Reklama

Reklama

„Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek.“ Příběh lásky, která rozkvetla na špatném místě a ve špatnou dobu... Mladý německý voják Ernst Graeber strádá na východní frontě. Po několika letech se konečně dočká vytoužené dovolené a rozjede se do rodného města. Namísto domova však nachází jen ruiny, o jeho rodině nikdo nic neví. V rozbombardovaných ulicích potká bývalou spolužačku Alžbětu a začne se s ní scházet… Americký režisér dánského původu Douglas Sirk vyrůstal v Hamburku a s Německem jsou také spjaty začátky jeho tvůrčí dráhy. Prosadil se jako režisér melodramat a hudebních snímků, zejména dvojicí titulů s populární švédskou zpěvačkou Zarah Leanderovou K novým břehům (1937) a La Habanera (1937). Pak odešel do exilu a v roce 1939 získal smlouvu v Hollywoodu. Vrcholem jeho tvorby je série melodramatických filmů z padesátých let, jež realizoval pro společnost Universal. Dva z nich, Nádhernou posedlost (1954) a Psáno ve větru (1956), uvedla v minulých letech i Česká televize. Nyní divákům přinášíme i jeho předposlední film – adaptaci světoznámého protiválečného románu E. M. Remarquea, který si ve filmu dokonce zahrál roli profesora Pohlmanna. (Česká televize)

(více)

Recenze (41)

Lucjen 

všechny recenze uživatele

Pohľad na 2. svetovú vojnu z druhej strany. Vizuálne nie tak odporné a zdrvujúce ako iné snímky na rovnakú tému, myšlienka z toho však kričí rovnako. Jediné, čo by som vytkla je absencia nemeckého prízvuku, v tomto prípade tomu nemecký dabing určite pridáva na hodnote. :) Takéto snímky by sme mali vidieť častejšie, aby sme nezabúdali na nie tak dávnu históriu. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Žít (Leben) a milovat (Love) nelze zaměňovat, i když - pokud se zdaří - mají hodně společného. Douglas Sirk má k Remarqueovi daleko ne tolik v obrazech jako v myšlení. Láska za války nemohla být nikdy romantická. Ničivé události a strach z nich mohly přát pouze lásce opojné a náruživé, která se chce zachytit posledního stébla. A jak oddělit čas pro milování a umírání? ()

Reklama

Chrysopras 

všechny recenze uživatele

Už jen vidět samotného Remarqua je zajímavou devizou tohoto díla. Z dnešního pohledu to místy působí trochu naivně, ale to mi neubíralo na dojmu. Možná naopak, protože dnes by se jistě šlo po mnohem větší realističnosti na úkor onoho vztahu uprostřed války. Příjemné herecké obsazení a zajímavé scény jako například ta z luxusního podniku, kde zábavu skoro nevykolejí ani shazované bomby. Jediný co mě lehce rušilo byla ta angličtina, když celý film byl o Němcích. Jo a knihu jsem nečetl... ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

I na malé ploše (začátek filmu) se Sirkovi podařilo působivě zprostředkovat syrovost a bezútěšnost východní fronty (rok 1944), John Gavin je výborně obsazen do role slušného Němce (příslušníka wehrmachtu), ale proboha, když pro scénu dojíždějícího večírku u Ernestova bývalého spolužáka Bindinga angažoval režisér dvě krásné herečky (blondýnu a brunetu) a svlékl je do spodního prádla (černého a bílého), proč se pak věnoval jen blondýně a tu druhou nechal povalovat se mimo záběr na předložce ze lví kůže? Celá práce s kontrastem vyšla úplně vniveč. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Jedná se o adaptaci světoznámého Remarqueova románu Zeit zu leben, Zeit zu sterben. Jak už název filmu napovídá, tím že bylo sloveso leben nahrazeno slovem to love, mělo být řečeno, že namísto obecných nesnází válečného života, byla specielně vyzdvižena obtížnost praktikování lásky a jakéhokoli bližšího vztahu. Jako válečný film nic moc, jako romantický celkem ujde. A hlavně - spatřit hrát samotného Remarquea, v poměrně velké roli, to se nikde jinde nevidí. ()

Galerie (52)

Zajímavosti (5)

  • Film byl zakázán v Izraeli a Sovětském svazu kvůli jeho neobvyklému soucitnému zobrazení Němců během druhé světové války. (sator)

Reklama

Reklama