Cestou křížovou

Jiří Slavíček vůbec nebyl špatný režisér, naopak, tomuto filmu lze vytknout jen máloco, snad jen to, že byl prakticky celý natáčen v barrandovských exteriérech, což bylo až příliš znát. Herecké výkony byly výborné, i Vítové tahle role sedla snad víc než její slečinky, s věčně kňouravým "ále, mamko...". Kreuzmann výborný, Štěpánek sehrál faráře, jemuž byla lidská spravedlnost nade vše, standardně skvěle... A tak bych mohl pokračovat a jen chválit. Romány J. Š. Baara z prostředí fary jsou plny spisovatelova vlastního osudu, a tak i Cesta křížová ukazuje, jak těžké bylo rozhodnout se pro kněžskou dráhu a vzdát se světských radovánek, přitom pak čelit podrazům, které na něho dělali jeho farníci. Ten film vůbec není nábožný, je takový, jak život poznal Baar, a ač vědecký ateista, jeho romány mám velmi rád. (13.03.2016)

V druhé polovině třicátých let čerpal český film svá témata často z odkazu našich předních spisovatelů, k nimž náležel také chodský rodák Jindřich Šimon Baar. Jako kněz získal silné a hluboké vazby k obyčejným lidem i k prostředí, v němž působil. Román Cestou křížovou rekapituluje nejen Baarovo působení na českém venkově, ale přináší také předsudky nezatížený pohled na život tehdejších kněží, kteří se v mnohých případech stávali výraznými nositeli pokroku a osvěty. Tuto roli potom ve Slavíčkově filmu převzal Zdeněk Štěpánek, herec mimořádného uměleckého rozpětí a vynikající představitel robustních lidských postav. Z diváckého hlediska je potom nesmírně zajímavá partnerská dvojice Hany Vítové a Vladimíra Šmerala, lehce poodhalující nové možnosti v obsazování filmových rolí. Slavíček, nositel věhlasného jména, získal praxi v hollywoodských ateliérech, kde zhruba rok usedal ve střižně ke stolu, aby se mohl dokonale seznámit s touto profesí. V Čechách potom inklinoval především k oblasti vesnických dramat, v nichž zdůrazňoval sociální rozporuplnost a nedokonalost světa. (18.08.2009)

Docela slušný dramatický příběh z kulisové vesnice naráží na přehnaně tlačené emoce, Šmeral vyloženě zklamal, a na ukvapený závěr, který dříve neřešitelné situace dokázal během několika málo minut vyřešit. Morální souboj služebníka božího s rozmařilou vesnickou buržoazií a bezohlednými praktikami fabrikantů má sice silné vyznění, ale celkově je pro mne snímek spíše průměrný. (26.05.2016)

"Neměl by jste tolik kouřit, pane řediteli, jste nebezpečne klidný." Dedinka v údolí, ľud už síce nemusí robotovať na panskom, zato hrdlačí na veľkostatku, kde je pracovné tempo značné a pracovné úrazy časté. Po jednom smrteľnom sa musí obec vysporiadať s problémom, čo s osirelým potomkom zosnulej slobodnej matky a miestni to pojmú veľmi svojsky. Okrem toho sa vo veľkom venujú klebetám, alkoholizmu a prepočítavaniu všetkého na peniaze. Ešte že je tu spravodlivý medzi buranmi, rázny farár Štěpánek, ktorý brojí proti nespravodlivosti a hriechu bez ohľadu na následky. Popri tom sledujeme osudy na lokálne pomery príliš veselej dievčiny Vítovej a problematiku pomaturitného smerovania riešiaceho študáka z nemajetnej rodiny Šmerala. Zaujímavý príbeh, poňatie mi pripomína budovateľské opusy ktoré sa začali točiť o dekádu neskôr, rozdiel je v tom, že kladným hrdinom je ľudský a chápavý katolícky kňaz stojaci proti kolektívnemu zlu v podobe hlúposti a hamižnosti. Herecky je skvelý Zdeněk Štěpánek v pre neho netypickej roli kňaza, rovnako Hana Vítová sa solídne zhostila dedinskej dievky, z ostatných ma zaujal napríklad holič Eman Fiala alebo vynikajúci záporácky riaditeľ statku Jaroslav Marvan. Veľmi dobré. "Hančo, pojď se houpat!" (20.10.2023)

Drama z chodského venkova podle románu J. Š. Baara je napínavější než leckteré americké thrillery. Všechno je velmi reálné a pravděpodobné: hamižnost velkostatku, chudoba lidu, pokrytectví bab, ješitnost a zákeřnost pantátů a osamocenost faráře, kterému jde o dobro a pravdu. Film se drží literární předlohy, ale přece jen tu trošičku chybí více klasických kladných postav, nechce se věřit, že by většina vesnice byla tak zlá. Zde jsou kladní kromě faráře Jiřího jen místní outsideři: opilec Vachuda, Staňkovi a Hanči. V tomto smyslu by film mohl sloužit komunistům jako sociální kritika, ale skeletem dobra jsou tu ještě patrné křesťanské principy a proto se- pokud vím - film v televizi před rokem 1989 nevysílal. Kromě vlastního děje jde o velmi cenný etnografický materiál, doklad dobového života na vesnici (kolovrátky, tkalcovský stav, mlátička, úředník velkostatku, patronát nad kostelem, hanba svobodné matky, osud sirotka atd.). (06.06.2016)