Tacones lejanos
Talons aiguilles
Vysoké opätky
High Heels
Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
Alfredo MayoHudba:
Rjúiči SakamotoHrají:
Victoria Abril, Marisa Paredes, Miguel Bosé, Féodor Atkine, Javier Bardem, Rocío Muñoz, Anna Lizaran, Cristina Marcos, Agustín Almodóvar, Mayrata O'Wisiedo (více)Obsahy(2)
Mezi slavnou zpěvačkou Becky del Páramo a její dcerou Rebeccou panuje dlouholeté napětí. Rebecca trpí matčinou popularitou a k její nejistotě a méněcennosti přispívá i to, že populární a zaneprázdněná matka se o ni starala a zajímala jen sporadicky. Když se Becky po 15 letech vrací do vlasti, její dospělá dcera je odhodlána se s problematickým vztahem vypořádat. Mezi ženami však záhy propukne nový konflikt kvůli Manuelovi – bývalému milenci matky a současnému manželovi dcery. Propletené rodinné vztahy brzy fatálně naruší vražda...
Film zosobňuje přechod mezi ranými Almodóvarovými filmy s jejich bláznivou komikou a perverzní sexualitou a pozdějšími citově vypjatými melodramaty. Almodóvar klade důraz především na vyjádření emocí a možná proto dokáže suverénně a vkusně natočit zápletku, jejíž převyprávění by vyznělo neskutečně či banálně. Strhující výkony herců v tenatech tragikomických vztahů podtrhuje hudba Rjúičiho Sakamota. Za povšimnutí stojí vizuální stránka filmu včetně oděvů a doplňků obou hlavních hrdinek, z nichž některé (náušnice, podpatky) hrají v příběhu důležitou roli.
(Česká televize)
Recenze (73)
[3,5*] "Rebecca, musíš nájsť iný spôsob ako riešiť svoje problémy s mužmi." Čiernohumorne ladená psychologická dráma o vzťahu dcéry a jej slávnej matky, inšpirovaná mojou obľúbenou Jesennou sonátou (1978) od Bergmana. Tá matka sa spočiatku javí ako poriadna mrcha a chúďa dcérka ako obeť, ale nie je tá dcéra, hoci aj poznačená vzťahom s matkou, napokon ešte horšia ako ona? Ako je pre Pedra Almodóvara typické, je tu celý spletenec vzťahov, výborná psychológia, množstvo emócií, osobitý, odzbrojujúci humor a bohatá paleta pestrých farieb. Aranžovanie záberov do dokonalých farebných kompozícii sa niekomu môže javiť ako samoúčelné a umelé, pre mňa je to ale nádherne pôsobivé a skvele dotvárajúce celkovú atmosféru. Pedro Almodóvar je proste čarodejník, ktorý dokáže premeniť aj brakovú telenovelu na vyššie umenie. "Podľa pitevného nálezu mala obeť krátko pred smrťou pohlavný styk. Môžem len dodať, že nie so mnou." ()
Další z řady filmů pro mě úplně z jinýho světa, ale který zbožňuju. Pochopitelně mám na mysli Almodóvarovy. Tenhle byl jen lehce zvrhlý, oproti jiným :-) ()
Klasický Almodóvar - ženy, hudební číslo (zde i víckrát), spousta červené, kvalitní dialogy, ve Vysocích podpatcích navíc velmi slušný příběh. Bohužel, nic, co bych neviděla, nebo nečekala - anebo jsem jen zvyklá na vysoce nastavenou laťku. ()
Když se rozhodnete odkráglovat všechny muže, kteří vám stojí v cestě k vaší matce....tomu se patrně říká mateřské pouto. Kdyby to netočil Almodóvar, tak to bude čistý odpad a kýč. Jenže on to Almodóvar točil. I tak je to pro mě jeho nejslabší kousek. Jinak samozřejmě červená je červená a červená je Almodóvar a jeho styl je neoddiskutovatelně dokonalý. ()
Vysoké podpatky mají dva problémy: 1. navzdory střídání žánrů a divokosti událostí zápletky jsou předvídatelný, 2. navzdory kreativnímu propojování všeho možnýho a mnohosti existenciálních a psychologických motivů, jsou mechanický, a nepodařilo se mi dostat se k tomu, aby mi záleželo na tom, co se ve filmu odehrává. Spousta věcí je super podobně jako v ostatních Almódovarových filmech: vizuál - nádherný kombinace pastelových barev a specifická kompozice záběrů, střídání žánrů - muzikál, psychologický filmy, krimisatira, oslava queer a jeho stavění jako normálu. Psychologická linka vztahu matky a dcery ale vrcholu zajímavosti dosáhne ve scéně, kdy se Rebecca nechá oplodnit mužem, který ještě minutu předtím v trans-vystoupení imitoval její matku. ()
Pedro nám servíruje další barvami hrající hořko-humorný film, který pomocí brilantních dialogů postupně rozkrývá vzájemný vztah slavné matky a v jejím stínu vyrůstající dcery. K pozdější Almodóvarově dokonalosti však ještě malý krůček chybí... 77% ()
Přestože se asi jedná o nejslabší film ze všech patnácti, které jsem od Almodóvara viděl, stále si udržuje vysoký standard. Příběh o velmi komplikovaném vztahu matky a dcery mě zaujal jen zčásti. Postrádá to trochu to bláznovství, které je přítomno v každém dalším jeho filmu. I tak mě děj o ženách, které se milují i nenávidí zároveň, většinou bavil a právě dialogy mezi oběma hlavními postavami byly ozdobou filmu. 3 a půl *= 70% ()
Tento film vnímám jako pěkný rozjezd k dalším Almodóvarovým skvělým filmům. Nepostrádá autorův nepřehlédnutelný rukopis, děj se zabývá jak jinak než ženami a komplikovanými vztahy mezi nimi a muž je zde jaksi v pozadí, jako nezbytná kulisa, která je někdy příčinou událostí. Celkově film púsobí trochu komicky, místy jako telenovela, hraje všemi barvami, ale je to jen zdání, vše je promyšlené a téměř dokonalé. ()
Třetí film, který jsem od Pedra Almodóvara zhlédnul je lepší než Ženy na pokraji nervového zhroucení ale o něco horší než Co jsem komu udělala?. Zpočátku film zaujal, ale později se začal vléci, i když nejspíš vše mělo svůj smysl, i když těch emocí bylo až příliš. Komedii bych opět u tohohle filmu vyřadil ze žánrového zařazení. ()
tohle snad nemůže slušný režisér myslet vážně. ()
Almodóvar sice opět přichází s originálním tématem, ale tentokrát pouze průměr, k obrazovce mne film přikovat nedokázal. ()
Málo platný, natočit psychologický drama šikovně balancující na tenké hranici, za kterou zeje propast jménem telenovelovej kýč, se opět povedlo. Jsem spokojená, co se Almodóvara týče, "takhle to mám od něj ráda". A pakliže byste rádi zjistili, jak má správně vypadat BAREVNEJ film, mrkněte na tento, Pedro vás poučí ;-). ()
"1 500 kokosov za Rebeccu"aj takto zjednával nevlastný otec,ktorému potom Rebecca výmenou práškou na spanie pomohla k smrti za volantom.Španiel Almodovar výborne použil symboliku červenej farby,ktorá sa zjavuje v celom filme.Komplikované vzťahy,vraždy,transvestiti,výborná hudba,farby,výborný herci,tak to je skvelý Pedro ako vždy. ()
Tentokrát zklamání - přišlo mi to nudné, ne moc dobře zahrané (hlavně Marisa Peredes) a i na Almodovara přespříliš šroubované. ()
Ve stínu Pedrových jiných snímků hodnotím třemi hvězdami. Kráčeje ve Vysokých podpadcích, nachází svůj osobitý styl, jenž je však plně rozvinut až v pozdějších dílech. Oceňuji ovšem skutečnost, že Pedro dokázal natočit scénu s neodlíčeným transvestitou tak, aby vyhlížela sexy i poté, co si jeden z aktérů odložil umělé poprsí a boky... ()
Dokonalé. ()
Příběh ženy, která ráda poslouchá za dveřmi, laškuje s prášky a umí se postarat o muže své matky:) Zpracování precizní, snad každý záběr je promyšlený a má smysl, hudba jakbysmet. No a samosebou hlavní devizou filmu je scénář, dále vykreslení postav a obrovská emotivnost nejdůležitějších scén, kde na plátno vyprskne vše, co se několik předchozích minut kumulovalo... Mně se tento starší (mladší) Almodóvar líbil víc než novější (starší). Takové filmy mám rád. ()
Film, ve kterém můžete dostat od transvestity na památku jedno jeho prso, aniž by to bylo komukoliv divné - je to přece Almodóvar! Ale slabej... čekal jsem, že to bude o něco zvrhlejší a praštěnejší, a zatím jsem se trochu nudil. ()
Na tomhle filmu je vidět, jak mistrova mistrovská díla jsou blízko, spousta věcí tam je, a stejně tomu vždycky chybí krůček, aby to mistrovské opravdu bylo. Takže úspěšný převlek z jedné postav je nevěrohodný a směšný, matčina oběť nedojímá. Hlavní hodnotou se tedy jeví fígl se zavěšením partnerky s podpatky vysoko, vysoko ... ()
Rozpoltený vzťah matky a dcéry, záhadná vražda a veľa „almódovarovských“ bizarností – aj tak by sa dal stručne charakterizovať film kontroverzného španielskeho režiséra Pedra Almódovara (Všetko o mojej matke, Hovor s ňou) z roku 1991, v origináli Tacones lejanos, ktorý je tak rozmanitý, že sa dá na prvý pohľad povedať, že ide o film pre Almódovara čisto charakteristický. Zdalo by sa, že až posledné filmy ho zviditeľnili po celom svete, no on nie je zrovna vo svojej branži nováčikom. Napovedá tomu aj fakt, že Vysoké opätky sú výsledkom zrelej práce a bohatých skúseností režiséra. Už samotný názov našepkáva, že ide o vyslovene ženskú tematiku. Konkrétnejšie o zaujímavo rozpoložený vzťah matky, slávnej herečky Becky Del Paramo a jej dcéry Rebeccy. Už v ich menách je navodená istá súvislosť, Becky – Rebecca. To, že sa mladučká Rebecca usiluje o pozornosť svojej matky, je nám známe už od samotného začiatku filmu. Vo chvíli, keď trávia spoločné dni na dovolenke aj s Albertom, Rebeccinym nevlastným otcom, sa naskytá možnosť priblížiť sa matke aspoň sporadicky. A v tomto je Almódovar priam neprekonateľný. Fetišisticky sa zahráva s divákom, ktorému dáva zhliadnuť len to potrebné, čo by mal vidieť. Náušnice, ktoré matka kúpila Rebecce na trhu, sú toho brilantným príkladom. Rafinovane načrtáva počiatočný konflikt dcéry a matky, ktorý tkvie v tom, že stále atraktívna Becky je pre dcéru nedosiahnuteľný cieľ. Je to zjednodušená línia príbehu. Ten je zložitejší, ako už v úvodnej expozícii dospelá Rebecca sedí v letiskovej hale a čaká na svoju matku a popri tom spomína na detstvo. Obe základné línie sa stretávajú práve na letisku - zostarnutá herečka Becky, ktorej kariéra je už dávno minulosťou a pre zmenu jej atraktívna a úspešná dcéra Rebecca. Bez ohľadu na to, čo sa udialo Rebecce počas detstva, to ako vymenila Albertove lieky s práškami na spanie, len aby mohla jej matka hrať a spievať, čo jej žiarlivý Alberto predtým zakazoval a následne dostal za volantom mikrospánok, sa hlavné vyhrotenie ešte len chystá. Sú na to všetky predpoklady. Almódovar v tejto fáze prichystal pre svoje postavy náročnú, ale predvídateľnú konfrontáciu. Rebecca, ktorá sa doteraz nevedela zmieriť s tým, že jej matka i napriek sľubu, že pri nej ostane, odišla za svojim angažmán do ďalekého Mexika, v pozícii túžobne očakávajúcej dcéry – rozhodne veľké sústo i pre skúseného režiséra. No to v čom bolo ich stretnutie originálne je práve Almódovarova odvaha zamerať sa na samotné precítenie schôdzky. Matka však opäť nesklamala, zreteľne arogantným spôsobom dáva aj po toľkých rokoch najavo, že Rebecca je len jej kópia a nedisponuje takými skvelými vlastnosťami ako Becky. Rebecca sa však rýchlo dotiahla, vzala si za muža Beckyninho bývalého milenca Manuela. S týmto Becky nerátala a v jej správaní sa ocitá už aj zatrpknutosť voči vlastnej dcére. Tá pracuje ako moderátorka hlavného spravodajstva v madridskej televízii. Príbeh naberá postupne na obrátkach. Becky sa prisťahuje do rodného domu v Madride a pokračuje vo svojej speváckej kariére. Sama vidí, že jej dcéra je krásna, úspešná, má svoj život zjavne pod kontrolou a navyše sa vydala za jej milovaného Manuela. Rebecca si všetko naplánovala tak, aby dokázala čeliť matkinej nadradenosti a jedinečnosti. Postupne sa jej to však začína rozpadávať. Becky s Manuelom spomína na staré časy, na predstavení transvestitu Lethala, ktorý vo svojich vystúpeniach imituje Becky ešte z jej slávnych čias, spoznáva čo je nevera na vlastnej koži, keď si Almódovar doslova vychutnáva milostné vzplanutie medzi Lethalom a Rebeccou – počas akéhosi akrobatického sexu na hrazde. Typických bizarností značky Almódovar je však vo filme oveľa viac. Podstatné je však to, že sú to všetko sprievodné javy v inak ucelenom dejovom spracovaní. Akoby chcel obaliť základnú pointu pre neho typickými scénami. Dej stále pomaly pokračuje a divák si popri tom môže vychutnať ďalšie zaujímavé situácie. Režisér na film dohliada nielen autorsky, ale aj zosobnene. Scenár je výstrižkom z jeho života, čo je obsahom každého jeho filmu. V tomto nastáva dôležitý zvrat až po zavraždení Manuela. Obvinené sú tri ženy – Becky, ktorá je zjavne nevinná, Rebeccina kolegyňa z práce a samotná Rebecca, ktorá je skutočným vrahom. Almódovara zrejme netrápilo, že Rebeccinu vinu si divák môže domyslieť, alebo že sudca Dominguez, ktorý celú záležitosť okolo Manuelovej vraždy vyšetruje, je v skutočnosti transvestita Lethal v prestrojení za tajného agenta, čo bolo tiež predvídateľné. Režisér si tu plní len svoju úlohu a robí to skutočne originálne a nenapodobiteľne. Trpký príbeh matky, ktorá nikdy nerešpektovala svoju dcéru, ako bytosť, ktorá potrebuje dozrieť a potrebuje materinskú lásku na podporu, nie na pohoršovanie a potvrdzovanie vlastnej neschopnosti, a celý život snažiacej sa dcéry dobehnúť ju a vyžiadať si pochvalu, v neustálom porovnávaní s jedinečnou matkou „všestrannou umelkyňou“, si vyžiadalo priamu konfrontáciu. Tá nastala vo chvíli, keď Rebecca vo väzení, ako Manuelov vrah, zisťuje, že čaká s Lethalom dieťa. To prinúti sudcu Domingueza, alias Lethala, dostať Rebeccu na slobodu za každú cenu. Dohodne jej stretnutie s matkou, počas ktorého sa Rebecca prizná ku Albertovej vražde a aj ku vražde Manuela, ktorú začala pomaly popierať. Nastáva tu moment, ktorý ma ubezpečil, že tento film je o nadradenosti a podradenosti v súvislosti ich vzájomného vzťahu. Becky stojaca náročky na vyššom schodíku, aby to vyznelo v jej prospech pri rozhovore s Rebeccou – že ona je tá lepšia, vyššia. V Rebecce sa po doterajších skúsenostiach zlomí tá bojazlivosť voči matke a postaví ju do tej podradnej úlohy – počúvať. Matka to začína rešpektovať a už by sa zdalo, že Rebecca konečne dosiahla svoj cieľ, zvíťazila nad vlastnou matkou, no Becky si uvedomuje svoju materinskú zodpovednosť a v tej chvíli morálne opäť prevýši zúfalú dcéru – vezme obvinenie na seba a očistí Rebeccu, ktorá sa sama obvinila z vraždy počas moderovania správ v priamom prenose. Nehľadiac na štruktúru filmového rozprávania, režisér dokázal vyjadriť komplikovanú emotívnu stránku, ktorá je jeho filmom vrodená. Dostávame sa k charakterizovaniu vysokých opätkov, ako k dejovému symbolu celého filmu. Malé okienko v matkinej spálni, ktorá je voči ulici na pivničnej úrovni, charakterizuje motívy oboch hlavných postáv. Becky v detstve pozerala na nohy okoloidúcim ľuďom a snívala, že raz bude tam hore, medzi tou elitou. Naopak Rebecca sa počas posledných minút života svojej matky, priznáva, že túžobne očakávala mamu pri návrate z práce a nezaspala dovtedy, kým nepočula klopkanie jej opätkov. Almódovar tak zavŕšil svoju show, plnú farebných kostýmov, netradičných postáv a hlavne emócií a sentimentu v podaní klasického vzťahu matka – dcéra, už veľakrát sfilmovaného, ale stále plného autorských inšpirácií. () (méně) (více)