Gunda

Když se lidé dívají na přírodopisné dokumenty o, já nevím, ledních medvědech, nudím se, ale chápu to, protože se jim v reálném životě asi nenaskytne jen tak příležitost honit se za ledním medvědem. Když ale koukám na to jak žijí domácí zvířata v jejich podnebném pásu, pravděpodobně nejvíce 5 kilometrů od nejbližšího žijícího prasete, připadám si trochu šosácky. Jakoby mi někdo připomínal, že bych měl mít vegan, aniž bych se u toho nutně musel umazat a usmradit blízkostí skutečného prasečího chlívku. Nekonečné scény ze selátky mi připomínaly momenty, kdy vám někdo začne ukazovat fotky svých dětí.  Umělecky tam toho totiž jinak moc není, jen slušná kamera s obrovským rozlišením, přizpůsobující se sympatické fauně. Každopádně chválím dlouhý temný konec a rozhodnutí ponechat film bez hudby i jakéhokoli doprovodného slova. (15.08.2021)

Film "Gunda" velice dobře vyvolává všemožné superlativy, jakými je vyskládaná oficiální anotace, i žertovné slogany typu "Prasátko Babe ve stylu Bély Tarra" či "behind the scenes k Svatební váze". Vychází to z jeho největší přednosti, která ale nesouvisí tolik s tím, o čem film pojednává, nýbrž s jeho konceptem a zpracováním. To vpravdě v kontextu dnešní kinematografie může působit jako zjevení, neboť paralely najdeme spíše ve formátech YouTube či moderní televize. Ambientní zvuková složka působí jako ASMR videa a dění na plátně zase připomíná slow TV, jen tedy s evidentnějším dramaturgicko-scenáristickým zásahem. Ten sice do popředí vynáší témata ekologie, bio farem a nevyhnutelně i samotného mnohoznačného vztahu civilizace a člověka vůči živočišné výrobě a její etice. Ale současně nechává ohromný prostor pro myšlenky diváků, které zde podobně jako zvířena na plátně dostávají relativně volný výběh. Nerušena hudbou, hektickým střihem a tradičním dojením emocí či významů, ale současně stimulována pohyblivým a skvostně snímaným wallpaperem na plátně si mysl sama začne dosazovat příběhy tam, kde vlastně možná žádné nejsou, a rozbíhat se roztodivnými směry. Několikrát zmíněné plátno je při tom stěžejní, neboť právě jen v přítmí a se zřeknutím se vlády nad filmem, kterou nám skýtají dálkové ovladače či klávesnice, se teprve může dostavit kýžené zklidnění smyslů umožňující nejen kontemplaci, ale také prostě relaxační spuštění otěží mysli. (22.04.2021)

Na straně jedné tento dokument nalézá pečlivou observací a časosběrem v zvířecím chování (nejen u prasat, ale i slepic a krav) projevy, které si obvykle spojujeme s homo sapiens sapiens, totiž láskyplnou péči o potomky, zvědavost, ale zcela zřejmě i strach a smutek (souhrnně: znaky dokazující existenci vnitřního života), na straně druhé, když už se objeví člověk (indexově, totiž v podobě (ná)strojů, kterými si podmanil svět), jeho modus vivendi se v obdobně inverzní logice blíží chování, jež označujeme za zvířecí: chová se krutě, nemilosrdně (je ubližujícím - SPOILER kradoucím selata SPOILER, je omezujícím - ovlivňujícím svobodný pohyb zvířat skrze ploty, ohradníky apod.; otázkou zůstává, nakolik může být jeho chování chápáno také jako stresující - těžko říct, jak zvířata nesou přítomnost kamer?). Tak se dokumentu na straně jedné daří nabourávat představu o prostotě a jednoduchosti zvířecího nitra, na straně druhé musí znepokojovat každého, kdo aspoň přemýšlí o tom, jak pěstovat etické soužití člověka se zvířaty, avšak činí tak, aniž by někoho nebo něco konkrétně obžalovával, za což (tedy za kvality jako: neafektovanost, zenovost, empatičnost atd.) si, vyjma slušného ohodnocení, zaslouží plnohodnotný komentář. 75 % [dafilms] (18.08.2023)

Zajímavý dokument, v něčem asi drsný jako příroda sama. Sledování geneze prasečí rodinky, občas se do toho připlete slípka nebo krafka. Tam se nemohu zbavit dojmu, že tam jsou jen tak a aby se neřeklo. Do počtu v rámci délky. Záběry jsou famózní, podobně s atmosférou. Jen je to jako kdyby o ničem. Jasně, chápu tu myšlenku, ale nic moc víc si z toho člověk vzít nemůže než hezké záběry a to jak to chodí u prasátek. (10.08.2022)

"Prase je kámoš, né žrádlo!" řekl si jednoho dne ruský klasik Viktor Kossakovsky a natočil film, který bojuje za práva zvířat líp, než kdejaký aktivista. Zádrhel tkví v tom, že sledovat tenhle norský observační dokument/časosběrný životopis o prasnici jménem Gunda, jejich dvanácti selátkách a dalších obyvatelích farmy (jednonohý kohout, stádo krav) je jako sledovat rozprávku 'Babe - galantní prasátko' v režii velikána maďarského neoformalismu Bély Tarra. Je to černobílý, vizuálně strhující, moc se tam nemluví, ale je to nepopsatelně nádherná cinefilní onanie, která je z hlediska formy i stylu vizionářská, přelomová, přesahuje hranice žánru, a velmi přesvědčivě apeluje na diváka, aby přestal jíst maso, aniž by na něj tlačil nějakou veganskou agitku. Inu, já jsem už od narození vegetarián – teď je řada na vás. Jak tohle Kossakovsky všechno natočil mi ale fakt hlava nebere...... // VERDIKT: 10 salámů z 10 // 🐷 (28.12.2021)