Lízino štěstí

Ano, film je naivní, ale tak krásně naivní, že člověk neodolá... Moc se mi na něm líbí ta jednoduchost a čistota charakterů. I prostředí příběhu, totiž klášter s chovankami, je v éře prvorepublikového filmu spíše vzácností. A Zdeňka Sulanová s Ladislavem Boháčem si zde znovu střihli milenecký pár a nutno říci, že jim to opět slušelo. Některé fáze/dialogy mohou z dnešního pohledu působit naivně, nepředstavitelně, tehdy to však bylo normální. A pro mě osobně mají tyto "přehmaty" opravdu kouzlo... (18.01.2008)

V žádném případě bych se na tento film nedívala. Já jen chtěla vidět půvab děstského vzhledu Josefa Kemra a výsledek? Byl tam opravdu maličko a proto pak nastala dlouhá porce sladké a předvídatelné nudy. Jinak nevím jestli Zdenka Sulanová uměla zpívat.. Každopádně pro moji mamku ten zpěv byl utrpením. Jinak Sulanová byla sice hezké děvče, ale nemohla ve svém vzhledu konkurovat Blaženě Slavíčkové, Zorce Janů nebo Karle Oličové. Proto opravdu nebyl důvod aby se celý film točil jenom kolem ní. (02.11.2018)

Nejsem tedy přesvědčen, že dva filmy jsou seriál, ale budiž. Pokud ovšem Líza Irovská byla lehce na hraně nudy, Lízino štěstí už do ní spadlo. Už první snímek byl rozpůlen, kdy popisoval dva děje nezávisle na sobě, aby se pak v závěru spojil. Když budeme brát v potaz ještě půtky okolo radnice, tak už tu máme tři příběhy v jednom filmu. Jenže v Líze Irovské se na radnici hádali alespoň o hlavní hrdinku. Lízino štěstí už nemá s Lízou na radnici nic společného. Pobyt v klášteře je zajímavý jen z toho pohledu, kolik předsudků se tehdy drželo. Sestry v klášteře na jednu stranu věří v Boha, na druhou svým chováním a povahami Boha a jeho církví tolik deklarované vlastnosti ignorují. Také Tomáš sice Lízu miluje, ale vzápětí říká, že pro něj není nic než práce a jen práce má smysl. Film je jinak nudný, nezáživný, ani komedií, ani dramatem. Líza je sice ještě víc okouzlující než prve, ale celkově je hrozně náročné udržet pozornost ve vztahovém rozpětí, kdo koho chce, kdo koho nechce apod. (05.01.2021)

Mám své srdéčko volné, pěje klášterní premiantka Líza a dává tím jasně najevo, že láska není jen pro pošetilce. Ano, jistě, je to červená knihovna, jak se těmto filmům tak často přezdívá, ale i tu občas potřebujeme. A žádný příběh není přitažlivější než ten, v němž je hlavním tématem láska, která musí čelit různým překážkám. Démonická mater Filomena. Nafrněná Jela. Přísná babička Nedošinská. Oddaný komorník Pištěk. Nešťastně zamilovaný Hrušínský. Gollová v rouše řeholním. Rozpustilý dívčí kolektiv. Ptačice v dluzích. Sanatorium spásy. Nepoddajný doktůrek s jiskrou v oku. A obětavá Líza, která se vzdává pěvecké kariéry ve prospěch druhých. Kdo by odolal? (03.10.2008)

Popravdě mi ta druhá schovanka, co ji tak protlačovala tetička matka představená a která nevěděla, jestli svého snoubence chce, nebo ne, přišla životnější a že umí líp zpívat, než tohle na pohled křehké kvítko s neustále rozevřenýma očima a rádoby andělsky čistou duší. Píšu rádoby, protože chvílemi se ta holka chovala, že by ji člověk nejraději nakopnul, aby se trochu vrátila na zem. Jinak jsem celou dobu čekal, kdy se to rozjede, kdy přijdou nějaké intriky a protivenství, ale kromě pár drobností vlastně o ničem se nic nestalo a najednou zničehožnic přišel heppáč. (17.01.2024)