Hodíme se k sobě, miláčku...?

"Vždycky máš hlad, když já chci prožít něco krásnýho!" Ani tahle hláška není nijak světoborná, nicméně v srdceryvném podání Jany Brejchové zní kouzelně. Ostatně, Brejchová tady je kouzelná celá. Poslední film, v němž excelovala svými mimořádnými půvaby, než se přehrála do rolí maminek. Ani příběh není nijak světový, ale v dialozích to jenom sviští a pak ani nevadí to, že Janžurová, Menšík nebo Zázvorková představují poměrně obehrané typy známé i z jiných filmů. Co mě ale baví pořád, je sarkastický humor Reginy Rázlové v roli pragmatické lékařky. (12.11.2008)

Jistě, pokud se kritici naváželi do úrovně či uměleckých hodnot Schulhoffových komedií, mají pravdu. Ale na druhé straně dobře vystihli divácký vkus a potřebu pobavit se spolu se známými herci a dobrými dialogy. A to jim Schulhoffova řada nabídla tak, že se na tyto filmy dá koukat i dnes (a poněkolikáté). Narozdíl od kritiky vysoce ceněných uměleckých děl oné doby - většina z nich dnes v podstatě nikoho nezajímá (02.10.2022)

Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% (06.04.2006)

Není to taková řachanda jako Schulhoffovy následující komedie, spíš bych to označil za úsměvný film, s (jak jinak) hvězdným obsazením, s hodně zajímavým nápadem a nepředvídatelným dějem. Zaujalo mě, že žádná z postav není vysloveně sympatická nebo "neomylná", postava Jany Brejchové je dokonce vysloveně na odstřel a divil jsem se, že Brodský se nevrhl na charismatickou sexy Rázlovou už jen za to, jak si poradí s lahváčem. Film zábavnou formou poukazuje na klasické problémy partnerských soužití a naivního snění o ideálních partnerech, aniž by kterékoliv pohlaví zesměšňoval nebo stavil na nižší úroveň, jak je typické pro porevoluční snímky na stejné téma. (14.06.2010)

Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Pohybuje se přesně mezi silnými 3* a slabšími 4*. Je tam spousta gagů, které postupem času, a po několika reprízách v televizi, jistým způsobem zlidověly. Asi nejlepší je hádka o "zelinkavý" přehoz. Schulhoff byl specialista na vykreslení postav do krásně absurdních rozměrů. Zahrané perfektně. Například takový počítač ve výzkumném ústavu pro hledání dokonalého partnera, byl opravdu model k pohledání, ale psal se rok 1974, tak asi netřeba žehrat. Přesto tam byly takové proluky, kdy se nic moc nedělo, ale pak zase v krátkém intervalu přišly solidní "zápichy" (rozuměj povedené gagy). Komedii jsem viděl několikrát a vždycky se těším na pasáže rozhádaných partnerů, které dohromady svedl jeden nemoderně designovaný počítač. 60% (07.01.2012)