Tommy

Musel bych se na to znovu podívat, ale pamatuji si, že jsem to viděl, asi když mi bylo tak cca 10-11. Nemohl jsem kvůli tomu usnout a celej další den jsem na to musel myslet (podobně jako u Fanny a Alexandr, když mi bylo asi kolem osmi, tenkrát jsem u toho chtěl usnout a Twin peaks film - to mě bylo zas kolem dvanácti a celej další den sem film nemohl vykopat z palice....) Zatím 4* po dalším shlédnutí možná přehodnotím. Po shlédnutí musím konstatovat, že přidávám bepochyby hvězdu, protože se jedná o geniální muzikál (výborná hudba The Who) se skvělou myšlenkou tématiky idolů, model, mesiášů a kráčejícím stádem lidí za těmito jejich vzory. Skvělé obsazení a milovníci klasického rocku 70 let a la The Who, Clapton atd. si budou v průběhu sledování neustále klepat do rytmu. Jedna z nejlepších rockvoých oper + dobrá režisoréská práce + plus to obsazení = 95% (25.09.2008)

Geniální film natočený podle ještě geniálnější desky. Roger Daltrey dokazuje, že je nejenom výborný zpěvák a hráč na harmoniku, ale i skvělý herec (což dokazuje i ve snímku McVicar). Pro fanoušky The Who a rocku vůbec povinnost, pro ostatní příjemný film... A můj favorit strýček Ernie v podání bubeníka skupiny Keitha Moona je k sežřání:) (03.08.2007)

Jako svědek vraždy svého otce upadne malý Tommy(Barry Winch) do stavu naprosté nekomunikativnosti. Až jako mladému muži (Roger Daltrey) se mu podaří tohoto tramatu zbavit. Naplněn euforickou životní radostí se prohlašuje za Mesiáše a mezi květinovou mládeží své doby nachází spoustu stoupenců... Film je založen na stejnojmenné opeře The Who, tvořen silně expresivními obrazy a naprosto zbaven dialogů a normálního mluveného slova. Takřka všechno je tu zpívané. Jako hudební výpověď určitě cenné. Jako film se mi to příliš nezamlouvá. (27.02.2005)

Podle jednoho z nejlepších alb v dějinách rocku natočil Ken Russell "psychedelický" muzikál, ve kterém si hlavní roli zahrál Roger Daltrey a ukázal, že není jen vynikající zpěvák, ale dovede i solidně hrát (a většinu filmu bez výrazu). V malých rolích známé osobnosti, nejvíc mě překvapil Jack Nicholson, který nezklame ani na takto malé ploše. Po hudební stránce velmi dobré, i když mě osobně spíše vyhovují albové verze písní. (19.07.2009)

Poprvé viděno asi někdy kolem roku 1980 na ORF. No, tehdy (v té bigbítové poušti) to byl zážitek. Moc jsem tomu nerozumněl, ale části filmu fungovaly vlastně jako klipy. Přinejmenším u songů I´m Free a Listening To You mnou emoce cloumaly monumentálně. Pak jsem to viděl víckrát a trochu jsem ochladnul. Taky tam režisér nemusel vrážet kdejakou celebritu. Eric Clapton je tady mdlý a Eltona Johna jsem nikdy nemusel a tady je mimo mísu. Jen ta Týna je celkem v pořádku. Ale jen za tu tehdejší nálož energie si tento opus aspoň 4 * zaslouží. (27.02.2011)