Candyman: Ďábelský přízrak

Odehrává se ve mně vnitřní boj, jestli bych místo tří neměla dát jenom dvě hvězdičky. Ale to mi přijde zase až příliš málo. A nebo jsem i teď zbytečně přísná? Důvod, proč mám takhle smíšené pocity, je ten, že autoři tak moc cíleně rozpracovali (naddimenzovali?) tu "sociálně-politický-komentář" složku filmu, že všechno ostatní mi přijde nedodělané. Některé pokusy o humor působily řekněme rozpačitě a jako by do zbytku filmu a jeho těžké, temné, vážné nálady vůbec nepatřily - nedosahuje to "marvelovských" rozměrů, ale i tak mě to dost rušilo. Nebo jsem od autorů nedostala/nezachytila dostatek vodítek tomu, abych plně pochopila, o jaký poměr nadsázky a "realističnosti" jim šlo. Nejvíc nepovedená/nehotová mi ale připadala hlavní postava Anthonyho. Filmaři příběh vypráví jeho očima, ale ne úplně, respektive ne důsledně. Skoky mezi jeho "detektivní" linkou a malováním v transu mi přišly zmatečné a nezasloužené, protože se filmaři nijak nevěnují tomu, jestli si je Anthony sám vědom toho, co se s ním děje, nebo jestli si nějaké pasáže svojí proměny nepamatuje. Některé jednotlivé scény jsou super vymazlené, jako například tanec kolem zrcadla nebo kreativní neviditelně viditelná smrt, ale jinak se mi to "stávání se" nezdálo přesvědčivé. A taky na to, že si film nárokuje nálepku "elevated horror" mi některé scény připadaly až moc "béčkově" hororově náhodné, jako třeba scénka s žačkami na záchodech, jakože "Jej! Jednou jsem prošla galerií a teď šikanuju černošku, to je dostatečné propojení s tímto osobním, s minulostí se vyrovnávajícím příběhem mučeného umělce!" A paradoxně mi ale film vlastně moc jako horor ani nepřijde, spíš jakési psychologické drama mírně švihlé trochou fantasy, kde se náhodou objevují některé ustálené hororové tropy. A potom je tu hrdinova přítelkyně. Někdy se k ní film chová jako k další hlavní postavě, dává jí samostatné scény, náznak vlastní agendy a dokonce svoje vlastní trauma z minulosti, ale nedá jí dostatek uvědomění, aby si například všimla, že se jí partner doma doslova rozpadá před očima, nebo možnost informace z jejího flashbacku využít v rozuzlení příběhu nebo ve vztahu k Anthonymu, jenom k pseudoterapeutickému rozhovoru s bratrem, ale o tom ten film není a katarze z toho doopravdy nevyplyne, takže se člověk musí ptát, proč to tam tedy vůbec bylo zmíněné. Postava Burka je tam proto, aby ve vyprávění o "svém" Candymanovi představil do příběhu policejní násilí a předpřipravil podmínky pro konec, ale to, že by měl schopnosti jakkoliv tahat za nitky se mi zdá velmi neuvěřitelné a nebo opět nedostatečně rozpracované. Původní Candyman je sice devadesátkový jak bič, ale právě kvůli tomu, že se nepokouší žonglovat s tolika míčky najednou působí mnohem vyváženěji a ve výsledku lépe. Je jasná hierarchie postav, je jasný antagonista, a jejich pomalý společný tanec spojuje celý film a všechny události v něm v jednu navazující děsivou noční můru. Tento Candyman patří do kategorie "slibný námět, zmatené provedení", ale nemůžu mu upřít to, že co se stane po zatčení je naprosto fantastická scéna a ultimátně uspokojující konec. (22.11.2022) (méně) (více)