Hra na oliheň

Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. (23.09.2021)

Skvěle napsáno... Jak odnaučit gamblerství pomocí dětských her snadno a rychle. Hra na oliheň se kromě výborného scénáře, který přes pomalejší úvod a zbytečný epilog chytne a nepustí, se může spolehnout i na přesnou režii a perfektně vybrané herce. Hae-soo Park s přehledem vládne. Každá z her ukazuje jiný aspekt lidskosti a spoustě lidem to nebude po chuti. Upřímně nevím jestli potřebujeme další sérii. Takhle je to super, už ten epilog to malinko kazí. Tak do toho nedloubejte. (11.10.2021)

Dal by se z toho sestříhat funkční sociálně kritický film se spoustou antihrdinů a špetkou brutálního násilí. Takto je to rozvleklé, do předposledního dílu místy celkem zábavné slepení žánrů, z nichž žádný nakonec není plnohodnotně zastoupen. Již předposlední díl dá tušit, že tvůrci naskočili na nyní populární vlnu pseudopřekvapivých zvratů, nic proti překvapení, ale musí dávat smysl. Jak Bílý kůň, tak následně hlavní organizátor her ho jaksi nedávali. Hlavní myšlenka celého seriálu je nepochybně zajímavá, ale dala se sdělit nejlépe tak za polovinu času. (09.10.2021)

Skvělá záležitost, která potěší hlavně ty, kteří čekají na druhou sérii Alice in Borderland (a taky ostatních survival záležitostí typu SAW nebo Escape Room). Navíc musím říct, že „Hra na oliheň" je ještě mnohem vybroušenější podívanou, která precizně buduje vztah k postavám a skvěle pracuje s myšlenkou dilematu účasti v soutěži. Díky tomu prakticky „žijete s postavami". Prožíváte s nimi jejich strachy, pocity úzkosti a nerozhodnosti. Nečekáte jen na to až je všechny v dětských hrách pozabíjí. A to je jednoduše paráda. Občas se objeví nějaký menší logický nesmysl (hlavně mimo arénu), ale vzhledem k žánru a typu seriálu je až s podivem, že je jich vlastně dost málo. Z další série mám mírnou obavu, ale tohle můžu s klidem doporučit naprosto každému. Jsem navíc docela rád, že se díky Netflixu dostávám více i k různým asijským projektům, které jsem v minulosti docela míjel. (23.09.2021)

Všeobecně kladné recenze tohoto seriálu rozhodli o tom, že i já jsem se do tohohle vychvalovanýho Netflixovskýho seriálu pustil. Popravdě mě tenhle seroš ani nějak extra nelákal. Zlom nastal když jsem zjistil, že režisérem tohohle seriálovýho hitu není nikdo jiný než Dong-hyeok-Hwang s jehož tvorbou jsem se už setkal. A to při snímku Silenced(2011), kterej si ode mě vysloužil 5 hvězd. Takže jsem předpokládal, že tenhle seriál bude mít určitě co nabídnout. První díl mě moc nenadchnul, ale já jsem doufal, že se v dalších dílech začne blýskat na lepší časy. Víceméně se tak ale nestalo a já seriál dokoukal spíš ze zvědavosti než aby mě nějak extra bavil. Největším problémem bylo asi to, že jsem si k nikomu ze soutěžících nevytvořil sebemenší sympatie. Takže mi bylo v podstatě fu(c)k kdo přežije. Prostě jsem tam neměl svýho koně kterýmu bych mohl fandit. Když to shrnu tak koukat se na to dalo ale na prdel se z toho určitě neposadím. (11.10.2021)