Metropolis

Scénář: Katsuhiro Ôtomo .. Krásné japonské anime, jež svérázně zpracovává motiv klasické sci-fi legendy Metropolis z roku 1927. Zaujme především výtečná retro-industriální animace futuristického města a podmanivý hudební doprovod. (04.01.2006)

Musím dať 5. Na animáciu postáv a hudbu som si síce chvíľu musel zvykať, ale nakoniec to vo mne zanechalo krásne pocity. Príbeh, posolstvo, myšlienky... nič z toho nebolo také výrazné ako napr. v GITS, ale keď sa všetky tie nápady a emotívne scény vliali do dychberúceho finále, vytvorili výnimočný celok... S filmom sa môžte stretnúť aj pod názvom Robotic Angel... (11.11.2006)

Originál jsem neviděl, avšak na toto mě nalákaly screenshoty s nádhernou stylistikou. A to se filmu upřít nedá. Počátky 3D animace spojené s nádhernou 2D animací, kde hlavně výbuchy a demolice působí skvostně. Veškeré pohyby, záběry na budovy, město, kanály, místnosti jsou plné neopakujících se detailů, animátoři zde odvedli úchvatný kus práce. A je to tak 80 % celého filmu. Pak je tu velmi pěkná hudba a někde v pozadí se krčící, stydící se příběh, který má v ruce malinkou, titěrnou "logiku". A tím je film shrnut. Ze začátku mě možná příběh(y) vcelu braly, vše však začalo být zbytečně komplikované, přehršel nových postav, politických bojů, najednou se prostě nechytáte, co se to tam vlastně děje. Příběh skáče od A do Q a nic nedrží pěknou, kontinuální linku. Konec se mi ani nechce zmiňovat. Za mě velmi nezajímavé. Lehký spoiler: prakticky jde o "konec světa" a nikdo s tím nemůže nic dělat, kromě jednoho týpka, který jen zmáčkne tlačítko a vše vyřešeno... The f*ck. Závěr: Vizuální nádhera podpořena pěknou hudbou, chaotickým příběhem a nulovou logikou (hlavně ke konci). Watch if for the colors. One button to rule them all 45 % (29.12.2020)

Langův Metropolis je přes své stáří a absenci mluveného slova právem považován za jednu legend a milníků filmové historie. S tímhle japonským kouskem, který z jeho příběhu vychází, ale mám opravdu zásadní problém, který velmi dobře popsala moje oblíbená uživatelka Phobia. Manga styl animace je pro mě stejný problém jako pro ni, při sledování těch pohledných dětských obličejů okrášlených obrovskými kukadly mám nepříjemný pocit infantility a k tomu se druží i opravdu triviální dialogy a celkově dětský pohled na problémy, které by přitom měly oslovovat vyloženě zralé publikum. Postavy jsou absolutně nepropracované a bez špetky charisma a to jediné, co se filmu dá uznat k dobru, je hudební složka a kresba pozadí, která dobře zpracovává motivy futuristického industriálu. Jenže ani to mě nezachránilo od pocitu intenzivní nudy, kdy jsem musel vynaložit obrovskou energii na překonání mikrospánku. Anime mě skutečně míjí s několika mála výjimkami, které obstarává pan Miyazaki. Celkový dojem: 25 %. (01.01.2012)

Bez mučení se přiznávám, že sice miluju sci-fi, ale pravěké filmy v lásce až na pár výjimek nemám, takže jsem si německý výtvor z roku ajn-cvaj nechala ujít. A víte, z čeho ještě nejsem obvykle na větvi? Z asijských filmů... a hlavně z manga stylu animace. Ty přeslazené ksichty s obříma očima jsou prostě náramně přirozené... ale jenom k večerníčkům pro malé holčičky, co si hrají s plyšáky a s mrkacími panenkami. Ve filmu pro dospělé to nesnáším. Ono je ovšem diskutabilní, zda je tahle varianta "Metropolis" určená dospělým, já jsem si při sledování konstantně připadala jako děcko a zoufale jsem se nudila. Nesympatické postavičky mě nezajímaly, patos nedojímal, pozadí mi přišlo přemrštěně barevné, bez atmosféry, rádoby hlubokomyslný příběh nenabídl nic nového, nic originálního. A hudba, šmarjájózefe, ta disharmonická hudba mě srala přímo pekelně! Prostě nezáživné audiovizuální inferno! Teď budu muset úporně namáhat mozkové buňky (obě najednou!), za co dávám 35%: Fifi robot byl milý, pár scén nebylo úplně k zahození a občas bylo slušně namalované prostředí. Uff, nikdy více! (07.11.2011)