Thelma a Louise

Thelma a Louisa se rozhodly vypadnout ze svých rolí a během vizuálně podmanivé cesty zjišťují, že není nad život bez závazků, že je fajn být hrdinkami mužských žánrů a že pokud jako žena jednou porušíte pravidla patriarchátu, je sakra těžké zachovat si důstojnost a přežít. Teprve v závěru, který mi přišel spíše zdrcující než osvobozující, vychází plně najevo, jak tragický podtext ta vesmes zábavná jízda po celou dobu měla. Jinak všechna čest Scottovi, který se nevzdal svých "malířských" trademarků (širá westernová krajina Thelmy a Louisy, neonoirové svícení a déšť detektivního vyšetřování) a přitom natočil film, který je ženský a může na to být hrdý. 80% Zajímavé komentáře: Melies, Visáč, dobytek, Cimr, becki_tu (29.07.2005)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)

"I don't remember ever feeling this awake." Nerozumím, z jakého důvodu je některými lidmi "Thelma & Louise" zvána feministickým filmem. Protože se v něm dvě ženy v krizové situaci vykašlou na šminky a posléze najdou samy sebe? Feministky jsou ženy, které bojují za práva žen. Thelma a Louise bojují za právo na vlastní svobodnou existenci v životě, který si neuváženým krokem totálně podělaly. Režisér R. Scott (feminista?) záměrně, aby těmto případným a nepodloženým názorům předešel, vložil do filmu dvě veskrze pozitivní postavy správňáckých chlapů, ve skvostném podání H. Keitela a M. Madsena. I despotický manžel Thelmy svým výrazem v očích, ve chvíli kdy mu konečně opravdu dojde co se stalo a o co přišel, povýší svou postavu nad pouhou karikaturu "pána domácnosti". Samozřejmě, je tu nechutný řidič náklaďáku, ale přiznejme si to - kdo nezná ve svém okolí někoho podobného? Nehledě na to, že zde především plní funkci spouštěče finálních událostí. Obě hlavní představitelky předvádí své životní herecké výkony, a je velká škoda, že se nakonec vzájemně (a ne/paradoxně) vyšachovaly ze hry o Oscara. Nebeská hudba H. Zimmera, společně s úchvatnými scenériemi amerického středozápadu, dotvářejí podobu mého dávného snu o rozlehlých dálavách, nadpozemském klidu, volnosti a cestách, jež vedou daleko za obzor... Nádherný film o uvědomnění si vnitřní síly v sobě a odvaze zvolit si svou vlastní cestu. S nejkrásnějším představitelným závěrem... (16.01.2005)

Čtyři a půl hvězdičky za "dobrý americký film" v tom nejlepším smyslu slova. Neužívat ovšem s otřesným českým dabingem. A neplácejte tuhle mudrlanti pořád něco o feminismu... Napsat o tomhle filmu, že je feministiký a akční může fakt jen trouba mužského ophlaví (nejspíš bez obojí hlavy). Nebo nějaká hloupá feministka... :-P - - - P.S. Půl hvězdičky navíc (čili zaokrouhleno na pět) za ten nádherný zelený "Flair-Birds" Ford Thunderbird Convertible model 1966 (zvláště za ty rozkošně polozakryté zadní blatníky - fakt! :-)) (23.12.2005)

Velice podařená road movie o dvou ženách, které se při svém útěku ze svých životů dostávají na scestí. Všichni chlapi jsou tu gauneři, jedinou výjimkou je chápavý policista Harvey Keitel. Snímek poskytl skvělé příležitosti pro Davisovou a Sarandonovou a ty ji využily (obě nominovány na Oscara, tehdy ho ovšem po právu dostala Jodie za jehňátka). Základem filmu je ovšem skvělý scénář Callie Khouriové (Oscar, Zlatý glóbus), který prostě Ridly jen nezkazil. Další nominace na Oscara režie, střih a kamera. Navíc v TV šel film se skvělým dabingem - Davisovou mluvila Sabina Laurinová (Nominace na cenu Františka Filipovského) a Sarandonovou Tatjana Medvecká (ta tu cenu získala). (05.08.2003)