Smrtící ticho

(21/2023) / Wind River v beta verzii. Nebyť Nikolaja a Annabelle Wallis dopadlo by to asi až podpriemerne. Ale inak v rámci žánru si nie je moc na čo sťažovať. Nie je tu nič extra ambiciózne, ale zároveň všetko na filme je profi a čo je hlavné, vcelku podarený príbeh udržal moju pozornosť. A čo mňa osobne veľmi baví je taký ten depresívny americký vidiek, atmosféra výborná. Škoda len, že celkový dojem je taký trochu už pár krát vylúhovaný čaj. (6/10) (20.02.2023)

Jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. The Silencing nepřichází vyloženě s ničím novým, potěší ale tím, jak důsledně pracuje se základními principy žánru. Žádná věta není zbytečná. Vše, co je nějak zdůrazněno, ať už slovně či vizuálně, později sehraje svou roli. A postavy - v rámci světa, v němž jsou uzavřeny - jednají až vzácně logicky. Což nutně neznamená, že by dělaly jen správná rozhodnutí. Ale reagují správně v rámci vnitřního nastavení a současně je scenárista nikdy nenutí, aby vypadaly jako idioti, kteří pro stromy nevidí les. Atmosféra místa v zemi nikoho, kde se (leč velmi lehce) střetává indiánská kultura s americkou, postavy jsou v neustálé tenzi a bolest se musí řešit za pochodu, dává vzpomenout na famózní Wind River. A jakkoli je zdejší vyznění jednodušší a diváčtější (ve smyslu menších uměleckých ambicí), nemůžu se zbavit pocitu, že bude The Silencing patřit k nejvýraznějším filmům, jaké jsem v letošním roce viděl. S něčím takovým jsem po unylém traileru vážně ani v nejmenším nepočítal. P.S. Coster-Waldau je jasnej Joel pro seriálové The Last of Us! (25.07.2020)

Identitu vraha išlo odhaliť celkom ľahko a o dosť skôr, ako na to prišla šerifka. Zase až tak veľa tam tých podozrivých nebolo. Aj keď motív bol riadne odfláknutý a neuveriteľný. Atmosféra indiánskej rezervácie a lesov výborná, tak ako aj Coster-Waldau. Dalo sa z toho vyťažiť ale viac, takto len priemer. (04.01.2021)

Nikolaj Coster-Waldau je seveřan každým coulem. S ránou od šípu těsně nad srdcem a čerstvým střelným zraněním břicha v klidu vydrhne od krve podlahu, na které skoro zemřela dívka, kterou v lesích honil maskovaný sériový vrah. V jeho lesích, dalo by se napsat, protože žije v ústraní v rozsáhlé rezervaci, na kterou dohlíží od pytláků a dalších nezvaných hostů. V téhle naháněné je navíc osobně namočený, protože zabiják možná před lety unesl (a kdoví, co následovalo) jeho dospívající dceru. Ostatně právě po dcerce Gwen je tohle útočiště pro divoká zvířata pojmenováno. Dozvuky minulosti zapříčinily, že má po chatě rozmístěné flašky s ostřejším obsahem. Místní (čerstvou) šerifku mezitím trápí zvyšující se kriminalita v okolí bývalé papírenské továrny, klid jí nedopřává ani problematický mladší bráška, navíc se zrovna ztratila další dívka. Temnou detektivku si představuju jinak, ale nějaké to napětí a dějové (ne úplně špatné) kotrmelce se dostavily, body navíc pak přináší divoká příroda i solidní herci. (03.08.2020)

Niekedy mi stačí málo, prostredie chladných lesov, hlavný hrdina ktorému prajete a zápletka typická pre severské detektívky. Scenár samozrejme neprináša revolúciu a väčšinu času je žalostne neoriginálny, no nemôžem povedať že by som sa nudil alebo cielene hľadal chyby. Kedže som si očakávania nastavil nízko, fakt som bol celkom spokojný. Čo už ale prehliadnuť neviem sú ploché postavy. Annabelle Wallis ako policajtka ktorá si robí čo chce bez toho aby ju niekto konfrontoval s prekračovanim právomoci nemá charizmu, príbehovy backround ani prirodzenú sympatiu. Vrah je céčkovy, nič sa o ňom poriadne nedozvieme a keď som ho prvýkrát videl v kostýme pôsobil smiešne. Od sofistikovaného zabijaka s motiváciou má veľmi ďaleko. Film ale vie byť napínavý (čomu dopomáha hlavne hudba) nejaké tie nečakané zvraty tiež boli (logiku radšej nehľadajte) a Nikolaj pobehujúci s loveckou puškou má štýl. Jeho príbeh bol svojim spôsobom tak smutný (od začiatku až po záverečne titulky) že som ho vedel prežívať. Smrtiace ticho je jednoduchý triler na vyplnenie času. Podobných filmov by som ale kľudne prijal viac. (07.01.2024)