Rozhovory

Odsouzený Eduard Cupák (se svým krásným melancholickým hlasem) a jeho soudce Jan Kačer vedou debatu o tom, co je to vlastně spravedlnost, jak je její pojetí relativní a velmi záleží na okolnostech její aplikace. Evald Schorm servíruje další snímek, který člověka nutí k zamyšlení a šrotuje mu v hlavě ještě dlouho po jeho zhlédnutí (což rozhodně není u Schormových filmů ojedinělý jev). (21.03.2014)

Ač krátký a minimalistický, v závažnosti sdělení ohromně obohacující snímek. Co je to spravedlnost a co je to právo? Jak dosáhnout rovnosti a bratrství ve světě, v němž je možno získat nad někým moc, mít v rukou jeho osud? Dokáže člověk odolat pokušení a být stále humánní, neshlížet na druhé z patra a zachovat si pokoru i při velké moci? A z té druhé strany - jak ustát ponížení, jak přijmout svou vlastní slabost, pokud je námi opovrhováno, pokud jsme vydáni na milost někomu, kdo nás zneužívá a plive nám do tváře? A kdo je v tomto vztahu vlastně obětí a kdo katem? Je skutečně ubožejší ten, který trpí a je zesměšňován, a nebo spíš ten, který způsobuje bolest, ten jehož svědomí se stává jen nalomeným, pokrouceným zrcadlem stejně nalomené a pokroucené duše? Detailní, silná a až mysticky působící filmová esej, ve které stojí za zmínku kromě bezchybné Schormovi režie též Kačer s Cupákem, od jejichž výrazu, gest a hlasů se nelze odrhnout. (20.03.2017)

Filozofování o neuchopitelném pojmu "spravedlnost", nebo spíše o jeho neuchopitelnosti. Ve své době dech beroucí, dnes trošku ukoptěné a spíše mudrlantské než moudré. Po chvíli děj začíná nudit a neorganické vsuvky o nesmrtelnosti lásky má člověk tendenci přetáčet, aby už došel ke konci, který je od počátku zřejmý. (03.03.2014)

Přehlédnu vše, co jsem přehlédnout nechtěl a nechám se bezbraně unášet těžkým filozifickým diktátem na téma spravedlnost. Tvář práva s maskou aktuální moci a rozdání dobových rolí. Jsou jeden na jednoho a je toho opravdu mnoho, co je spojuje. Osud jednoho, jenž už si vybrat nemůže i osobní ztracenost druhého. Současný divák, přeživší srpen 68, se jen zoufale diví, jak se ta historie opakuje. Schormova krátká obžaloba, kterou točil pro nás, pro svobodného diváka (Macháček) Točil, aniž by tušil, jestli tento snímek vůbec kdy bude mít nějakého diváka. Klasický Schormův underground. Výborné. (30.05.2014)

Jak dobrý by tenhle film mohl být, kdyby byl o pár stupňů promyšlenější... Samotná linie, kde vyniknou naprosto skvostné hlasy pánů Cupáka s Kačerem (audio by klidně obstálo bez obrazu jako výtečná rozhlasová hra) je výborná, sluší ji bezčasnost a je v ní jeden dobrý dialog vedle druhého a nejsou to jen prázdné fráze a opravdu mají svou hloubku. Jenže, bohové, jak mě tam neskutečně, hrozivě a abnormálně štvali záběry ze střižny! Pro mě osobně dokonale podřezali jinak výbornou atmosféru a zcela určitě by se dali najít mnohem přirozenější způsoby, jak do filmu vecpat citáty na téma spravedlnost (a navíc nemám podobné nabourávání fikčního světa rád, působí na mě asi jako film, kde by vystupovalo monstrum, chtivé zničit a sežrat vše živé i neživé pod sluncem, ale každých patnáct minut by si milé monstrum sundalo gumovou hlavu a herec by nám s vážnou tváří zdůraznil, že v africe propukl hladomor a že žádné monstrum v reálu neexistuje). (29.06.2014)