Hodíme se k sobě, miláčku...?

Menšík, to byl velikán.. Škoda že neměl větší prostor. Tohle je klasika, která mě bavila od začátku do konce. Tenhle film definuje Schulhoffův styl komedií (z drtivé většiny manželské záležitosti). Opravdu jsem se smál skoro všude, jen mě mrzí jedna a věc a to ta, že se Karel a Alena někam úplně vytratí a na konci filmu se už neukážou, ale to jen tak dodatečně... (15.04.2020)

Spíše lepší než horší oddechová komedie vrcholné normalizace nepostrádá "šťávu" nápadu a kvalitu provedení. Záměr - natočit původní českou rozvernou komedii - se zdařil nad všechno očekávání. Nicméně hranice dobrého nápadu a dobrého provedení překročena nebyla - slovo "vynikající" by v tomto případě bylo víc než nepřesné. Stejně nesmyslné je naopak brát MILÁČKOVI to, co v něm prokazatelně je - soulad páru Brejchová-Brodský je přitom jen jedním z kamínků pomyslné mozaiky vesměs kvalitního hereckého obsazení. To, že není důvod k nadměrnému jásotu, neznamenaná, že se tím dává prostor pro nadměrné truchlení a zatracování. Tím spíš, že za tento mírný nadprůměr by dnešek současného českého hraného filmu byl víc než vděčný, (05.11.2007)

Mám ráda scény, kde je Iva Janžurová a její Kája - František Peterka. To je perfektní dvojka, ty jejich hádky a pak usmiřování. ..."Je to zelená. Ne, zelenkavá.... Co mě vždycky dokonale rozesměje, jak Janžurka během předávání dobře míněných rad své kamarádce klepe cigaretový popel do boty, kterou má na stole. A pak si to uvědomí a hodí botu na zem aniž by přestala mluvit... To prostě umí jen Janžurová:-)) (22.12.2013)

Film, na němž mě nejvíc zaujaly 3 věci: 1) to, jak strašlivě za těch skoro 50 let zastaral (opakování vtipu s vyprodanými kroužky na záclony - v prodejně železářství na Staromáku, příšerné dobové kostýmy a účesy, dnes již nemyslitelné mytí auta na břehu Vltavy v pražském centru, dnes již nesrozumitelné narážky typu "Fifi pírko", všichni tam neustále a všude kouří, a kapitola sama pro sebe jsou megatrapné scény s předpotopním počítačem, respektive rekvizitou, která je za něj vydávána), 2) to, že tam snad polovina herců nosí paruku (u Brejchové bych za to ruku do ohně nedal, ale jako paruka mi to přišlo fest, a minimálně u plešouna Bláhy a Zázvorkové jsem si tím naprosto jistý, protože u něj si nevybavuji, že bych ho někdy jindy viděl s vlasy, a u ní chápu, že z ní potřebovali těmi umělými šedinami udělat Vikyho tetičku, protože ve skutečnosti on byl dokonce o 2 roky starší než ona), 3) a konečně mě nesmírně překvapilo, že film nijak netematizuje na tu dobu překvapivý fakt, že je manželství hlavních postav po 10 letech stále bezdětné, pro což mě jako jediné vysvětlení napadlo, že si chtěl prostě Schulhoff ulehčit práci, protože výskyt dětských postav by mu to komplikoval. Každopádně přes všechny mé výtky k tomu, jak to beznadějně zastaralo a jak je použitý humor místy hloupý, respektive dost nenáročný (najmě v postavách ztvárněných Menšíkem, Peterkou, Jirouskovou a Filipovským), přesto se tomu nedá upřít, že to finále na bytě je celkem vtipné, a že ten nápad s lidmi, kteří svěří svůj výběr partnera moderní technologii, byl možná trochu vizionářský, protože jsem si u toho prostě nemohl nevybavit dnešní dobu, kde se stalo normou digitální seznamování, kdy je výběr protějšku více či méně také řízen strojově. Navíc když člověk ví, že Brodský a Brejchová byli manželé i ve skutečnosti (a hlavně jak to s nimi dopadlo), tak to tomu filmu dodává další významovou rovinu, ze které je člověku lehce smutno. (02.05.2023)

Na Schulhoffovy sociální komedie musím mít náladu. Ne že by nebyly vtipné a trefné, ale ta tragikomičnost je občas deprimující. Člověk se směje, ale zjišťuje, ano, tak to je, a nedělá to člověk dobře. Zde je sice zajímavá myšlenka (lidé ve vztahu se obohacují svou různorodostí, nikoliv dokonalou stejností), zahrané je to skvěle, zvláště vztah v podání Janžurové a Peterky, dokonalý je Bláha jako skladatel a Rázlová jako rázná doktorka, ale přece jen chvílemi ten film nudí. Spleteno je to dobře, možná až moc, jsou zde i vedlejší postavy typu instalatéra v podání Menšíka, nebo skutečná doktorka, vše kulminuje v jeden třeskutý výbuch, kde se vše vysvětlí a vyřeší a pročistí vzduch, avšak přesto jsou zde scény, u nichž se člověk nudí, které mne neláká vidět podruhé, nevím proč. (23.11.2014)