VOD (1)
Obsahy(1)
Jako vrcholný představitel Komunistické strany Československa býval Milouš Jakeš nejmocnějším mužem republiky. V současnosti je devadesátníkem, který stále vyvolává silné reakce ve společnosti. Po stopách jeho života se vydal režisér P. Křemen... Ve filmu Milda má divák ojedinělou příležitost poznat nejen mentalitu a myšlení bývalého generálního tajemníka a nejmocnějšího muže tehdejšího Československa Milouše Jakeše, ale také nahlédnout do zákulisí nejvyšších pater komunistické politiky. Autorský dokument Pavla Křemena přináší sled situací, rozhovorů, konfliktů a konfrontací. Jakeš ale ze svého přesvědčení neustoupil ani o kousek, a ve filmu vystupuje jako ideologický fanatik, který ale zároveň působí jako přívětivý soused Milda. Z této kombinace pak vyplývá podoba politického zla s lidskou tváří. (Česká televize)
(více)Recenze (86)
Já bych tomu dal klidně kategorii horor. Sondáž do mysli komunisty není zrovna lehkovážná komedie, ačkoliv co vás nutně nenasere, to vás zase pobaví. Milda ale ve své chýši (později v novém bytě opět vybaveným normalizačním nábytkem) se svými knedlíky, pro které má značnou slabost, vypadá děsivě. Pozorný divák pochopí, že Milda není klasický komunista, měl větší ideály, které ve stáří slouží spíše ke škodě, protože pro jeho představy tu není na tomto světě místo. Milda je takový hodný komunistický dědeček soudruh, kterého byste v rodině opravdu nechtěli mít, protože s hlubším poznáním jeho ideologie přemýšlíte, kde se stala chyba. I jeho vnuk vypadá, jako kdyby raději byl potrat, než pocházet ze socialistického sémě. Milda ví jak mluvit, ale stáří a afektovanost ho nutí občas říkat to, co si opravdu myslí. Režisér krásně nakousl témata, která Mildu ukázala v jiném světle - procesy v 50. letech, na to Milda nemá odpověď, on moc dobře ví, že dnes se téma velmi diskutované a jeho názor je v rozporu s těmi dnešními. A tak kope kolem sebe a nechce dál natáčet. ()
Milda Jakeš: "Člověk se musí naučit v tom chovat. Chovat ve smyslu jako...prostě...nedávat najevo, že tomu nerozumim, že to neznam." Dle mého Jakeš dával celou dobu najevo, že ničemu nerozumí. Seschlej rudej páprda připomínající želvu, které když se začne bortit rámec myšlení, které propaganda zformovala, tak se stáhne a zaleze si do svého ideového krunýře. Takhle Jekeš přetrvává. Imbecil a elektrikář byl nejmocnější muž země. Pohleďte, socialismus, který se nikdy nestal komunismem a vítejte v Česku, kde i 40 let po revoluci senilní bábi děkují Jakešovi za to, jak dobře se o ně tenkrát staral. ()
Jakeš si môže kľudne doma zabiť pavúka, lebo jemu sa v podstate nemôže nič stať. Doteraz žiadnu smolu nemal, takže žiadna povera sa na neho nechytá, asi ani tá o tej vode, čo sa varí. Aj dnes si môže zájsť na nejaké zhromaždenie tých „svojich“, kde mu potľapkajú po pleci, vyžiadajú autogram a zaspievajú si pieseň práce. Podľa neho za socializmu bola väčšina ľudí zdrcujúco šťastných a pri zásadných otázkach o zločinoch komunistickej strany znervóznie a rozhovor končí. Malú podpásovku schytal aj Karel Gott, od ktorého má Jakeš srdečné súdružské blahoželanie k narodeninám. V závere dokument trochu prepína z vtipnej nálady do jemnej konfrontácie, ale stále v rámci mantinelov, ktoré si dal asi hlavný hrdina. PRÁCI ČEST! –––– Víte, že zabít povouka znamená smůlu? – To já neuznávám. –––– Každej smrad si myslí, že bude policii určovat, co bude dělat. –––– Já nevěřím, že by Sovětský svaz a jeho armáda vstupovali do Československa se zlými úmysly. ()
Milouš je v 95 letech stále v obdivuhodné fyzické i psychické kondici (můžete ho i přejet autem a nic se mu nestane), a v tomhle filmu vypráví na kameru o svých názorech, které se vůbec nezměnily (politické procesy a další zločiny komunismu jsou jen malichernosti, důležité bylo, že se tehdy měli lidé dobře, zatímco dnes je 700000 nezaměstnaných, tudíž dnešní doba je horší, atd. atd.) Často sice řekne na kameru nějakou nechtěně vtipnou hlášku nebo nám ukáže svůj mrazák plný švestkových knedlíků ("proč bych chodil do restaurace za 120 korun, když to jídlo má hodnotu 30"), ale jinak je to film spíš pro filmové masochisty. ()
Zajímavé svědectví o tom, kdo nám tenkrát vládl. Jakeš byl opravdu nejspíš jiný než většina jeho souputníků, tenkrát idealističtější, dnes zatvrzelejší. Asketický vyznavač švestkových knedlíků, který se sice nebojí konfrontace, ovšem tváří v tvář konkrétním argumentům jeho rétorika dostává povážlivé trhliny. Pavel Křemen vytvořil Jakešův portrét, do něhož sice aktivně vstupuje, ale zcela logicky se snaží protagonistu dostat do situací a rozhovorů, jež nám poodhalí, na koho se ve skutečnosti díváme. Na muže, ztělesňujícího pořekadlo, že když se kácí les, létají třísky. Komunistický utilitarismus v praxi! Záběry z několikaletého natáčení jsou doplněny archivními materiály a i díky rozumné stopáži pohled na téměř stoletého staříka nenudí. Kvalitní dokument a poctivé vykreslení jedné výrazné figury, která do určité míry symbolizuje jednu epochu. ()
Galerie (5)
Photo © MFDF Ji.hlava
Reklama