Víly z Inisherinu

Opět tragikomický absurdistán, i když tentokráte o poznání méně tarantinovský. McDonagh tenhle žánr zkrátka ovládá, a pokud se náhodou najde nějaký ten scénáristický nedostatek (WTF, vždyť ten film nemá konec!!!), výkony - již dříve prověřených herců s již dříve prověřenou chemií - to bez problémů jistí. Těžko vybrat nejlepší scénu, ale srdceryvné rozplakání se na voze je určitě horkým kandidátem. Edit: Podobně jako některé další filmy potřebuje i tenhle pár dnů dozrát aneb stále na něj myslím. Edit 2: Přidávám pátou hvězdu, neboť i po půl roce cítím úplně stejný smutek jako po odchodu z kina. (11.02.2023)

Poprvé mě Martin McDonagh nesejmul a dokonce bych se nebál napsat, že až tolik neseděl. Před uvedením jsem se těšil jak to Colin s Brendanem zase spolu po letech rozjedou a oni se místo toho spolu nebaví, hází na dveře svoje useknuté prsty a zapalují domy. Velmi zvláštní a pomalý snímek, který určitě zklame spoustu režisérových fandů. 75% (19.12.2022)

Tak to máme na střídačku. Zatímco V Bruggách jsem opěvoval, Sedm psychopatů mě docela dost minulo, abych byl následně unešený z originálního příběhu pojednávajícím o Třech billboardech kousek za Ebbingem. A teď zase sešup dolů. Ostatně i v jednom zapadákově Frances McDormand vyřešila problém (ale tehdy problémem opravdu byl) svérázným způsobem, který zařídil pestré události následujících dní. Bylo to vyzrálé, vypointované, výtečně zahrané. Víly z Inisherinu splňují bohužel asi jen to poslední. Režisér a scénárista Martin McDonagh znovu oslovil osvědčené duo Colin Farrell a Brendan Gleeson, poslal je na zapadlý irský ostrov a vymyslel komorní příběh o rozpadu jednoho letitého přátelství. První desítky minut jsou moc fajn. Pár let po první světové válce, větrné Irsko, kamenité cesty, které vedou k pintě piva, u kterého se scházejí lidé, kteří se znají celý život. Málomluvný a přemýšlivý milovník hudby a umění vůbec i ukecaný a dobrosrdečný prosťáček, který si kromě sestry rozumí i se svým domácím mazlíčkem – oslicí. První druhému naznačí, že čas plyne zatraceně rychle a on nehodlá zbytek života strávit u prostých řečí nad sklenkou whisky. Kamarád mu přitom nic neudělal, nijak se ho nedotkl. Prostě to tak cítí. A to tak silně, že klidně přistoupí k sebemrzačení (přitom právě díky prstům vůbec může tvořit). Komické i smutné. A divácky nejméně vděčný McDonaghův film. Kdo neuteče, ten se zblázní. Dialogy jsou solidně zapracované do (nepříliš dějového) příběhu, ale ten se začne sypat. Beznaděj, zoufalství, pýcha a činy, které nelze vzít zpátky. Zraněné ego si představuju jinak. Že jde o tvrdohlavé Iry, mě těžko uspokojí. Otázky podobenství, že na pevnině probíhá občanská válka a oni stejně absurdními boji na izolovaném ostrově ničí sami sebe, mě také neuspokojují. Hloubce činů obou hrdinů jsem prostě nevěřil, jejich kroky byly až příliš svérázné a divné. I vedlejší postavy nakonec neuspokojí: jedna zmizí na pevninu, ale ač sečtělá, divák si k ní nevytvoří hlubší vztah, další zemře, ale ve výsledku je to to samé. A klání o největšího idiota na ostrově nakonec nemá vítěze. (30.12.2022)

Ten typ filmu, ktorému rozumiete, prečo je kvalitný a núti vás premýšľať o dôležitých témach (a vytvorených paradoxoch v správaní ľudí), ale napriek tomu vám nesadne do nôty. Možno je to tým, že medzi týmito ľuďmi by som nechcel nielenže žiť, ale ani tú pintu piva by som nemal chuť si s nimi dať. A ak by si chcel niekto ku mne z nich sadnúť, tak by som si odsadol na terasu a zakázal im sa so mnou baviť. A určite by som im nedával ultimátum ohľadom sebamrzačenia. Naopak si viem predstaviť, že by som v tejto krásnej krajine žil, ale stránil by som sa jej obyvateľov. Dnes by ale v tej krčme aj tak boli všetci na mobile. Víly budú musieť vo mne ešte dozrieť, zatiaľ 70%. (26.01.2023)

(ne)Oficiální finální část volné trilogie z Aranských ostrovů. Z McDonaghovy filmové tvorby to tedy má zatím nejblíže divadelním kořenům. Což je problém. McDonagh je lepší scenárista než režisér a lepší dramatik než scenárista. A jako filmový režisér se snaží schovat výraznou divadelnost scénáře. Což je chyba, lépe kdyby ji plně přijal za svou. Jde o drobnost, která však spolu s tím, že to není nejlepší část trilogie, která navíc i jako celek je ve stínu Leenanské trilogie (díky geniálnosti Osiřelého západu), znamená, že Inisherin působí jako drobný krůček zpět pro McDonagha jako scenáristu i jako režiséra. Od filmového debutu jsem si přál, aby McDonagh pro film byl stylem i látkou blíže svým kořenům. Potvrzuje se však okřídlené "dej pozor na to co si přeješ, mohlo by se to vyplnit“. Znamená ovšem cokoli z toho, že to není výtečné či snad skvěle zahrané? Nikoli. (08.02.2023)