Dýrið
Lamm
Lamb
Ada
Lamb
Lamb
Lamb
Obsahy(1)
María a Ingvar vlastní ovčí farmu kdesi na zapomenuté výspě Islandu. Jejich život uplývá v poklidné rutině práce a odpočinku. Každý rok je o něco lepší než ten předchozí, nebo se v tom alespoň manželé utvrzují. Něco mezi nimi ale zůstává nevyslovené, něco bolestně schází. María a Ingvar se snaží smířit se ztrátou, na kterou zdánlivě neexistuje lék. Divoká islandská krajina jim ale nečekaně nabídne řešení v podobě bytosti, která dostane jméno Ada. Je to dar, nebo prokletí? Debut Islanďana Valdimara Jóhannssona, který se scénáři spolupracoval se slavným krajanem, spisovatelem Sjónem, je minimalistickou baladou o truchlení, přijetí jiného a magické síle mateřské lásky. (Artcam Films)
(více)Videa (4)
Recenze (100)
Trailery lákaly na hutné, téměř hororové, psycho s hodně bizarní zápletkou. Výsledek je ovšem… no, já to vlastně ani neumím moc popsat a vyjádřit slovy. Šílený severský experiment chce být mixem pomalého artu, hororu, psychologického snímku o zoufalé touze po rodině i téměř humorných šílených situací. A jak vám asi došlo, moc zajímavé a zábavné to ve výsledku není. Prvních 40 minut se tu navíc prakticky nic nestane a i přes skvělou hudbu a výtečnou kameru s nádhernými záběry se hutná a mrazivá atmosféra úplně nedostavila. Mlha byla v tomto snímku s herecky přesnou Noomi Rapace zkrátka daleko hutnější než tamní napětí a vztahy mezi postavami. Na druhou stranu, jméno režiséra Bély Tarra mezi producenty mi vysvětlilo mnohé. ()
Ada je velmi sugestivní dramedy s hororovými prvky, rezonující nejvíce u párů, které nemohou mít z nejrůznějších důvodů dítě. Tato pseudokombinace Kačera Howarda a Světla mezi oceány svým příběhem komplementuje nad mateřstvím, manickou láskou a respektem k přírodním zákonům. Ada vyniká především svou originální korelací mezi svým temným atmosférickým zpracováním a láskyplnou rodinnou podívanou. Právě ona diametrální rozdílnost je společně s prvotřídními hereckými výkony, zejména Bjorna Hlynura Haraldsonna, tou největší zbraní celého snímku. Nezapomenutelný, a zároveň nejsilnější zážitek KVIFF 2021. Čtyři hvězdy s doporučením. 👍 (20.08.2021 KVIFF) ()
Ryzí balada, kde nakonec všechno dává smysl. Balada o trestu, jenž na sebe zákonitě přivoláme, když třeba kvůli veliké vlastní bolesti přehlédneme, že si přivlastňujeme jako dar něco, co nebylo určeno nám, co nám nepatří, co přivodí jinou bolest někomu jinému. Když něco ze světa znásilníme, nesnažíme se lépe jej číst, porozumět mu, kvůli vlastní falešné úlevě. Balada, jejíž tragičnost toliko nedosažením štěstí, jež jim z nepozornosti unikne, jež zamění za jeho mylnou vidinu, pro kterou se nechají svést na scestí, jinak vyjevuje krásu a vznešenost světa a života přesahujícího jejich prostřední vnímání, jejich nedostatečnou schopnost pokory, krásu a vznešenost, které si zakrývají zpupností, s níž se brání svému pravému, syrovému a nelehkému údělu. *** Snímek tak silný a krásný, že jsem z něj odcházela téměř paradoxně naplněná radostí, nadšením, rozjařená naladěním, ochotou dýchat a splývat, rozumět a ctít, neporušovat... jak to jen... *** Vytrhly mě trochu jenom dvě scény, ta se sledováním zápasu a ta s následnou opilostí, jež mi připadaly přepjatě přehrávané... ale tím není třeba se nechat rušit a odvádět od tak výjimečného a ryzího prožitku. Celkem chápu, že za tenhle film se jako spoluproducent zaručil osobně Béla Tarr. (Kino 35.) *~ ()
3 důvody, proč jsem se královsky bavil, jakkoli zřejmě navzdory filmu. A přísahám, že jsem je měl v hlavě ještě předtím, než na mě ze závěrečných titulků vypadlo jméno Bély Tarra. 1) První třetina vypadá jako parodie na Turínského koně. Už ten první dialog, který nastane po víc než půl hodině: "Letos je lepší rok." "Čím myslíš, že to je?" "Traktor zní jinak." 2) Zbytek filmu vypadá jak parodie na Paddingtona 3) Celý tenhle kouzelně doslovný bizár je nasnímaný v opravdu překrásných obrazových kompozicích. Jakkoli se nabízí cynická poznámka, že není snad technicky ani možné vizuálně dojebat film, odehrávající se na podhůrské islandské ovčárně. Pokud se někde dozvím, že ten film je opravdu komedie, k čemuž jednoznačně navádí moment, kdy bratr jednoho z protagonistů tak nějak ze slušnosti zkousne, že k obědové tabuli přivedou nezletilého ovcodlaka, ale stejně mu to i další scénu nějak vrtá hlavou, tak půjdu na pět. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (2)
- Autorem scénáře je Sjón Sigurdsson, islandský spisovatel a hudebník (The Sugarcubes), jehož knihy „Syn stínů“, „Měsíční svit“ a „Múza lodi Argó“ vyšly i v češtině. (Mr. Lobo)
- Kniha, kterou čte Maria (Noomi Rapace) v posteli, je „Psí srdce“ od Michaila Bulgakova, která vypráví o člověku, který se ze psa promění operací v člověka. (Mr. Lobo)
|| Aneb farmář hledá kozu. || ________ V poslední době mám štěstí na to, že neustále narážím na kvalitní režijní debuty. Mezi ně nově patří i islandský snímek 'Ada' Valdimara Jóhannssona, který letos dokonce vyhrál v sekci Un Certain Regard (cena originality) na festivalu v Cannes – což již o něčem svědčí. Kdo se ale nepočítá mezi fajnšmekry, toho budu muset zklamat – 'Ada' je totiž čistokrevná skandinávská festivalovka, a je to ukrutně znát na každém jejím 'chloupku'. Ať už vezmete v potaz komorní atmosféru, perfektní využití jinotaje, velice pomale gradující příběh, rozjímavé záběry na ostrovní krásy zamlženého Islandu, či černý humor, 'Ada' rozhodně není pro každého, byť samotná zápletka je víc než originální, a má potenciál zaujmout snad každého. Ovšem ti, co snímku půjdou naproti a naleznou v něm zalíbení budou odměněni tím, jak si symboliku filmu interpretovat k obrazu svému. Pro jedny bude 'Ada' hrát úlohu lidové pohádky s rustikálními motivy islandského folklóru, pro druhé zase půjde o melancholickou alegorii o síle mateřské lásky, vyrovnávání se se ztrátou blízkých, a roli smutku v průběhu života. Ve mně osobně zanechala 'Ada' dojem dechberoucí poetické balady až Erbenovského stylu, která si pokládá relativně plytkou otázku: co vše jste ochotni udělat a obětovat pro bezpečí, štěstí a blaho svého (ne)vlastního dítěte? Jóhannsson se společně s tvůrci však nenechává nijak omezovat pomyslnými žánrovými hranicemi a s diváckým očekáváním si hrají jako kočka s myší........ 'Ada' je totiž velmi subtilní snímek, který naprosto očividně klade zřetel na pravidlo "vědět více znamená méně". Nehledě na fragmentaci příběhu na tři různorodé kapitoly, divák v ději musí bedlivě číst mezi řádky, aby se v jeho skrytých kauzalitách dokázal alespoň sporadicky orientovat. Tvůrci doslova nutí publikum přemýšlet, nedávájí mu jasné a do očí bijící odpovědi, a nijak nevysvětlují - právě naopak - vše je skryto v jednotlivých náznacích, distinkcích, a drobných nuancích. Což je nejspíš hlavní důvod, proč mnoho lidí snímek může lehce odradit. Nenechte se ale zastrašit - každý, kdo není Chocholouškem diagnostikován jako totální retard, relativně snadno rozporná dílčí aspekty lyrický symboliky...... Ač lze zde obdivovat jak precizní kameru Eliho Arensona, tak zádumčivý soundtrack, na čem 'Ada' nejenže prakticky stojí a padá jsou charismatické a temperamentně komplexní postavy - Ingvar, Maria, tak strejda Pétur vám okamžitě přirostou k srdci. Zejména pokaždý, když se právě jehňátko Ada, hlavní postava, zjeví se svým roztomilým kukučem na scéně, žerete tvůrcům doslova vše aj s navijákem, byť emoce jako takové jsou zde chladnější jak islandský počasí. Každopádně scénky s Adou jsou natolik poutavý, že máte posléze přání, aby s ní Netflix natočil rovnou celej seriál. Intenzivní zážitek tak víceméně kazí naprosto antiklimatický závěr – i já sám musím přiznat, že jde o jeden z nejmíň sympatických, potažmo nejsmutnějších konců, co jsem kdy viděl. Doopravdy nečekejte žádnou satisfakci, ale nefalšovanej zármutek, melancholii, a žal, jak je obecně pro balady naprosto typický. Tenhle film si jednoduše zasloužil happyend a basta, poněvadž Ady (jakožto nevinného dítěte, které si zaslouží rodičovskou lásku) je vám v závěru neskutečně líto, nicméně to nemění nic na tom, že 'Ada' (jakožto snímek) je poctivý filmový řemeslo s jasným vypravěčským ponaučením: nešoustejte a netýrejte zvířata. Matka příroda si dříve nebo později vše vezme zpět. Jeden z nejsmutnějších filmů co jsem kdy viděl..... PS: Není divu, že se za tenhle originální projekt produkčně zaručil i samotný velikán, baladik, a génius v důchodu, Béla Tarr – kéž by ve svý tvorbě pokračoval dál, ale produkční záštita bude muset jeho fanouškům včetně mě stačit. || [#A24RULES] () (méně) (více)