Reklama

Reklama

Brancaleonova armáda

  • Itálie L'armata Brancaleone (více)

Obsahy(1)

Italský barevný film režiséra Maria Monicelliho Brancaleonova armáda, je úsměvným pokusem o parodii dobrodružných rytířských filmů. Již sám název je ironický, protože armáda potulného rytíře Brancaleona se skládá z pětice ubohých venkovánků majících ke všemu, co se vztahuje k vojsku, pěkně daleko. Příběh se odehrává kolem roku 1000 n. l., kdy se tato armáda dala na pochod patrně od Faleri u Viterba a měla dorazit do jakéhosi města Aurokastra, ležícího patrně poblíž Crotone. Cestou prožívá tisíc a jedno dobrodružství. Brancaleone bojuje na turnajích, vyzve na souboj potulného rytíře, zabloudí do města, jehož obyvatelé vymřeli morem, marně ochraňuje počestnost krásné dívky, nakonec dosáhne cíle, ale jen proto, aby upadl i se svou armádou do rukou saracénských pirátů a po nich do zajetí neméně sveřepých křesťanských nepřátel. Nezbývá mu, než se vydat s procesím kajícníků přes moře a tam pokračovat v dobývání nesmrtelné slávy, jak mu přikazuje jeho rytířská čest. K přednostem filmu patří řada dobře postavených komických situací, slovní humor dialogů a vynikající herecké obsazení. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

italka63 

všechny recenze uživatele

Takovouhle parodii na středověk mohou být schopni natočit jen Italové, film nabušený gagy, obrovským nadhledem, vtipnými situacemi, kterými prochází rytíř Brancaleone se svoji nečekeně nabytou družinou nuzáků, kde sice úplně všichni chudí jsou, ale za čest a slávu budou se bít do posledního dechu. Někdy také za nějaký groš, ale on jim záhadným způsobem vždycky zmizí. Co byste také chtěli, když Brancaleone v jejich čele jezdí na žlutém koni s ušima od sebe a vůbec neposlouchá...vynikající dabing, nádherné exteriéry, neuvěřitelná hudba.....to chce vidět:-) ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

V šedesátých a sedmdesátých letech přišlo do kin mnoho historických dobrodružných komedií z jižních zemí Evropy, z nichž u nás v paměti diváků asi nejvíce utkvěl kostýmní snímek francouzský ´Pošetilost mocných´ (1971). Italové však o něco dříve zabodovali, a to právě i v československých kinech, tímto příběhem ze středověku, který je tady u nás už dnes bohužel doslova zapomenutý. Děj obsahuje mnoho odkazů na nejrůznější ceněná díla (např. Dona Quijota snad pozná každý) a tradiční středověké situace, avšak v groteskním a situačním podání. Zkrátka se jedná o dokonalou parodii, jak by se řeklo, nepravděpodobného dobrodružství středověkého soužití. Své samozřejmě udělal i český dabing, který byl právem vychvalován až do nebes. Celý děj, plného nejrůznějších skopičin, je podpořen ohromnou výpravou a krásnou kamerou plně zvýrazňující místa a nejrůznější situace, i když některé kulisy vypadají dosti uměle, ale to je asi vlivem dnešní doby. Co však nestárne je skutečně onen humor, který dokáže pobavit i dnes. ()

Reklama

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

(ne)Rytířská satira o donquijotském hrdinném rekovi, jeho povedené svitě vychcaných zbabělců a jednom žlutém oři, který z těch všech pobral rozumu zdaleka nejvíce. Komedie mládí mnohých z nás a především film, který (podobně jako Mrazík) stojí na geniálním českém dabingu z děvětašedesátého, který sice s originálem nemá společného zhola nic (stejně jako ten Mrazík), ale ke škodě to tedy rozhodně není (stejně jako u Mrazíka). A jeden z očividných zdrojů pro budoucí Monty Pythoní Svatý grál (narozdíl od toho Mrazíka). ()

maxi6 

všechny recenze uživatele

Satiricky pojatý dobrodružný příběh několika vesničanů, parodujících rytířská tažení po zemi. Komediálně laděná spleť montypythonských obrazů, která nedá pokoj vaši bránici. Brancaleone v čele, Salerna, Theobald.......Nezapomenutelný je v hlavní roli Vittorio Gassman, v době natáčení jako 44 letý mladík a dále hlas v uřvaném dabingu nepřekonatelného Františka Filipovského. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Počínal som si ľahkomyseľne, keď som očakával, že spojením Gassmanna-Gian Maria Volontého a Catherine Spaak v Monicelliho dobrodružnej komédii zo šesťdesiatych rokov, užívateľmi ohodnotenej na 77 %, mi bude dopriaty kvalitný filmový zážitok. Namiesto neho som pociťoval iba trápnosť a mal som dojem, že si zo mňa niekto poriadne vystrelil. Počas prvej polhodiny som sa ani raz neusmial, takže tejto zlátanine darujem najviac dve hviezdičky a druhú hodinu filmu hocikomu, kto by mal eventuálne záujem. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (11)

  • Film se z velké části natáčel v Laziu a v lazianské Maremmě: ve Viterbu (dveře sužované vdovy jsou dveře Palazzo Chigi), v Caninu – klášter S. Francesca, kam se Matelda (Catherine Spaak) uchýlí, v Calcatě, ve Fabrice di Roma poblíž opatství Santa Maria di Falerii, v Nepi poblíž akvaduktu (úvodní scéna nájezdníků) a hradu Borgia, ve Vitorchianu (město, které vyplenili a kde se rozšířil mor), v tufovém lomu ve Valentanu – setkání se svatým mnichem Zenonem (Enrico Maria Salerno), ve Vulci (Ponte del Diavolo a hrad Abbadia), v Tuscanii (u krypty kostela San Pietro), u věže Chia (scény z tábora jezdců a smrti Abakuka), v Civita Castellana u Torre Chiavello poblíž Monte Soratte (souboj Brancaleoneho a Teofilatta dei Leonzi), v bukovém lese Monte Cimino (setkání s Mateldou), u Civita di Bagnoregio v údolí calanchi, v oblastech u sopečných jezer Vico (přistání lodi, Mateldina koupel) a Bolsena, u Capodimonte a v Toskánsku v oblasti Val d'Orcia a Crete Senesi. Scéna Aurocastro se natáčela v kalábrijské vesnici Le Castella, která se nachází poblíž Capo Rizzuto, zatímco úvodní scéna klání pod umbrijskou vesnicí Casteldilago. (classic)
  • Když se Catherine Spaak (Matelda) podílela na natáčení filmu, bylo jí teprve dvacet let. Italštinu a jazyk, který scénář vyžadoval, neznala. Francouzsko-belgická herečka uvedla: „Už studium scénáře pro mě bylo velmi obtížné, když jsem dorazila na plac, čekalo mě pak škádlení a nadávky. Zpočátku jsem jen stěží zadržovala slzy, ale chápala jsem, že se baví, a nemohla jsem jim kazit zábavu. Tak jsem také poznala přísnost a hloubku velké italské kinematografie.“ (classic)
  • Mario Monicelli, přesvědčený zastánce přednosti němého filmu před zvukovým, hájil své přesvědčení, že vulgární a vymyšlený jazyk by měl hrát vedlejší roli vedle obrazu a filmových sekvencí, a to i přes rozpaky producenta Maria Cecchi Goriho, který vyjádřil pochybnosti o srozumitelnosti dialogů. (classic)

Reklama

Reklama