Smrt na Cukrovém ostrově

Cha, na čs. socialistickou kinematografii pěkně světácký film. Jinak, dnes dost legračně působící pokus o špionážní film odehrávající se v atraktivní tropické destinaci. Ani širokoúhlý formát, barva a ne tak špatné akční scény nepřemohou celkovou trapnost, posílenou ideologickým nátěrem. Francouzská konverzace, která není překládána nějakými titulky, taky udržení pozornosti příliš nepomáhá. Prostě, tento čs. špionážní film je jako východoněmecká indiánka. Snaha napodobit velké vzory by tu byla, ale něco podstatného tu schází. Ale stačí film brát jako svéráznou komedii, pak to není tak špatné. Načerno naviksovaný R. Hrušínský mne nadobro odrovnal. (26.08.2012)

Samozřejmě, že záleží na úhlu pohledu. Já jsem ten úhel měla patrně velmi zúžený, protože mě ten film přišel strašně ubijející a tím pádem nudný. Byli dost těžké udržet bdělost a pozornost. Ano, Rudolf Hrušínský mě co by černoch docela překvapil. Musel si s maskéry pěkně užívat, když ho natírali na černo. Doufám, že to nebyl krém na boty nebo něco podobného. Domorodá hudba si mělo navodit jakousi atmosféru. Nicméně, byla pořádně šílená. Tohle poslouchat od rána do večera, tak asi zblázním. (31.05.2012)

Smrt na cukrovém ostrově je stejně politicky odporný film jako Brynychův Smyk, přes tento ideologický balast je ale vcelku podařeným dobrodružným filmem. Náhodná rozhodně nebude ani výrazná žánrová podobnost s 27. a 28. dílem seriálu 30 případů majora Zemana, na jehož námětu se rovněž podílel Jiří Svetozár Kupka. Příběh se vyvíjí pomalu, jako v 30PMZ předcházelo závěrečnému akčnímu konci poměrně dlouhé "oťukávání" všech zúčastněných. Každý ze zúčastněných věděl, kdo je čí protivník, hlavní napětí pak spočívalo v tom zda se dcera novináře Pirnera Kateřina podvolí manželovi Kadlecovi nebo odjede s kladným hrdinou Trojanem. Jelikož je toto jeden ze dvou širokoúhlých filmů Jiřího Sequense v 60. letech, tak se přímo podbízí srovnání se stylovou stránkou toho druhého - Atentátu. Délka záběru se v průměru pohybuje na 13,2 sekundy, tedy o celé dvě sekundy výše než u o tři roky mladšího Atentátu, oproti tomu se mezi různými délkami záběrů objevují mnohem delší intervaly. Dlouhé záběry pak téměř do extrémů uvádí to, co bylo na Atentátu po stylové stránce prakticky nejzajímavější - přenášení pozornosti kamery z jedné postavy na druhou. V některých případech se ale záběry díky své délce stávají téměř statickými a dynamická pohyblivost záběrů, jak je divák zná z Atentátu se vytrácí. Oproti Atentátu zde mnohem častěji Sequens využívá při snímání dialogů metodu záběrů a protizáběrů, které tak ale tvoří naprostou většinu těch nejkratších záběrů a většina dramatických záběrů je delších než tyto dialogové. Naprostým překvapením byla vysoká hloubka ostrosti u barevného filmu. Barevný materiál dříve neposkytoval takové možnosti pro kompozici obrazu hloubky, kdy jsou ostré postavy jak v detailním záběru, tak i v dáli na pozadí obrazu. A už jen třešničkou na dortu byl Rudolf Hrušínský namaskovaný jako černoch se svítivě modrýma očima. (31.03.2010)

Menší bizár.  1)  Ostrov Port Phillippe, kde se mluví francouzsky, platí rupiemi a 41letý Rudolf Hrušínský (policejní komisař Appawou) je tam za černocha. Hm... tak takový neznám... 2)  Zlotřilí či zatrpklí poúnoroví emigranti tvoří protiklad reprezentantu socialistického Československa, usměvavému, zdvořilému, vzdělanému, elegantnímu a hrdému 35letému Jiřímu Valovi (lodní lékař Trojan)._____ 3)  Zaznamenal jsem i jazzující černochy, přímé letecké spojení se Singapurem a 41letého Václava Lohniského (fotograf Hagen) v roli německého uprchlíka (tvůrci podsouvají výklad, že jde o bývalého fašistu). 4)  Natáčelo se v Bulharsku a maličko taky v hlavním městě Guiney, Konakry. (16.10.2023)

Tohle se ale vůbec nepovedlo! Sequens natočil rádoby špionážní snímek z exotického prostředí a pokud neumíte francouzsky nebo německy, spoustu věcí si budete muset domýšlet. Nechápu, proč tyto cizojazyčné pasáže nebyly otitulkovány. Mimoto se ve filmu nic moc neděje a nuda nebere konce. Ani spousta zvučných hereckých jmen se moc nevytáhlo, spíše jen odříkávají text bez nějakých větších emocí (někteří herci jsou předabovaní a to hodně bije do uší). A Rudla Hrušínský jako černoch je spíše k smíchu. Co z toho, že je snímek natočen na širokoúhlý materiál a má pěkné barvy, když příběh je příšerně nudný a politická komoušská ideologie zbytečná. Nedivím se, že tento film zapadl a moc se o něm neví. Nejzajímavější je tak jen hudba Wiliama Bukovýho, která na začátku a na konci solidně odsýpá. (27.03.2017)