snopesem, ne toho z tý písničky), a co teprve Faulkner? Pozn. 4: Paul Newman je mi příliš svázán s rolí Cold Hand Lukea; v roli Bena Quicka bych si dovedl představit i někoho jiného, samozřejmě Marlona, který toho uměl přece jen trochu víc. (11.04.2018)

Paul Newman si zahrál v tomto vynikajícím filmu z roku 1958 roli Bena Quicka. Ten se vrací do rodného městečka na Missisippi, kde měl jeho otec velice špatnou pověst- pověst žháře, a chce se tady usadit. Tvrdý, jižanský farmář Will Varner se zpočátku snaží, aby mu jeho pobyt znepříjemnil, ale zapůsobí na něj Benova odvaha, a schopnosti, proto ho přivádí na svou farmu, kde žije jeho jemná dcera, která je v místě učitelkou, a syn Jody se svou novomanželkou Eulou. Farmáře také po čase napadne, že by se Ben dobře hodil svou povahou pro jeho dceru Claru (Joanne Woodward – manželka Paula Newmana), a že by byl tím správným mužem, který by mohl převzít nejen jeho obchod, ale i farmu. Claru sice Quick přitahuje, ale myslí si, že má lepšího nápadníka Alana Stewarta, který je ale ještě větší slaboch než je její bratr Jody, a především silně pod vlivem své matky. Přesto to však mezi Benem a Clarou začne jiskřit, a to natolik silně, že se Jody začne bát, že ztratí postavení dědice otcova majetku, a dopustí se zákeřnému činu, aby svedl vinu na nic netušícího Bena. (08.02.2007)

Výborná sociálno-psychologická dráma s veľmi pestrou paletou rôznych charakterov zasadená do prostredia typicky južanskej Ameriky konca 50-tych rokov. Je to vlastne taká dramaticky trošku nariedená Mačka na rozpálenej plechovej streche len vo väčšom spoločenskom merítku, ktorej hlavná pozornosť sa však uberá mierne iným smerom ako v spomenutom snímku. Je tu cítiť aj kus nostalgie za starými časmi, obavy novej generácie či dokáže dôstojne nahradiť tu starú, obavy rodičov aby ich odkaz svetu nevyšiel nazmar... a mnohé iné. Tiež pekne poukázal na skutočnosť, že meno je v živote jednou z tých najdôležitejších vecí, ktoré nám ostávajú po rodičoch, a keď oň človek príde, už len ťažko presvedčí ostatných o opaku. Nie je nič horšie ako prísť o povesť vďaka menu a ešte horšie je, keď za to dotyčný ani nemôže. Skvelá vec. 80/100 (21.03.2016)

Nemůžu se zbavit pocitu, že si Paul Newman s Orsonem Wellesem ukradli celý film pro sebe (ne, že by mě to nějak štvalo). Interakce mezi oběma herci byly opravdovým zážitkem, bylo mi jen trochu líto, že se proto dostala Joanne Woodward příliš do pozadí. Tempo příběhu bylo sice hodně pomalé, nebylo to ale vůbec na škodu, šlo přece o americký Jih, tam je pomalá i rocková hudba:-) Kromě chybějících otroků na plantážích bylo znát, že se od Občanské války mnoho nezměnilo. (18.11.2020)