Docela obyčejný příběh

Tak to ne. Docela obyčejný příběh začíná tím, že čtyřicetiletá Marie jde na potrat. Ten, s kým „to“ čeká, není špatný a vlastně je s ním docela spokojená, ale prostě protože proto. Po spoustě nezáživných peripetiích (jako ze života) připitomělá hrdinka docení svého ex. Obsazení okouzlující, ale příběh je šedivý a mozková šeď to není, přátelé. (07.07.2017)

Velmi dobrý film o vztazích lidí opepřený dramatem snižování stavů zaměstnanců v jedné velké firmě. Romy Schneider opět v roli sebevědomé ženy, která přesně ví, co od života chce, jen se jí to občas vymkne z rukou. Claude Brasseur v roli muže oscilujícího mezi romantikem předstírajícím tvrďáka a tvrďákem předstírajícím citlivého chlapa. To by byly dva běžné standardy, které jsou doplněny netradiční rolí pro Bruno Cremera. Sautet se nebál Cremera vymanit ze škatulky chladných zabijáků a nabídl mu roli sympatického a usměvavého milence. A Cremer měl tak mimořádnou příležitost prokázat, že i tuhle polohu svého herectví zvládá s bravurou sobě vlastní. (08.10.2011)

Romy, Bruno a Claude, a přesto jen 3*? Když příběh je odtažitý, hlavní postavy nepřístupné a divákovi je jedno, jak to celé dopadne, body nezachrání ani původní dabing s ojedinělým počinem ČT, která scénu vystřiženou při premiérovém vysílání nově dodabovala (tleskám, tak se má zacházet s původními dabingy). Marie se motá mezi Sergem a Žoržem, ale jak to celé dopadne, vás možná zajímat nebude. Scény s kamarády byly otravné, to venkovské bydlení s partou přátel mi připomnělo jeden Allenův film. (13.03.2016)

Film svým pojetím bez velkých ambicí. Není to nějaké obrovské napínavé drama, kde divák až do konce tají dech a s napětím čeká, jak to celé dopadne. Toto je úplně něco jiného, avšak právě o to více v celku film působí opravdově. Jeho výpovědní hodnota není pomíjivá a film jako takový, má co říci i dnešnímu divákovi. Nejvíce mne zaujala myšlenka toho, jak i člověk ve středních letech dokáže systematicky konat nezávislá a svobodná rozhodnutí a přitom vlastně nikomu neubližuje, dokonce ani své rodině. Romy Schneider v tomto filmu žije pro sebe ale přesto nesobecky, jelikož miluje a ochraňuje své přátele i rodinu zároveň. Představuje jakýsi typ člověka, který už ve svých letech nemá zapotřebí poslouchat ony konvenční věty typu: Měla bys, neměla bys . Je úžasné, jak tyto negativní hlasy mnohdy od závistivé a nepřejícné společnosti dokáže ignorovat. Tomu se říká příkladná statečnost (12.07.2011)

Nádherná záležitost, ve které se vše snoubí naprosto dokonale, příběh Marie mě zaujal, vtáhnul a nepustil, v posledním záběru na její krásnou tvář mi proběhla hlavou myšlenka - ještě ne, prosím, nechci, aby to skončilo... Romy Schneiderová nehraje, ona je Marií, přesně takhle si ji představuji, citlivou, vnímavou, křehkou osůbku, se srdcem na správném místě, ochotnou bít se za své nejbližší (ano, mám na mysli Jerôma). Bruno Cremer v roli bývalého manžela mi způsobil újmu, cítím se poněkud trapně, já si doposud nevšimla, jak sympatický a charismatický mužský to je, jak se umí podívat a usmát se.. Celkově spokojenost a plná palba bez rozmýšlení.. (24.10.2020)